Lovosičtí házenkářští Lovci se po sedmi letech vrátili do doby bronzové, byť své kopí vrhli i po zlaté kořisti. Frnkla. "Když jsme definitivně ztratili šanci na titul, chtěli jsme druhé místo. Ani to se nepovedlo, ale celkově byla sezona parádnická," nezoufá sportovní ředitel Vojtěch Srba nad třetí příčkou v extralize. Bronz, který minulý víkend dostali po výhře nad stříbrnými Hranicemi, mají Lovci potřetí v historii. Slavili ho i letech 2006 a 2007.
Už tedy přebolelo, že nezískáte druhé stříbro pro Lovosice?
Po zápase, kdy jsme definitivně ztratili možnost hrát poslední utkání o druhé místo, v nás převládlo zklamání. Ale s odstupem se sezona musí hodnotit jako úspěšná, budeme na ni vzpomínat dobře.
Dává vám i možnost hrát evropské poháry. Půjdete do nich?
Nepodařilo se nám zatím potvrdit partnera, který by garantoval, že by nám s náklady pomohl. Jedno kolo můžeme odehrát pod 200 tisíc korun, ale může to vyskočit až na 700 tisíc, když dostanete třeba Baku. Vylosují vám někoho z daleka a smrdí to průšvihem. Už třetím rokem investujeme do mládeže, propojili jsme základní školy a školky. To je dlouhodobý projekt, který nechceme ohrozit. A tímhle bychom rozpočet ohrozit mohli, děláme házenou ve skromných podmínkách. Evropský pohár je nadstavba, lákadlo pro hráče i diváky, ale je s tím spojená strašná byrokracie a hlavně finanční zátěž.
Některé klíčové zápasy jste ztratili v koncovkách. Proč?
Tohle je naše bolest v posledních dvou sezonách. Musíme to zanalyzovat. Není normální, abychom v závěrech dělali tak fatální chyby. Za mě jako trenéra to loni bylo ještě markantnější; vypadl nám míč, hodili jsme ho soupeři do útoku a tak dále. Letos to bylo malinko jiné, má to ale dost podobných prvků. Mančaft má zkušenosti i vůdčí typy, přesto to nezvládáme.
Bude to mít důsledky na složení lovosického kádru?
Neřekl bych. Hledali jsme vhodný typ, dlouho jsme jednali s Jirkou Boučkem. Chtěli jsme ho přivést zpátky z Pirny, bohužel se to odložilo. Budeme vycházet z domácí výchovy, máme dva talentované dorostence Tomáše Bartha a Václava France, které zařadíme do A-týmu. Určitě neuděláme to, co před třemi lety po stříbru. Tehdy jsme chtěli udržet drtivou většinu kádru a hlavně přivést hráče nové - ukázalo se to nakonec jako liché. Výsledkem bylo čtvrté místo. Ale soutěž je tak vyrovnaná, že se to stát může zase. Hranice slaví stříbro, přitom do nadstavby proklouzly v posledním kole gólem 15 vteřin před koncem v Karviné. Náš cíl se ale nemění.
A jak se tedy změní váš tým?
Kádr opouštějí jen dva hráči. Míla Krahulík se vrací na sever Moravy, odkud pochází jeho manželka. Patří mu velký dík, odvedl tady za čtyři pět sezon parádní kus práce. Byl příkladem pro mladé, jak se má k házené přistupovat. Brankář Honza Šálek letí pracovně do Kanady. Přivedeme talentovaného gólmana, přidáme dva dorostence a bude to uzavřené. Mančaft je zdravý, je tam mladá, střední i starší generace, není špatně složený.
Zůstávají tedy dva tahouni, střelec Motl a rozehrávač Berka?
Jirka Motl chtěl do ciziny, ale nepřišla taková nabídka, aby to pro něj bylo zajímavé. Má čerstvě rodinu, stabilní zázemí, čili je to na hraně toho, jestli ho to ještě vůbec láká. U Milana Berky jde o zdravotní stránku. Zaklepu to, letos odehrál téměř kompletní ročník, a navíc podával i vynikající výkony. Byla by škoda, kdyby končil.
Jste spokojen s koučem Šumou?
Já o něm žádné pochybnosti neměl. Už poslední rok, když jsem trénoval, byl můj rovnocenný partner. Spokojenost je na velké úrovni, třetí místo je dobře měřitelný důkaz. Funguje to. Jen k němu budeme hledat smysluplného asistenta, aby se v tom neutopil jako já. Když je na všechno sám, dá se to dělat jeden rok, dva, možná tři. Potom už to chce, aby měl taky čas se na to kouknout z výšky. Možná to bude některý z hráčů, co skončí.
Po letech trénování jste rok funkcionářem. Jak jste se s tím sžil?
Rozhodně jsem do týmu nezasahoval. Nebo minimálně při nějaké konzultaci, když Vláďa Šuma sám chtěl. První část pro mě byla otřesná. Když se utkání nepovedlo, bylo mi stejně blbě, jako kdybych na střídačce stál. Z toho jsem byl trošku vystrašenej. Časem jsem se s tím srovnal. I díky tomu, že většina zápasů se povedla. Do taktiky ani do týmu nechci mluvit, nedělalo by to dobrotu. Nejsem s mužstvem, na tréninky nechodím.
Comeback nechystáte?
Je to zvláštní, ale nemám tendenci se vracet.
