Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sedmnáctka Old Course bude strašidelná, jako by se designér pomátl

Jamka číslo 17 na Old Course v St.Andrews je připravena a dobře opečovávána. | foto: AP

13 2010
Na hřišti Old Course v St. Andrews se úpravy před The Open dělají jen minimální. Nicméně hráče letos čeká jedna velká změna, a velmi patrná – nové a prodloužené odpaliště jamky číslo 17.

Sedmnáctka na Old Course je dostatečně známá z historie golfových The Open. Říká se jí Road Hole a úvodní drive vede přes budovu hotelu, přesněji přes jeho skladovací prostory. Hráči stojí přímo proti nápisu Old Course Hotel a caddie říká vždy jednu jedinou větu: "Miřte na písmeno O ve slově Course".

Po velmi bouřlivé debatě se organizátoři z Royal and Ancient Golf Clubu v St.Andrews loni usnesli, že jamka potřebuje vylepšení. Nakonec vyhrál návrh, prodloužit tento skvost o čtyřicet yardů (36,5 metru).

Vyvstala ovšem otázka, kde vzít oněch třicet metrů, když všude kolem hřiště je všechno zabráno? Odpověď se však našla. Nové odpaliště se posunulo za starou kolej a "vykouslo" část tréninkových ploch ze St.Andrews Trust.

Ignacio Garrido, trénink na British Open 2010.

Ignacio Garrido, trénink na British Open 2010.

Někteří architekti se s touto změnou nemohli vyrovnat, zato hráči byli přívětivější. "Bude to trochu divné hrát drive z autu," usmíval se vítěz britského The Open z roku 1999 Paul Lawrie. "Ale to je současný golf – prodlužují se rány a hřiště se tomu musí také přizpůsobit."

Sedmnáctka totiž nenaháněla takový strach jako v minulosti. Kdysi to bylo jinak. Road hole bunker (písková překážka těsně před greenem), cesta za greenem či zídka lemující zadní část jamky budily ze snů nejednoho z předních profesionálů.

Slavná selhání

V roce 1978 se tomuto bunkeru žertem přezdívalo Sands of Nakajima. Tommy Nakadžima tehdy bojoval o vítězství a zasáhl green druhou ranou. Nicméně svůj birdie putt "trochu" přehrál a míč skončil právě v hlubokém bunkeru.

Japonec potřeboval další čtyři rány na to, aby se dostal zpět na jamkoviště, a jeho sen o Claret Jugu se rázem rozplynul. Skončil na děleném osmém místě. Své si na této jamce vytrpěli i další.

Rjo Išikawa, trénink na hřišti v St. Andrews před British Open 2010.

Rjo Išikawa, trénink na hřišti v St. Andrews před British Open 2010.

Tom Watson si bude dobře pamatovat rok 1984, kdy jeho druhá rána přeletěla green a míček se zastavil až u kamenné zídky. Byl příliš blízko na to, aby se mohl normálně napřáhnout, a tak jeho chip neskončil záchranou paru. Jeden z nejlepších hráčů na linksových hřištích vůbec se tak nikdy nedočkal vítězství právě na Old Course.

Svědomí na sedmnáctce zpytoval také enfant terrible John Daly. V roce 1995 na ní ve dvou víkendovýách dnech hrál plus tři. Kdyby to bylo jen o ránu méně, nemusel by tehdy do rozehrávky s Constantinem Roccou. A právě toho potrápil Road Hole bunker v play-off. Nasázel tady tři rány a vítězem The Open se stal Daly.

Zastřelte architekta

Sedmnáctka se změnila a znovu bude účastníky The Open Golf Championship trápit. Colin Montgomerie k tomu sarkasticky poznamenal: "Kdybyste podobnou jamku navrhli nyní, asi by vás zastřelili. Odpaliště za železničními kolejemi, na kusu tréninkových ploch, drive přes hotel a naslepo? Myslím, že by si o takovém designérovi všichni mysleli, že se pomátl."

Tom Watson před klubovnou v St. Andrews, dějišti British Open 2010.

Tom Watson před klubovnou v St. Andrews, dějišti British Open 2010.



Témata: Turnaje, British Open




Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám
Jsem těhotná a partner mi zahnul. Přesto zůstávám

Jak se jiné ženy postavily k nevěře a co jim pomohlo.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze