"O tenisu nemůžu mluvit špatně. Dal mi všechno, hromadu úspěchů," vzpomíná. "Ale často jsem si připadal jako sám voják v poli, je to kočovný život. Hotel, kurt, hotel, letadlo. Pořád sám. Po nocích si promítáte pokažené servisy, bekhendy, forhendy. Ale na druhou stranu mě samota naučila soběstačnosti."
Dodnes má Kodeš doma schovanou tenisovou raketu, s níž Wimbledon vyhrál. Její hlava je už zlomená. Hrál s ní tak dlouho, dokud nepodlehla razanci bekhendu. Úderu, kterým se proslavil.
Vedle krásných okamžiků při přebírání trofeje od vévody z Kentu se mu dnes při vzpomínce na Wimbledon vybaví především boj s trávou.
"Ten se ovšem netýkal jen Wimbledonu, ale tohoto povrchu obecně. Zatímco hlavně na antuce se mi dařilo, s trávou jsem se dlouho trápil."
V sobotu 7. července 1973 nastupoval Kodeš do wimbledonského finále jako ostřílený hráč. Vedle dvou vítězství v Paříži měl za sebou i finále na US Open 1971 či wimbledonské semifinále 1972. Do dějin tenisu se však zapsal právě po finále ve Wimbledonu, v němž porazil Metreveliho ve třech setech.
Ano, někdy se připomíná, že turnaje se tehdy nezúčastnili někteří přední hráči, kteří bojkotem podpořili potrestaného jugoslávského tenistu Piliče. Avšak dva měsíce poté ve Forest Hills, kde už hrála kompletní špička, se Kodeš probojoval do finále a potvrdil, že wimbledonské vítězství nebylo náhodné.
Vyhrál devět turnajů ve dvouhře a 17 ve čtyřhře, během let 1970 až 1974 se držel v první světové desítce. A dočkal se vrcholu i v Davisově poháru: v roce 1980 byl členem týmu, který ve finále porazil Itálii. Jako jeden z pěti českých členů tenisové Síně slávy objíždí grandslamové turnaje i společenské události.
"Snažím se, aby dodatečně přijali do Síně slávy i Karla Koželuha," vzpomene na legendu z první republiky.
Jinak je podnikatelem. "Mám živnostenský list na poradenství, reklamu a trenérskou činnost. Také se starám o rodinný majetek, dům v Karlíně," líčí vitální muž.
Dřív působil Kodeš ve firmě, která provozovala dva obchody značky Hugo Boss. To je však už minulost.
Stejně jako jeho prezidentování tenisovému svazu, které skončilo v roce 1998. Přes zimu hraje tenis dvakrát týdně, v létě třikrát.
"Loni jsem měl artroskopii pravého kolena, ale nestěžuju si. Na ten věk se cítím docela slušně," říká rozvedený otec syna a dvou dcer.
