V anketě dominovali. Oba pak odpovídali na otázky MF DNES.
Kdy jste letos byli na sebe nejvíc pyšní?
Šebrle: Pokaždé, když jsem s naším Štěpánem a vidím, že je docela dobře vychovanej. A že to není jen zásluha manželky, ale i moje.
Špotáková: Když jsem dodělala školu. Dlouho jsem s ní bojovala, o to větší byla potom ta úleva! A pak určitě ve Stuttgartu, po vítězství ve Světovém atletickém finále.
Co vás naopak nejvíc vytočilo?
Šebrle: Politika. Strašným způsobem. Nemíním to ale konkretizovat.
Špotáková: Já se nejvíc vytočím při parkování na Praze 1, kde deset let bydlím. Už mám doma tři lístečky za špatné parkování. Taky mě vytáčí, jak dlouho máme v baráku bezdomovce. Neplatí nájem, a stejně s ním nikdo nehne.
Už dva měsíce nezávodíte. Čím jste od té doby zhřešili?
Šebrle: Jako obvykle: hlavně sportem. A občas jsem se napil s kamarády. Ale nijak zvlášť, protože alkohol mi nechutná.
Špotáková: Myslela jsem si, že oslavy konce sezony budou kdovíjak divoké, jenže ono ne. Jen nějaká ta pivka. Pivo já ráda.
Kam jste po sezoně utíkali před popularitou?
Šebrle: Byli jsme s nejlepším kamarádem v Itálii na rodinné dovolené. A potom s mojí Evčou a Štěpánem v Dubaji. Prožil jsem deset dnů v akvaparku a bazénu. Koupil bych si taky svůj vlastní ostrov, ale leda že byste mi na něj přidali.
Špotáková: S přítelem jsme se ztratili na řecký Zakynthos, což splnilo účel. I když i tam mě nakonec na pláži poznal jeden Čech.
Oba jste vojáci. K jakému útvaru byste toho druhého přiřadili?
Šebrle: Báru asi ke střeleckému, když hází oštěpem.
Špotáková: Roman je takový akční... Takže k letectvu.
Kdo je u vás doma větší generál?
Šebrle: To je fifty fifty. Člověk musí umět ustoupit – ale taky musí umět podržet si slovo, když je to zapotřebí.
Špotáková: Nikdo. My se s přítelem vždycky domluvíme. Dovedu komunikovat.
Kdybyste se měli navzájem popsat třemi slovy, tak jakými?
Šebrle: Bára je sympatická, milá a perspektivní.
Špotáková: Roman? Hravý, extrémně soutěživý, vtipný.
Kterou vlastnost druhému závidíte?
Šebrle: Nevím. Báru zase tolik neznám. Na Dukle se vídáme dost často, ale její vlastnosti ještě důkladně odpozorované nemám.
Špotáková: Líbí se mi Romanova cílevědomost. Tréninku dává všechno a na rozdíl ode mě dokáže sám sebe řídit.
Jak byste si vedli v disciplíně toho druhého?
Šebrle (jeden z nejlepších oštěpařů mezi desetibojaři): To je zákeřná, spekulativní otázka. Myslím, že pro oštěp cit mám, asi bych se dostal k osmdesáti metrům. Ale jestli bych je přelezl, nebo ne, to netuším.
Špotáková (bývalá sedmibojařka): Snad dobře. Dokonce jsem jednou mužský desetiboj zkoušela v Talence. Jen bych musela začít víc běhat, kvůli patnáctistovce.
Kdy jste dali svůj nejlepší gól?
(Šebrle hrával fotbal) Šebrle: V krajském přeboru dorostenců proti Králíkům jsme vyhráli 6:0 a já dal šest gólů. Mám o tom schovaný výstřižek z novin. Ale nejlepší gól se mi povedl, když nám šlo o postup. Jenže jsem dal nohu pod brankáře a ten mi ji nadvakrát zlomil. Takže tenhle gól mi zároveň pomohl k atletice. Pak jsem totiž měl rok rekonvalescence, další rok jsem se vracel k fotbalu a další dva jsem se bál jít do míče. Radši jsem tedy přešel na atletiku.
Špotáková: Na soustředění v Žinkovech jsme hráli v tělocvičně proti cizím lidem. Udělala jsem pár kliček a levačkou trefila šibenici. Byl to cenný gól, prohráli jsme totiž 3:20.
Teď z jiného soudku: Třídíte doma odpad? (Špotáková vystudovala ekologii)
Šebrle (potichu): Ne.
Špotáková: Snažím se. Bohužel, pak přijdu k popelnici na papír, tam je nacpané úplně všechno, a to mě trochu odradí.
Povedlo se vám letos něco rozbít?
Šebrle: Golfovou hůl, několikrát! Na posledním turnaji to byla story. Rozbil jsem hůl a odnesl ji do opravy. Druhý den jsem šel hrát a zase s ní prásknul. Třetí den jsem ji nesl do opravy znovu. To byla řezničina.
Špotáková: (dlouho přemýšlí, než se zpovzdáli ozve: Český rekord, ne?) Jo, ten jo. A určitě i spoustu dalších věcí.
Už máte vymyšlené předsevzetí na Nový rok?
Šebrle: Nemám, neměl jsem a mít nebudu.
Špotáková: Já si dávám předsevzetí pořád, ne na Nový rok. Pořád se snažím být lepší člověk. A to myslím vážně.
