„Těším se. V roce 1998 jsem si tady halu moc neužil, teď to snad bude lepší,“ říkal vícebojař, jenž při halovém mistrovství Evropy před deseti lety skončil kvůli zranění už při druhé disciplíně.
Už zase jej lehtá zvláštní motivace, chuť k závodění na velké akci. „Vždycky mě zvedne, když mě kluci při rozcvičování okukují. Pak provedu něco jako v Tallinu.“
Co jste na mítinku v Estonsku soupeřům vyvedl?
Na výšce 204 centimetrů jsem dal dva úplně strašné pokusy. Při třetím jsem se ale opravdu hecl, skočil jsem a pak jsem říkal: koukejte, co s nimi provedu. Neměl jsem na to, ale 207 jsem skočil na první pokus. Někdy to cítíte. Pak jsem viděl, jak soupeři klesli. Nebudu jmenovat, ale dva už dál nešli.
Budete tedy soupeře špičkovat?
To ne, vážím si jich.
Ani z legrace je nebudete provokovat?
Ne. Maximálně přijdu a zeptám se, kdo bude dneska druhý. Ale ne, dělám si legraci, to teď nemůžu. Bryan (Clay) je na vrcholu, pokud něco nepokazí, měl by udělat hodně bodů.
Už jste se svým sokem a kamarádem mluvil?
Ještě jsem ho neviděl.
Po mítinku v Tallinu jste říkal, že musíte některé věci vylepšit. Co konkrétně jste tedy dělal?
Technicky se vylepšit nic nedá. Stačí jen zapracovat na hlavě při tyči, což je až v samotném závodě. A pak si odpočinout.
Jste v trochu jiné pozici než obvykle. Spoustu jste toho vyhrál, ale teď jste v Tallinu byl až pátý a na halovém mistrovství světa máte navíc spoustu dobrých konkurentů. Může se stát, že letos budete bez medaile?
To se může stát stoprocentně. Ono se to mohlo stát kdykoli, ale vždycky se závod vyklubal a zvrtnul tak, že jsem medaili měl. Ale už třeba předloni v Moskvě jsem ji získal se štěstím (v roce 2006 byl Šebrle bronzový za Niklausem a Clayem), protože Rusové měli týden před šampionátem zdravotní problémy a byli bez formy. Teď je konkurence velká a já nemám na to udělat 6400 bodů. To jsem zvládl dvakrát v životě a byly to super výkony, na které se musí sejít všechno. Uvidíme, jak se všechno zamotá.
Je to pro vás zvláštní pozice?
Uvidí se zítra, v jaké jsem formě. Závody jsou jiné. Od Tallinu se věci hnuly. Tam jsem nedoběhl kilák, což je 120 bodů dolů. Dělal jsem při kouli a tyči různé ptákovinky. Kdybych býval víc zabojoval, mohl jsem mít 6100 bodů s přehledem. Takže když se tady zlepším o 200 bodů, myslím, že to bude stačit. Ale nemusí. Ostatní kluci taky chtějí medaili. Jsou mladí a nebaví je být pořád za mnou.
Přemýšlíte o vítězství?
To bude hodně těžké. Pokud Bryan nic nepokazí, je na vrcholu a docela i ve formě. Pro mě je favorit číslo jedna.
Vaše děti trápila střevní viróza. Vy jste v pořádku?
Cítím se perfketně. Od Štěpána jsem ji nechytil, tak od Káči snad už taky ne.
A zatoulané tašky už vám do Valencie došly?
Až dneska ráno, proto jsem sem šel pozdě. Bylo to trochu zdržení, ale to nevadí.
Takže vám chyběly atletické věci?
Ve čtvrtek dorazily jedny. Tretry a boty jsem měl. A dokonce jsem si do té tašky hodil i nějaká trička. Výjimečně. Dostal jsem velká, tak jsem si je ještě včera musel jet na svaz vyměnit a dal jsem je náhodou do druhé tašky. Takže jsem měl v čem spát.
 Český desetibojař Roman Šebrle se raduje po poslední disciplíně ze zisku titulu mistra světa. |
