Zpráva, že spolu s Janem Poděbradským odcházíte od trenéra Váni a budete se připravovat pod vedením Dalibora Kupky, pronikla na veřejnost v době, kdy jste byl na dovolené v Tunisku. Jednalo se o úmysl?
Vůbec ne, všechno jsem chtěl oznámit až po návratu. Informace se dostaly ven předčasně a nesprávnou cestou, z Českého atletického svazu. A trenér Váňa už o tom věděl. Přišel jsem za ním s flaškou, chtěl jsem mu poděkovat, vždyť máme za sebou šest let společné práce. Odpověděl mi, že to nebude zase tak jednoduché, ale pro mě to jednoduché bylo, rozhodl jsem se jít svou vlastní cestou.
Jaké byly důvody vašeho rozhodnutí netrénovat s Tomášem Dvořákem?
Po olympiádě v Sydney jsem začal cítit z Tomášovy a z trenérovy strany rivalitu. Ale takovou horší rivalitu, pozitivní samozřejmě vítám. Měli jsme neshody v tréninku, což je pochopitelné, protože jsme oba rozdílné typy. Cítil jsem však z Tomáše nepříjemno, těžko se to vysvětluje, jedná se o spoustu maličkostí, které se po čase prostě nakupí. Bohužel.
PLÁNY ROMANA ŠEBRLEHO
A co se týče změny kouče?
Roman Šebrle by se chtěl v roce 2002 připravit na HME ve Vídni, kde by navazoval na svůj letošní titul halového světového šampiona z Lisabonu. Jeho hlavním cílem je však letní mistrovství Evropy v Mnichově. 8. října by měl odjet se skupinou Dalibora Kupky na tréninkový tábor do Vysokých Tater, nad jeho účastí se však vznáší stín pochybností, protože ho stále trápí přitahovač levé nohy. "Noha není v takovém pořádku jak bych si sám představoval. Rozhodnu se během týdne," podotkl Šebrle. Držitel stříbrné medaile z OH v Sydney nyní začíná litovat svého rozhododnutí dokončit desetiboj na MS v Edmontonu, kde druhý den překonával obrovské bolesti. "Možná bych byl teď v pořádku," mínil. "Trenér mě tehdy přesvědčil, abych pokračoval, abych to udělal pro tým. Ano, byla to cenná zkušenost, ale možná mě přišla až příliš draho."
Trenérovi musím plně důvěřovat a Daliborovi důvěřuji. Má za sebou hodně výsledků, i když na to nemá papír.
Mistrovství světa v Edmontonu, kde Tomáš Dvořák zvítězil a vy jste obsadil kvůli zdravotním problémům desátou příčku, ve vašem vztahu asi také sehrálo velkou roli.
Edmonton působil jako urychlovač. Potom vyšlo na povrch všechno, co ve mně zrálo celý rok. Důležitý je fakt, že jsem nebyl schopen podat stoprocentní výkon. Uzavřel jsem se do sebe, prostě se neumím radovat z úspěchu někoho jiného, když jsem na dně. A Tomáš potom říkal, že mě uzemnila jeho dálka, což nebyla pravda.
Nebyl to jediný výrok, který vám vadil.
Spousta věcí měla zůstat mezi námi, on má nějaký názor, já mám nějaký názor. Aby pak zbytečně nedocházelo ke slovním přestřelkám přes média. Přečetl jsem si hodně slov, která mě mrzela. Trenér se třeba neměl trefovat do mé rodiny. Ale existuje i mnoho dalších příkladů. Vadilo mi, že se k celé situaci vyjadřovali, když já nemohl. Já přece chápu, že trenér má jiný vztah k obyčejnému svěřenci a jiný ke svému zeti. A není pravda, že k Dálovi Kupkovi jdu kvůli tomu, že u něj trénuje manželka Eva.
V takové chvíli se člověk nemůže cítit dobře.
Všechno je to přitažené za vlasy. Připadal jsem si hodně blbě, jako kdyby se ze mě stal po světovém rekordu nějakej namyšlenej frajer. Přitom mám Tomáše rád a moc si ho vážím, jsme kamarádi.
Kamarádi? Jak velcí kamarádi?
Ano kamarádi. Je pravda, že jsme velcí rivalové a naše vztahy se teď pozměnily. Každý půjdeme vlastní cestou. Samozřejmě se ale budeme se potkávat na tréninku a na závodech. Kamarádství se strašně špatně měří.
Bavili jste o celé záležitosti s Tomášem Dvořákem?
Těch schůzek byla spousta. I včera jsme si povídali, jen tak, nezávazně. Řekl jsem mu, že dneska o tom budu mluvit naposledy a on mi to potvrdil.
