Co cítil? "Prázdnotu," řekl. A rozesmál se.
V osmatřiceti letech oficiálně uzavřel atletickou etapu svého sportovního života. "Připravoval jsem se moc poctivě celý loňský rok, na olympiádu mnohem víc než na ty tři předtím. Pak přišlo jako už tolikrát zranění, a to mě hodilo o několik kroků dozadu," zeširoka komentoval důvody svého odchodu.
Bolavé patě nepomohlo ani zimní soustředění na Havaji. "Do poslední chvíle jsem doufal, že se aspoň v Götzisu nebo na Kladně rozloučím. Což nevyšlo. Tak jsem se rozhodl, že skončím jinak než desetibojem."
Příští týden na Zlaté tretře Ostrava naposledy zamává divákům jako atlet, pořadatelé mu chystají rozlučku. Ale pozor, sportovní konec to není. Šebrleho láká profesionální golfová kariéra.
Kdy přesně jste si pro sebe řekl: Končím.
Úplně jasné to bylo před desetibojem v Kladně, když jsem věděl, že mi to ta pata už nedovolí.
Jaký to byl pocit? Nostalgie? Úleva? Smutek?
To je hrozně těžké. Hodně to bylo ovlivněno loňským rokem, kterému jsem dal 200 procent a věřil, že na olympiádě to ještě bude dobré. Myslel jsem na pořádný výkon, v Itálii tři týdny dvoufázově makal. Pak 24. července najednou přišel na trénink a prostě to s tou patou nešlo. Úplně mě sestřelila. Druhý den už jsem nemohl jít skoro ani rovinku. To byl nejhorší moment. Letos už to bylo spíš takové smíření. Když jsem třeba na Havaji šel do treter a začal patu cítit, byla to taková odevzdanost.
Nebýt zranění paty, pokračoval byste?
To se nedá říct, ona byla důsledek spousty jiných problémů. Kdyby problémy byly v únosné míře jako dřív, chvíli bych ještě vydržel. Ale věk nezastavíš. Kdybych mohl, závodím daleko dýl. Mě to baví, vydržel bych, ale čas je neúprosný.
Atény - největší moment kariéry Romana Šebrleho
Je to definitivní konec? Spousta sportovců se vracela.
Znám spoustu sportovců, co skončili dvakrát třikrát. Doufám, že to nebude můj případ. Navíc se sportovní kariérou jsem určitě neskončil, ale s atletickou ano.
Komu jste to rozhodnutí řekl jako prvnímu?
Bavili jsme se o tom s manželkou. Říkala pořád: Máš to zapotřebí? Zkus už něco pořádného.
Měla radost?
Ne. Je to atletka, prožila se mnou kariéru, teď to taky prožívá. Ale rozhodnutí to bylo čistě moje. Příjemné je, že teď třeba dostávám maily od lidí, jak bych patu měl vyléčit. Píšou mi: Přece nemůžete skončit, na koho budeme koukat.
O prázdnotě jste mluvil v nadsázce. Máte už jasno, co byste chtěl dělat dál, po kariéře?
Tohle není konec v osmadvaceti, ze dne na den. Člověk se s ním smiřuje delší dobu. Věděl jsem, že musí přijít. Nabídek a myšlenek mám spoustu. Některé jsou ale nerealizovatelné, třeba jít do Kataru dělat trenéra. Je to lukrativní, jenže nechci být od rodiny. S Robertem Změlíkem pořádáme pro děti Odznak všestrannosti olympijských vítězů, v tom se budu angažovat celý život. A určitě zkusím profesionálně golf. Stoprocentně. Chce to trénink, jsem v jednání s několika golfovými resorty. Ale o tom bych ještě nerad mluvil.
Trénovat v Česku byste nechtěl?
Ale to se nedá dělat na půl plynu. Teď jsem sedmnáct a půl roku nebyl doma a asi bych v tom nechtěl úplně pokračovat. S těmi svěřenci musíš být na tréninku, soustředění, závodech. Kolikrát je to náročnější než život sportovce.
Tak jak bude vypadat vaše budoucnost? Budete prostě hrát golf?
Jen tak hrát bych si nechtěl. Když už se do něčeho vrhnu, tak na 100 procent.
Uvědomujete si teď zpětně, jak famózní kariéru máte za sebou?
Je to příjemné. Ale došlo mi to, už jak jsem klesal postupně dolů. Jak vůbec nebylo jednoduché o medaile bojovat. Viděl jsem ty kluky kolem sebe, kteří také chtějí a jsou mladší, a nejde jim to. Uvědomil jsem si, že to byl určitý dar spojený s velkou dřinou a pílí.
Měl jste i štěstí na zdraví.
Nebyl jsem vždycky úplně zdravý, ale spíš to byly menší věci jako natržený sval. Ale čím jsem byl starší, už jsem se do toho dostával daleko hůř. Co trvalo dřív měsíc, teď bylo na půl roku - a už nešlo dostat se na úroveň, kde jsem po tréninkové fázi byl. Ale měl jsem trochu dané, že větší zranění nebyla.
Nebojíte se, že přiberete?
Trochu jo. Ale já celý život nebyl takový, že bych se přejídal. Nebudu mít problémy s nadváhou, i když mi chutná sladké. A když se chci věnovat golfu, stejně budu každý den běhat a posilovat.
Těšíte se, že budete mít víc volného času?
Těšil jsem se, ale já ho mám míň! Diář na měsíc úplně plnej. Ale určitě si třeba najdu nějaký fotbalový tým, za který budu hrát nějakou A třídu nebo B třídu. Něco, kde bych mohl vyhrávat.
Na konci lze bilancovat: Je něco, co byste udělal v kariéře jinak?
Nic. Spousta věcí se nabízí, ale když se zamyslím do hloubky, tak všechno špatné je pro něco dobré. Tím jsem se řídil celý život. Snažil ze všech špatných vzít něco dobrého do budoucna.
Mrzí vás něco, čeho jste nedosáhl? Halový světový rekord nebo 50. desetiboj přes 8 000 bodů.
Asi ne. Ke svěťáku v hale bylo hodně blízko, ale to mě úplně nemrzí. Končit takhle je hezký... Když nad tím tak přemýšlím... Dosáhl jsem všechno, co chtěl. Končím naprosto spokojený. Vím, že jsem tomu dal všechno.
