Na šampionátu jej čekají dva individuální a dva týmové starty a přání má jediné. „Slova o medailích by byla příliš silná. Minimálně chci vylepšit svůj dosud nejlepší výsledek na šampionátu, kterým je šestnácté místo z Liberce v roce 2009. Samozřejmě ale myslím na první desítku,“ pokýval hlavou sedmadvacetiletý rodák z Liberce.
A proč by na ni nemyslel, vždyť v této sezoně skončil v závodech Světového poháru čtyřikrát právě v první desítce a několikrát ji atakoval. Na prvním místě je samozřejmě třetí příčka z úvodu sezony v Kuusamu, čímž rozšířil svojí sbírku třetích míst na čtyři.
Pro zmíněné šestnácté místo „až“ z roku 2009 má odůvodnění. „Při premiéře v Sapporu 2007 jsem byl bažant, navíc bez formy. A na další šampionáty, do Osla 2011 a Val di Fiemme 2013, jsem odjížděl po silných virózách a antibiotikách. Přesto jsem z každého mistrovství přivezl jedno dvacáté místo,“ vypočítal.
Viróze se nevyhnul ani v této sezoně. „Naštěstí to ale bylo už v polovině ledna, takže jsem vypustil závody v Seefeldu a Sapporu - lepší bylo dát se dohromady. Už jsem v pořádku a dostávám se do tempa, závěrečná běžkařská příprava v Harrachově a skokanská v Oberstdorfu byla kvalitní,“ přemítal.
V paměti má pořád Kuusamo z úvodu sezony. Co kdyby třetí místo zopakoval ve Falunu? „To by byla paráda. Kdybychom hovořili o Falunu týden po Kuusamu, měl bych jiné představy, ale teď nechci střílet od boku, výkonnost pak krapet stagnovala.“
Potom se ještě vrátil k onomu pádu v Oberstdorfu, kde testoval nové lyže a boty. „Jenže na levé botě jsem si kvůli otlačenému kotníku nemohl ideálně dotáhnout tkaničky a při skoku mi asi na 110 metrech vítr sebral lyži i s botou. Dopadl jsem na 132 metrech na jednu nohu a kutálel se,“ přiblížil Dvořák s monoklem pod okem. „To je od brejlí, ale vazy drží. Ještě nejsem tak starej, abych se po pádu rozsypal, ještě můžu sportovat. Ale měl jsem kliku,“ přiznal.
