"Je mi jasné, že závodních sezon už moc nebude. Možná i proto jsem do tréninku šel trochu víc než jindy a doufám, že to bude mít v zimě ten správný dozvuk," svěřil se 32letý sdruženář Dukly Liberec na stránkách českého lyžařského svazu.
Nepříjemné zranění ruky si Slavík přivodil na zářijovém mistrovství republiky v Liberci. Obhajoval zde titul šampiona, ale spadl a zlomil si ruku. "Při sjezdu v posledním kole jsem nevybral zatáčku. Vylétl jsem na trávu, takže mě to katapultovalo a spadl jsem na břicho, hlavu a ruce a zlomil si nějakou kůstku v zápěstí," popsal přední český sdruženář.
I se sádrou na ruce však vyrazil na čtrnáctidenní soustředění na rakouský ledovec Dachstein. "Bylo to úplně bez problému. Na lyžích jsem jezdil s jednou holí a ani skokanský trénink to neovlivnilo. Rozhodně mě ta sádra ve vzduchu nijak nepřevažovala. Komplikované bylo jen zavazování tkaniček, s tím mi pomáhali kluci. A někdo mě musel nahoře na můstku vždycky zapnout do vázání," vzpomíná Slavík s úsměvem.
Pochroumaná ruka mu letní přípravu neotrávila. Stihl dokonce natrénovat o něco víc než jindy. Může tedy s nadějemi vzhlížet k prvním závodům Světového poháru v severské kombinaci, které bude na přelomu listopadu a prosince hostit finské Kuusamo.
"Když se mi povede skok, jsem v běhu schopný zamakat a dokázat potrápit i špičku. Doufám, že v zimě nebudu předvádět jen průměr." Před sezonou si Slavík dopřál odpočinek na kanárském ostrově Fuerteventura.
Zraněná ruka už je v pořádku, takže může vzhlížet s nadějemi i k olympiádě v Soči. "Chtěl bych si to až do olympiády užít, být schopný závodit vysoko a v Soči potom zúročit nejen trénink, ale i zkušenosti. Moc bych si přál to tam všechno proměnit v nějaký dobrý výsledek," říká Slavík.
Olympijské hry možná rozhodnou o tom, jestli bude pokračovat v kariéře dál, nebo ji ukončí. Přece jen na jaře už mu bude třiatřicet. "Když se někde zadaří, nebude důvod končit. Kdyby ale měla být zima o ničem, nastane asi čas se rozloučit a poohlédnout se po něčem jiném."
