I přes sobotní nezdar, kdy ho pád v prvním kole skokanské části připravil o možnost bojovat o přední umístění v dalším ze závodů Světového poháru sdruženářů, je v dosavadním průběhu sezony Ladislav Rygl jednoznačně nejlepším českým lyžařem.
Je známo, že i přes třetí příčku v loňském hodnocení Světového poháru jste se nedočkal očekávané podpory a značnou část přípravy jste si financoval sám. Dá se říct, kolik vás stála?
Moc. Zhruba devadesát procent jsme si s tátou platili sami. O ten zbytek se podělil svaz a Dukla. Ale z našeho jde skoro všechno, například veškeré náklady na tátovu účast při závodech. Až sem do Německa se ostatní uvolili vzít ho do mikrobusu, alespoň ušetříme za dopravu.
Cítíte tedy takto větší tlak, že musíte letos zase něco vydělat, aby bylo za co se připravit na další sezonu?
To určitě ne. Na peníze nemyslím. Kdyby bylo nejhůř, máme ještě nějaké úspory z loňska.
Je pro vás otec při závodech opravdu tolik důležitý? Na zámořské části Světového poháru s vámi nebyl, a přesto jste přivezl první a třetí místo.
Když má člověk formu, tak to mu jde skoro samo. To zná každý. Táta je pro mě nenahraditelný tím, že dokáže poradit, když je nějaký problém. A taky mě umí srovnat. Občas je to potřeba.
Je nějaký rozdíl v atmosféře týmu, když s vámi otec je a není?
Nechtěl bych tohle téma raději moc rozvádět. Pro mě je to ale stejné. Já jsem uvnitř toho týmu vždycky sám.
Loňský úspěch ve Světovém poháru zůstal trochu ve stínu vašeho vystoupení na mistrovství světa. Řada lidí tehdy odsuzovala vaše rozhodnutí nenastoupit po nevydařeném skoku do druhé části závodu. V Schonachu už jste nastoupil, byť vaše pozice byla podobně beznadějná. Poučil jste se?
Kdo sám nejezdí, ten to nepochopí. Na mistrovství světa jsem viděl, že jeden závod je ztracený, tak jsem šetřil síly na ten další. Tentokrát jsem si alespoň potrénoval. Bylo hezky, vyzkoušel jsem nové lyže, bylo to prospěšnější než se trápit sám v hotelu."
Jak vám vyhovuje sezona bez jednoznačného vrcholu?
Moc ne. Všechny velké závody jsem až dosud pěkně zvoral, takže už bych rád jednou něco zajel.
Umístění ve Světovém poháru tedy není motivací?
Chci mít z výkonů radost. Jako z toho sobotního skoku, než jsem spadl. Pak to nemůže být špatné. Třeba bych mohl být i lepší než třetí. Vik i Lajunen jsou sice hodně dobří, ale závodit se s nimi dá.
V létě prý chcete závodit i na horských kolech?
Vzala mě Rubena Fort team, tak to zkusím. Sice mě lámou i na závody Českého poháru, ale asi zůstanu jen u dvojkové kategorie. Nervů mám přes zimu dost, v létě bych chtěl jezdit jen pro radost.
Je známo, že i přes třetí příčku v loňském hodnocení Světového poháru jste se nedočkal očekávané podpory a značnou část přípravy jste si financoval sám. Dá se říct, kolik vás stála?
Moc. Zhruba devadesát procent jsme si s tátou platili sami. O ten zbytek se podělil svaz a Dukla. Ale z našeho jde skoro všechno, například veškeré náklady na tátovu účast při závodech. Až sem do Německa se ostatní uvolili vzít ho do mikrobusu, alespoň ušetříme za dopravu.
Cítíte tedy takto větší tlak, že musíte letos zase něco vydělat, aby bylo za co se připravit na další sezonu?
To určitě ne. Na peníze nemyslím. Kdyby bylo nejhůř, máme ještě nějaké úspory z loňska.
Je pro vás otec při závodech opravdu tolik důležitý? Na zámořské části Světového poháru s vámi nebyl, a přesto jste přivezl první a třetí místo.
Když má člověk formu, tak to mu jde skoro samo. To zná každý. Táta je pro mě nenahraditelný tím, že dokáže poradit, když je nějaký problém. A taky mě umí srovnat. Občas je to potřeba.
Je nějaký rozdíl v atmosféře týmu, když s vámi otec je a není?
Nechtěl bych tohle téma raději moc rozvádět. Pro mě je to ale stejné. Já jsem uvnitř toho týmu vždycky sám.
Loňský úspěch ve Světovém poháru zůstal trochu ve stínu vašeho vystoupení na mistrovství světa. Řada lidí tehdy odsuzovala vaše rozhodnutí nenastoupit po nevydařeném skoku do druhé části závodu. V Schonachu už jste nastoupil, byť vaše pozice byla podobně beznadějná. Poučil jste se?
Kdo sám nejezdí, ten to nepochopí. Na mistrovství světa jsem viděl, že jeden závod je ztracený, tak jsem šetřil síly na ten další. Tentokrát jsem si alespoň potrénoval. Bylo hezky, vyzkoušel jsem nové lyže, bylo to prospěšnější než se trápit sám v hotelu."
Jak vám vyhovuje sezona bez jednoznačného vrcholu?
Moc ne. Všechny velké závody jsem až dosud pěkně zvoral, takže už bych rád jednou něco zajel.
Umístění ve Světovém poháru tedy není motivací?
Chci mít z výkonů radost. Jako z toho sobotního skoku, než jsem spadl. Pak to nemůže být špatné. Třeba bych mohl být i lepší než třetí. Vik i Lajunen jsou sice hodně dobří, ale závodit se s nimi dá.
V létě prý chcete závodit i na horských kolech?
Vzala mě Rubena Fort team, tak to zkusím. Sice mě lámou i na závody Českého poháru, ale asi zůstanu jen u dvojkové kategorie. Nervů mám přes zimu dost, v létě bych chtěl jezdit jen pro radost.
