Muž, který překonal téměř všechny formulové rekordy. Vyhrál 90 závodů, stal se sedmkrát mistrem světa. To nikdo jiný nedokázal. K závodění jako by byl předurčen. První "formuli" řídil už ve čtyřech letech, kdy mu otec do šlapacího auta přidal motor ze sekačky.
Později každou volnou chvíli trávil na motokárové dráze v Kerpenu, v roce 1984 se stal motokárovým šampionem Německa.
Hýřil talentem, jenže velké angažmá bylo v nedohlednu. Až v osmnácti se vše změnilo. Byl čerstvě vyučeným automechanikem, pod nosem si šlechtil knír, když mu do života vstoupil jeho osudový parťák Willy Weber.
Šéf stáje v německé formuli 3 a poctivý pozorovatel Schumacherovy kariéry mu dal nabídku: "Můžeš jezdit za můj tým, nezaplatíš ani marku, ale dalších deset let mi budeš dávat dvacet procent ze svých příjmů."
Schumacher na chvíli zvážněl, pak se usmál a řekl: "Beru!" Už za dva roky, v srpnu 1991, mu tahle dohoda vynesla první angažmá u formule 1.
Michael SchumacherNarodil se 3. ledna 1969 v Hürth-Hermühlheimu, vyrůstal v nedalekém Kerpenu. Volné chvíle trávil na motokárové dráze, kde jeho otec Rolf dělal správce, matka Elisabeth (zemřela 2002) pracovala v místním bufetu.První Velkou cenu jel v roce 1991 v Belgii, o rok později na stejném místě poprvé zvítězil. V roce 1994 se stal s Benettonem poprvé mistrem světa, posedmé v roce 2004 (Ferrari). Má rád fotbal, těstoviny a čokoládu. Poslouchá Phila Collinse a Tinu Turner. Žije ve Švýcarsku, má manželku Corinnu, dceru Ginu Marii (únor 1997) a syna Micka (březen 1999). |
K angažmá v F1 pomohla lest
Stáj Jordan krátce před Velkou cenou Belgie přišla o svého jezdce Bertranda Gachota, jenž kvůli útoku slzným plynem na taxikáře seděl ve vězení, a tak narychlo sháněla náhradu.
Když se o tom dozvěděl Weber, hned vytočil číslo šéfa týmu Eddieho Jordana a spustil: "Mám skvělého pilota, teď vyhrál dva závody v Asii a trať ve Spa dokonale zná." Byl to fígl, Schumacher se do té doby po okruhu v Belgii projel jen jednou, a to ještě na kole.
Přesto Jordan řekl: "Zkusím ho." Už brzy Schumacher dokázal, že žádné triky nepotřebuje. V kvalifikaci šokoval sedmým časem, v závodě ještě před první zatáčkou předjel dva soupeře, ale po 800 metrech kvůli poruše spojky zastavil.
V zákulisí F1 však uchvátil. Po pár dnech už podepisoval smlouvu na tři a půl milionu dolarů za rok s týmem Benetton. Už rok po podpisu, opět ve Spa, vyhrál svou první Velkou cenu. V sezoně 1994 svůj premiérový titul mistra světa. Zároveň v závodě v Adelaide předvedl jeden ze svých ohavných excesů.
Na trati sestřelil Damona Hilla, soka v boji o titul, a stal se šampionem. V cíli prohlásil: "Udělal bych to znovu."
Robot, který pláče
A opravdu. O tři roky později na trati ve španělském Jerezu chtěl v bitvě o titul nesportovně vyřadit Kanaďana Jacquesa Villeneueva. Ten se však stačil vyhnout. " Je podlý, klidně použije špinavé triky," řekl Villeneuve.
V tu dobu byl už Schumacher u Ferrari, kam přestoupil jako dvojnásobný mistr světa před sezonou 1996. Měl za úkol pozvednout kdysi hrdou stáj ze dna. Vždyť Ferrari čekalo na titul od roku 1979. A se "Schumim" se dočkalo.
Od roku 2000 začala jeho nadvláda – získal pět mistrovských triumfů za sebou. Jezdil suverénně, stal se z něho robot na vítězství. I přesto připomínal chladného Němce, bez velkých oslavných gest.
Ostatní jezdce jako by přehlížel, pro úspěch byl na trati schopen udělat cokoli. Třeba i tvrdě jít do svého bratra Ralfa, dlouho se spolu dokonce nebavili. Usmířit je musel až otec.
Měl několik vážných nehod, jednu přežil jen díky novému typu helmy. Přesto vždycky tvrdil: "Věřím na osud a ten určí, kdy můj život skončí. Může to být při závodě, ale pravděpodobnější je jiný konec."
Často mu říkali "muž bez citů", v roce 2002 dokázal odjet Velkou cenu San Marina pouhý den po smrti své matky. Přesto i v jeho tváři se občas objeví slzy. V roce 2001, když se v Monze dozvěděl, že během závodu přišel při nehodě o život jeden z hasičů.
"Robot pláče, stal se člověkem," psal italský Corriere dello Sport. Za 15 let v F1 vydělal přes 22 miliard korun, na břehu Ženevského jezera si staví "hrad", kde bude mít osm ložnic, kino, benzinku nebo garáž pro 25 aut. Pořád však prý zná přesnou cenu marmelády i mléka.
Historky o jeho šetrnosti už téměř zlidověly. Ještě když bydlel v Monaku, jezdíval pro benzin do Francie. Byl levnější. Ale dokáže i rozdávat.
Obětem rozsáhlých záplav v Německu dal milion eur, sponzoroval stavbu školy v Senegalu či kliniky v Sarajevu.
Co nevíte? Nepije šampaňské a ceny si schovává do sklepaByly o něm napsány tisíce článků, přesto je možná několik věcí, které o něm nevíte. První "formuli" řídil ve čtyřech letech. Bylo to šlapací autíčko, do kterého mu otec přidal motor ze sekačky. A Michael s ní hned naboural do pouličního osvětlení. Trofeje si nikde nevystavuje, ukládá je do krabice ve sklepě. Nepije vítězné šampaňské, nechutná mu. Při první Velké ceně v belgickém Spa, aby ušetřil, bydlel s manažerem za 60 marek v malém pokojíku v budově bývalého kláštera. Má rád horolezectví. Lezl v Alpách, americkém Utahu, doma si nechal zbudovat horolezeckou stěnu. Miluje psy. Ze smečky, kterou doma chová, si nejvíc oblíbil fenku Floh, kterou nalezl v Brazílii. Ta smí spát i u něj v posteli. Manželku Corinnu ještě před Schumacherem málem "ulovil" jiný německý jezdec F1, Heinz-Harald Frentzen. Právě on svého kamaráda s bývalou sekretářkou seznámil. V Kerpenu, městečku, kde vyrůstal, má společně s bratrem muzeum a ulice vedoucí k němu se jmenuje Schumacher Strasse. Nejoblíbenější zemí je USA. Důvod? Nikdo ho tam příliš nezná. Před dvěma lety si tu vyjel na motorce a nepoznali ho v hotelu, kam si zašel na jídlo, ani policista, který mu dával pokutu za rychlou jízdu. Michael Schumacher mě velmi dobře viděl na vzdálenost pěti centimetrů. Já jeho neviděl vůbec. Velmi blízké setkání s hvězdou jsem naprosto prováhal. Nevadí mi to, říkám si s ulehčením: Díky bohu, že tomu nebylo naopak! V boxech v japonské Suzuce mě v říjnu 2003 víc zaměstnávalo rozbalování bagety než sledování blízkého okolí. Myslel jsem asi právě na to, jak se co nejrychleji dostat k tuňákovi, když jsem udělal osudný krok. Mýma očima Jak jsem potkal Schumachera Ohlédl jsem se, abych se omluvil. A... Strnul jsem. Asi už tušíte, že do mě málem napálil sám velký Michael. Už ani nevím, jestli jsem v šoku nad tím zjištěním stačil zakoktat "sorry". A on? Měl právo se zlobit, ale vypadal pobaveně. "Díky za dobrý trénink!" zavolal se smíchem a zmizel v garáži červeného ferrari. O den později získal šestý titul mistra světa. Žádný jiný jezdec F1 tolik triumfů neposbíral a Michael pak v dalším roce přidal ještě jeden. To, co dokázal, je pro mě úchvatné. Chtěl jsem vědět, zda si to samé myslí i ostatní jezdci formule 1. Nikdy jsem ale příliš neuspěl. Ve svých řídkých rozhovorech s ostatními piloty bylo téma Schumacher tak trochu tabu. Tedy, ne že bych nedostal žádné odpovědi, ale vždy to byla jen záplava slov, která nešlo použít do novin. Možná v tom byla rivalita, možná i to, co se o něm říká. Michael je prý vypočítavý, bezohledný. Sleduje prý jen vlastní zájem. Nedívá se nalevo, napravo a jde přes mrtvoly. Nevím. Vím jen, že tenkrát v Suzuce jsem se nalevo ani napravo nedíval já. A Schumacher ze mě rozhodně "mrtvolu" neudělal... Nedivte se, že mi byl v tu chvíli hodně sympatický. A že něco z toho pocitu ve mně stále zůstalo. Filip Saiver |
 Michael Schumacher, vítěz Velké ceny Itálie. |
