Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zlínský expert Schlesinger zvyšuje výkon sportovců „vychytávkami“

Vít Schlesinger | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

5 2017
Vít Schlesinger učí sportovce efektivněji trénovat. Klíčem jsou strava, regenerace a mentální příprava.

Tvrdí, že tréninkové metody dosáhnou brzy svého maxima. Přesto lze hranici sportovních výkonů dovolenými prostředky ještě posouvat. Má to ale háček. Bez vyvážené stravy, správné regenerace a mentální přípravy to nepůjde, vše propojené do jednoho.

To je v kostce vize zlínského odborníka Víta Schlesingera, který ji do praxe uvádí už deset let pod vlastním názvem Sport Hacking - ve volném překladu „sportovní vychytávky“. Jeho inovátorské metody využívají známí reprezentanti, nedávno zaujaly i Český svaz ledního hokeje, s nimž Schlesinger navázal úzkou spolupráci.

„Díky referencím mě loni oslovil svazový šéftrenér Slavomír Lener. Vyslechl si mě i svazový šéf pan Král, udělal jsem ukázky pro trenéry všech reprezentačních výběrů,“ říká Schlesinger.

Jaký byl ohlas?
Líbilo se jim to, ale chtěli vědět, jak to funguje v praxi. Pozvali mě na srazy jednotlivých výběrů včetně áčka před turnajem Karjala Cup. Pro většinu kluků to byly novinky, po přednášce bylo hodně dotazů. Snažil jsem jim vysvětlit, že trénink, regenerace, strava a mentální příprava spolu úzce souvisí. Chodí za mnou mladí talenti, mají kruhy pod očima, jsou bledí. Za mě často trénují neefektivně. Naprostá většina z nich je častěji nemocná, zraněná, trpí na záněty, jsou unavení. Nestačí zregenerovat a jsou pak přetížení.

Jaké jsou nejhorší poklesky sportovců ve stravě?
Největší prohřešek není, co si dají před zápasem, ale co jí každý den. Mají pět jídel, a pokud blbě pojí, tak se jim regenerace zkazí až o osmdesát procent, což se projeví v tréninku. Jí většinou málo a nekvalitně, třeba strašně moc pečiva. Lepek v pečivu snižuje kognitivní funkce, hůře se soustředí, celkově mají horší náladu. Cukry a tuky ve stravě jsou nekvalitní. Děláme biochemický rozbor krve a devět z deseti sportovců má špatné tuky. Spolupracuji se špičkovými biochemiky a psychology. Mám know-how, která má v republice málokdo. Říkám jim věci, které se málokdy dozví. Pan Lener se třeba zeptal Milana Hniličky (asistent generálního manažera reprezentace), jestli v NHL využíval při regeneraci chlad. Řekl, že ne, ale zámořští spoluhráči ano. Proč? Protože mu to tam nikdo neřekl.

V čem je tenhle způsob regenerace dobrý?
Všichni ví, že otužování je vhodné pro zvyšování odolnosti. Ale málokdo už ví, že když se pravidelně vystavuji chladné vodě, vzduchu, chodím málo oblečený, tak zvyšuji hladinu melatoninu v krvi a produkci růstového hormomu testosteronu, což je u hokejistů na regeneraci před spánkem klíčové. Vysprchovat se před usnutím je bomba, pomáhá také při spalování tuků. Spánek je pro regeneraci zásadní, přitom je to také problém.

Sportovci neumí dobře spát?
Dnes si kdekdo vezme před spaním mobil do postele. Jenže mozek si tak neodpočine. Pořád čerpáme informace. Jdeme spát a podvědomí pracuje, takže regenerace se zase snižuje a trénink na druhý den nemá kvůli takové blbosti požadovanou efektivitu. Experimenty na sportovcích v USA to potvrdily, mozková aktivita byla ve spánku vyšší. Učím je, aby se aspoň čtvrt hodiny před spaním soustředili sami na sebe, pracovali se sebou, dýchali do břicha. Vypnou a lépe regenerují.

Co si má laik představit pod mentální přípravou?
Je to součást mého know-how. Ale něco prozradit můžu. Všichni trpíme samomluvou. Povídáme si sami se sebou. Starší, mladší - spousta lidí nemá dostatek sebedůvěry. Jdeme spát a bojíme se, že zítra půjdeme zase do práce. Hokejista, že nedá gól a třeba kvůli tomu nepodepíše smlouvu. Někdo má problém před brankou. Když tam dostane puk, lekne se. Tyhle negativní bloky se snažíme odstranit. Je to na bázi pozitivní psychologie a koučingu. Učím je, jak komunikovat sami se sebou, dávám jim cvičení, aby si uvědomili určité věci. Aby se naučili jít úspěchu více naproti. Hodně áčkových hráčů má také problémy s trenérem.

V čem?
Nepochválí je. I oni potřebují poplácat na rameno. Stará škola je zvyklá, že někdo něco zkazí, tak ho za to seřve. Hráči ví, že to zkazili. Jsou na sebe naštvaní. Je obrovský rozdíl sledovat trend moderních trenérů, kteří tohle znají. První vyzdvihnou, co hráči jde, až pak je zkritizují. U nás je to založené na tom, že od mládí na hráče řveme, sebedůvěra jde totálně dolů. Mělo by to fungovat jinak. Ale nechci všechno kritizovat. Na svazu se svým způsobem snaží, ale můžete tu narazit na bariéry znalostí nebo eg lidí.

Jak reagují trenéři na novinky?
Tady narážím. Hodně trenérů ze staré školy říká, že je to jenom o tréninku. Dokázali to na rohlících, takže jejich hráči to také dokáží. Jenže v dnešní době jsou tréninkové metody z NHL volně dostupné na videu, na internetu. Podobně tak můžou trénovat kluci třeba v Holešově. Když jedu poprvé do klubu, tak jsou i hráči většinou předpojatí, protože čekají přednášku o výživě. Ale když jim to vysvětlím v souvislostech, tak jim to dává smysl a začnou se mnou spolupracovat. Teď je čím dál tím častější trend udělat přednášky i pro rodiče. Od mladých by se mělo začít.

Jak jste se ke své profesi dostal?
Při studiu sportu na vysoké škole jsem odjel do USA učit lyžovat. Zjistil jsem, že mi to docela jde, že mám nějaký cit. Začal jsem se věnovat fitness, k tomu se nabalila strava, regenerace. Docela to vzkvétalo, získal jsem doporučení na mladé krasobruslaře, hokejisty. Další cenné zkušenosti jsem získával při práci se sportovními reprezentanty v Kanadě. Zámořská zkušenost mi pomohla, berou to komplexněji. Hodně jsem toho pochytil a díky tomu jsem to mohl aplikovat tady.

Jak těžké byly české začátky, když vás málokdo znal?
Šlo to pomalu. Občas se ke mně dostaly manželky sportovců, měl jsem amatérské sportovce. Díky referencím jsem začal spolupracovat se Zdeňkem Grygerou, mezi prvními byl Petr Čajánek. Ti mají další kontakty, důvěřovali mi, jim důvěřují jiní.

O kolik sportovců se individuálně staráte?
Mám jich aktuálně okolo 60 a myslím, že jsem na hraně. Už musím občas odmítat. Většina mých klientů jsou talentovaní junioři a reprezentanti, nejen čeští, ale i zahraniční. Na sportovci vždy ocením jeho pokoru, píli a odhodlání. Zohledňuji nejen výsledky, ale i osobnost sportovce a jeho příběh. V péči mám i několik amatérů či nadšenců, kteří rádi překonávají své limity a chtějí se stále zlepšovat.

Jak jste přišel na název Sport Hacking? Nevadí vám, že slovo hacker má v češtině negativní význam?
Vymyslel to kamarád. V USA existuje biohacking a je nesmírně populární, zefektivňuje cestu ke zdraví. Lidi si dříve mysleli, že jsem výživový poradce, a mně to vadilo. Slovo hacking je divné, musí nad tím přemýšlet a zjistí pak, co za ním je. Místo sport hacker bych mohl říct, že jsem expert na sportovní výkon.

Jaká je v Česku konkurence?
Konkurenci neřeším. Snažím se dělat svoji práci naplno a propojovat se se schopnými lidmi. Troufám si říct, že takto komplexní přístup je u nás ojedinělý.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze