Tohle všechno už pro něj nyní bude normou. Satoranský v pátek vyrazil přes Atlantik na finální přípravu na NBA. V barvách celku Washington Wizards do ní nastoupí teprve jako čtvrtý Čech v dějinách.
Průkopníkem byl Jiří Zídek, patrně největší stopu (byť nijak závratnou) z nich zanechal Jiří Welsch, posledním se stal Satoranského vrstevník a kamarád Jan Veselý, jenž se ale vracel do Evropy s nepořízenou.
Nový svět nazývali americké kontinenty jejich dobyvatelé. Před Satoranským se otevírá Nový svět basketbalu. Také on září; ne už ryzím zlatem, ale penězi a luxusem ano.
Jak (ne)krachují milionáři
Prvním pořádným seznámením - jakýmsi vstupem do říše za zrcadlem - byl pro Satoranského nováčkovský kemp v Las Vegas. Žádná lákadla kasin, žádná pohoda. Naopak!
„Dost šílené,“ vzpomíná český rozehrávač. „Byli jsme zavření na hotelu, program od sedmi ráno do devíti do večera, jen hodinová pauza na oběd. Spousta zákazů, třeba žádné návštěvy.“
Účel byl jasný: maximálně se koncentrovat a jako houby do sebe nasávat další a další informace. „Probírali jsme opravdu všechno,“ vybavuje si 24letý basketbalista. „Média. Finance. I domácí násilí - NBA se snaží, aby hráči reprezentovali tak, jak mají, a snaží se různým věcem zabránit.“
Budoucí dolaroví multimilionáři dostávali třeba kázání, jak si ve světě 21. století dávat pozor na nevhodná slova: „Když něco řeknete, je to hned na internetu a šíří se to neskutečnou rychlostí. Dělali jsme i tréninkový rozhovor a pak ho probírali s poradcem.“
A zmíněné peníze, to byl ještě důraznější dialog. V zámoří mají přesné statistiky i ohledně toho, kolik sportovců do pěti let po kariéře zkrachuje - v roce 2012 šlo o 60 procent borců z NBA! Proto liga basketbalistům odkládá peníze bokem na jakousi sportovní penzi.
„Může to pro ně být těžké, když jsou z ničeho najednou boháči. Je složité to ustát,“ ví Satoranský. „Já mám profesionální kontrakt sedm let, ale pro kluky, co přišli z univerzity, jde o něco jiného. Pro mě byly důležitější informace o amerických daních, vízech, pracovním povolení. Kvůli mně i kvůli rodině.“
Jen řídíme trochu jiná auta
Tohle všechno se ještě dá „nabrífovat“ předem, aspoň teoreticky ano. Další tisíc a jednu zvláštnost bude Satoranský jako člen kádru Wizards poznávat za pochodu.
„V Barceloně jsme měli charter, co lítal podle našeho programu,“ vzpomíná na angažmá u evropského giganta, svého předchozího zaměstnavatele. A tušíte správně, i tohle bude nové - a ještě lepší: „Slyšel jsem, že prý hráči většinou parkují vedle letadel a kontroly projíždějí autem. To je něco jiného, než když čekáte hodinu na letišti. Vytvářejí vám podmínky tak, abyste se soustředili jen na hru.“
Pevná pravidla jsou pochopitelně i ohledně oblékání. Kraťasy by do tohoto světa rozhodně nepasovaly, to spíš luxusní hodinky. Přesto Satoranského zaujalo, že jeho spoluhráči vlastně jsou... Normální.
„Naprosto,“ oceňuje. „Samozřejmě řídí jiná auta, ale když se s nimi bavíte, jsou v pohodě a není z nich cítit nadřazenost. Nikdo si tam zatím na nic nehrál. Díky penězům si mohou koupit vysněný vůz, také musí reprezentovat NBA a tým.“
John Wall z Washingtonu zakončuje. Právě on je jedničkou na Satoranského postu.
V hlavním městě USA o prostředky nouze není. Vždyť majitel Ted Leonsis kromě basketbalistů Wizards vlastní i Washington Capitals, za něž v NHL nastupuje třeba ruský hokejový car Alexandr Ovečkin.
„Snad nějaké lístky na hokej budou,“ usmál se Satoranský. „Nejsem vyloženě obrovský fanoušek NHL, spíš mě zajímají i ostatní sporty. Baseball, NFL.“
S koncentrací pohádkově placených profesionálů a extrémně výnosného byznysu velkých zámořských lig se pojí také celebrity. A s NBA zvlášť - Jack Nicholson sedící u palubovky Los Angeles Lakers patří mezi ikonické obrazy. Satoranského Washington nezaostává minimálně v jednom jméně.
„Prezident Obama se na basket chodí podívat dost často, dřív ho sám hrával,“ připomíná druhý Čech v kádru Wizards, před ním tam působil i Jan Veselý. „Možná v hledišti uvidím i další známé osobnosti; jen přesně nevím jaké.“
Bílí muži umějí skákat. I já!
Zato ví moc dobře, kam se těší. Všude! „Na jakýkoli tým. Zároveň nebudu lhát, ty nejzajímavější duely jsem si taky našel - hned jsem se díval, kdy hrajeme proti Clevelandu, Golden State,“ vyhlíží střety s globálními ikonami LeBronem Jamesem nebo Stephenem Currym.
Satoranský je navzdory nízkému věku dostatečně zkušený na to, aby chápal, že luxus, královský servis a maximální péče jsou vykoupeny i odvrácenou stranou věci. „Nic se neodpouští,“ souhlasí. „Ví se, že vám tým dá všechno, co potřebujete. Připraví vás tak, aby vám nic nechybělo. A pak chce, abyste ten výkon také podal.“
A tak je odhodlán čekat. Být trpělivý. Dívat se na hvězdy často z lavičky. Třeba mu pomůže, že podobnou křivku měla jeho kariéra i při startech v Seville a v Barceloně.
„Musím se připravit na situaci, kdy se nebude dařit a budu dole. Nebude to lehké, vím o tom,“ přikyvuje. On, milovník smečí či originálních pasů, najednou dostane o několik tříd vyšší konkurenci: „V Evropě jsem svojí atletičností byl trochu rarita, tady spíš budu zapadat do průměru. Musím se s tím vyrovnat a najít aspekty svojí hry, které budou pro zámoří výjimečné.“
Což bude strašně těžké. Ale nikoli nemožné.
Nezpochybnitelnou jedničkou Wizards je rozehrávač John Wall, tedy muž na Satoranského postu. Proto ve Washingtonu počítají s tím, že bude nastupovat i na jiné pozici.
Zodpovědnost v obraně, variabilita a navíc schopnost využít šanci k potěše diváků kurážným košem? To by za ideálních podmínek byl pro českého nováčka dobrý koktejl.
„Musíte být svůj. Nebudu si plánovat, jak chci vystupovat. Ten Satoranský, co se do NBA dostal, v ní musí i zůstat,“ soudí. Patří k němu velká soutěživost - i třeba tréninkové smeče. „Vydobudete si jimi respekt. Ukazujete, že i bílí muži umějí skákat,“ říká v parafrázi na známý film. Jeho angažmá v NBA už není fikcí, nýbrž skutečností.
Nový svět otevírá náruč.
