Měl důvod, světový rekord v poslední disciplíně korejského šampionátu mu zlepšil náladu. Vozík s časomírou u cílové pásky sledoval celou rovinku, stíhal to i v tom brutálním tempu. "Říkal jsem si: Můžu to dokázat. Můžu!"
Pak na obrazovce vyskočil nápis NEW WORLD RECORD a Bolt radostí vyhodil štafetový kolík do nebe. Už na stadionu poskakoval do rytmů hudby, předváděl taneční kroky, vytahoval si dres, ukazoval vymakané svaly.
Když přicházel do sálu mezi novináře, luskal si prsty, prozpěvoval si. "S kluky jsme si říkali, že než přijde olympiáda, musíme ten rekord překonat," prozradil. Spolu s Blakem, Carterem a Fraterem to dokázal.
Pak se otevřely dveře a přiřítili se stříbrní Francouzi, kteří se cestou na tiskovku zadrhli rozhovory v mixzóně. "Kluci, jdete pozdě," káral je naoko Bolt.
Když na dotazy odpovídali bronzoví závodníci ze Svatého Kryštofa a Nevise, jamajský blesk studoval výsledky. Pak si začal hrát s telefonem, ale vyděšeně si všiml, že ho všichni sledují, tak ho schoval pod stůl a ťukal SMS tam.
Veterán Kim Collins prozradil, že už mu manželka z domova posílala gratulaci. "Díte prý radostí skáče v břiše," špitl. V tu chvíli Bolt vyprskl smíchem, bouchal rukou do stolu, řehtal se jako kluk. "Kim je poklad," pronesl. "Snad taky vydržím běhat do třiceti. Pokaždé, když ho vidím, zvedne mi náladu."
"Yohanne," obrátil se jeden reportér na Blakea, který běžel třetí úsek štafety a jen pár dní předtím vybojoval zlato na stovce. "Yohanne, z Tegu máte dvě zlaté jako Usain. Budete tak příští boss týmu?"
Bolt jen pozvedl obočí, začal významně pokašlávat a máchat rukou. Chtěl tak asi naznačit, že to on měl být tím šampionem na nejkratším sprintu. "Spíš příště zkusím vyhrát i s Usainem na dráze," odvětil Blake.
A kde jsou limity vašich oslav? slyšeli na závěr Jamajčané. "Mám radost," odvětil mluvčí Bolt, dvojnásobný mistr světa z Tegu. "Takže si budu užívat a dělat, co cítím."
