Ani páté místo z letošního mistrovství světa, ani dvě umístění na stupních vítězů Světového poháru Strachovou nepřesvědčily, aby si kariéru ještě prodloužila.
Kdesi uvnitř cítila: Nastal čas.
Šárka StrachováKariéra řečí čísel
|
Odchází ve chvíli, kdy stále patří do elitní první losované sedmičky slalomářek, mezi světovou špičku.
Ve 32 letech končí kariéru nejúspěšnější závodnice v historii českého alpského lyžování.
Čtyřikrát ji dekorovali medailí za slalom na mistrovství světa, v roce 2007 v Aare i tou nejcennější, zlatou. Vybojovala olympijský bronz z her ve Vancouveru 2010, na své milované trati v Aspenu dvakrát ovládla závod Světového poháru. Sedmnáctkrát vystoupala na pohárové stupně vítězů. A ani titul juniorské světové šampionky nechybí v její kolekci.
Snad až budoucnost skutečně docení, jak jedinečnou lyžařku v ní Česká republika měla.
„Je to jedno z mých nejdůležitějších rozhodnutí kariéry,“ začala úterní tiskovou konferenci v sále Tenisového klubu Sparty Praha. „Došla jsem k tomu, že závod v Aspenu nebyl jen posledním závodem sezony, ale i posledním závodem mé kariéry. Sama jsem byla překvapená, jaké emoce to ve mně vzbudilo.“
Poslední měsíce neustále zvažovala, jestli si kariéru prodloužit o ještě jednu – šestnáctou a olympijskou sezonu. „I proto tohle rozhodnutí není otázkou motivace. Není to tak, že bych neměla chuť pokračovat, že bych neměla cíle, které bych mohla zdolávat. Olympijské hry jsou velké lákadlo, i pro mě hodně znamenají. Ale už mám bronzovou medaili z Vancouveru,“ připomněla.
Emoce v ní plály už ve Svatém Mořici. Věděla, že je to její poslední mistrovství světa. Ale až před dvěma týdny ve Squaw Valley se po druhém místě rozhodla, že svou veleúspěšnou kariéru neprodlouží.
„Vedl mě k tomu můj silný vnitřní pocit, který mi řekl, že tohle je ten správný okamžik k tomu se rozloučit. Vždycky jsem byla stoprocentní profesionál, dávala jsem lyžování všechno. Poslední roky jsem s tím ale čím dál víc bojovala, bylo těžší mít lyžování jako tu největší prioritu. Někdy jsem se do toho musela nutit silou vůle, a to je přesně okamžik, kdy je potřeba se rozloučit,“ vysvětlovala.
Mezi elitou od patnácti let
Už ve čtyřech letech ji k lyžování přivedl otec Petr, společně v Krkonoších pilovali slalomovou techniku od úplných základů, aby už v patnácti Šárka, tehdy ještě pod dívčím jménem Záhrobská, stála na startu světového šampionátu ve Svatém Antonu.
Pro mladinkou lyžařku šlo tehdy o absolutní premiéru mezi dospělou elitou. Neztratila se, ve slalomu dojela jednadvacátá.
Od té doby pořadím neustále stoupala. V sedmnácti letech začala pravidelně jezdit Světový pohár, ve dvaceti získala na světovém šampionátu v Santa Catarině svou první dospělou medaili – bronzovou. Na olympiádě v Turíně nezářila, na hrách dojela třináctá.
Svět okouzlila před deseti lety, když usedla v Aare na slalomový trůn. „Tehdy to nikdo nečekal. S takovou jízdou bych teď byla tak padesátá,“ říkala už dřív.
Medailovou sbírku zkompletovala v roce 2009 ve Val d ́Isere, kde dojela druhá.
Tehdy jí bylo pětadvacet, měla dost zkušeností i výbušnosti. Kdy jindy by měla získat olympijskou medaili než v další sezoně vrcholící ve Vancouveru?
Před ní se po dlouhých letech rozešla s otcem a rázem ožila. „Potřebuji dát do jízd dynamiku, mrštnost,“ věděla.
MÁM MEDAILI! Česká sjezdařka Šárka Záhrobská a její radost ze třetího místa ve slalomu.
Tak jako se měnilo lyžování, musela se měnit i ona sama. Učila se jinou techniku i to, jak být agresivnější. „Což je můj celoživotní hendikep, vědomě se musím nutit do rizika a jízd na limitu,“ přiznala.
A v olympijském závodě ve Vancouveru obojí zase jednou našla, na stupních vítězů si radostně poskočila, což nikdy předtím neudělala. „Tak nějak to ze mě vyšlo samo,“ radovala se z bronzu.
O dva roky později bojovala o život.
Tehdy jí doktoři sdělili smutnou zprávu: „Našli jsme vám nádor na mozku.“
Naštěstí byl nezhoubný a ona se pár měsíců po operaci k závodění vrátila. Změnila trenéra a vdala se za toho kondičního – od té doby byla Strachová.
Na olympiádě v ruském Soči nakonec dojela devátá v superkombinaci a desátá ve slalomu. „Ale vítězstvím je pro mě už to, že jsem tady,“ věděla.
Už v té době zvažovala konec kariéry. Březen roku 2015 měl být jejím posledním závodním měsícem. „Jezdit ve třiceti? To si neumím představit,“ tvrdila.
Pak ale v Beaver Creeku získala na světovém šampionátu bronzovou medaili. A i studený kov někdy vlévá do těla novou chuť i energii. Teď přece neskončím, pomyslela si.
Neskončila. Oslavila jednatřicáté narozeniny a loni na podzim v Levi vjela do své patnácté pohárové sezony. „No a ta další je olympijská, a to je velké lákadlo,“ říkala tehdy.
Šárka Strachová slaví druhé místo ve slalomu ve Squaw Valley.
Dvakrát se ještě postavila na stupně vítězů ve Světovém poháru – třetí byla v Záhřebu a druhá ve Squaw Valley. Medaili byla blízko i na mistrovství světa ve Svatém Mořici, kde znovu ukázala, jak skvěle se umí na vrcholné akce sezony připravit.
Ve druhém kole jela perfektně, nestačila jen na suverénku Mikaelu Shiffrinovou a posunula se z deváté příčky na konečnou pátou.
O další medaili už bojovat nebude. Ve dvaatřiceti letech Šárka Strachová – královna českého lyžování – svou bohatou kariéru ukončila.
Boj o život i rozchod s otcem. Pusťte si příběh Strachové:
