K triumfu na US Open a veWimbledonu přidala další slavnou chvíli. Snad nejslavnější. "Pořád mi to nedochází. Jako bych se zítra měla probudit a přede mnou bylo další kolo," popisovala ruská šampionka své dojmy těsně po finále.
Přesně před rokem stála v místě, jež v sobotu patřilo Srbce Aně Ivanovičové. V místě pro poražené. Smutně pokukovala po šampionce Sereně Williamsové, bylo jí tehdy všelijak.
2007: nejhorší rok kariéry...
Jenže to horší z roku 2007 měla ještě před sebou. Z turnaje v Dubaji se odhlásila kvůli bolavému kolenu.
A po US Open to přišlo: šílené soužení s rameny, nesnesitelná trýzeň.
Odřekla šest turnajů, chodila doma naštvaně ode zdi ke zdi. "Kdyby mi tehdy někdo říkal, že vyhraju Australian Open, odpověděla bych mu: Tak na to zapomeňte," vzpomíná.
Až do listopadového Turnaje mistryň odehrála jediné utkání, do Madridu se kvalifikovala jen díky odřeknutíVenusWilliamsové.
Ale překvapila tam i sama sebe, Rusku nakonec zastavila až Heninová ve finále. "Po tak frustrujícím roku to byla ohromná satisfakce," přiznává.
... 2008: nejlepší rok kariéry?
Ovšem to pravé zadostiučinění nastalo až v Melbourne. Jako by Australané sledovali neúprosnou tenisovou amazonku, která smete kohokoli, kdo se jí přimotá do cesty. Jako páté nasazené jí vzdorovala třeba Američanka Davenportová, světová jednička Heninová a v semifinále srbská bojovnice Jankovičová. Šarapovová s nimi stejně jako ve finále proti Ivanovičové neztratila ani set.
"Zvláštní, co?" podivovala se sama."Věřila jsem si. Měla jsem asi nejtěžší randslamový los kariéry, ale stejně jsem to zvládla." Během loňského roku se sice krátce vrátila na místo světové jedničky, pak ale padla až na číslo šest. Melbourne pro ni může být zlomem, třebaže samo australské prvenství jí zpět na vrchol žebříčku nepomohlo. Ale jednou zase bude nejlepší.
Věří tomu.
|
Rodiče hvězd pečou palačinky, ale dělají i ostudu Před 34 roky se vydal konžský mládenec Didier Tsonga v africkém městě Kinshasa na boxerský superzápas mezi Muhammadem Alim a Joe Frazierem. Tleskal výhře Aliho. Dlouho poté, koncem ledna 2008, putoval i s manželkou Evelyne až do australského Melbourne, aby tady fandil svému synovi Jo-Wilfriedovi ve finále Australian Open. Doufal, že to zase skončí výhrou Aliho. Tenisového Aliho. 
Právě tak jeho synka překřtili fanoušci uchvácení báječnou jízdou tmavého ranaře po turnaji. Tentokrát to dopadlo jinak. Ali prohrál. "Škoda. Tátovy fotky z toho památného boxu v Kinshase jsem měl pro štěstí i v šatně. Ale nepomohly," přiznal Jo-Wilfried Tsonga. Zatímco Tsongovi rodiče dorazili do Austrálie až včera, nejbližší druhého finalisty Novaka Djokoviče byli s hráčem po celou dobu turnaje. Nejen táta Srdjan a máma Dijana, kteří doma v Srbsku vlastní pizzerii. I Novakovi mladší bratři Djordje a Marko, rovněž tenisté. 16letý Marko dostal na Open divokou kartu v juniorské kategorii, vypadl v 1. kole. 12letý Djordje zatím turnaj zvědavě okukoval, i po něm však chtěli Australané autogram. Fandit umí Djokovičovi vášnivě. Při zápasech jsou barevně sladění, na sobě mají písmena NOLE značící zdrobnělinu Djokovičova jména. "Vypadají jako z americké komedie o rodině Griswoldů, kteří na prázdninách v Evropě jezdili stejně oblečení," napsal list Herald Sun. Pokud Novak nehrál, odpoledne trávil s rodinou nad kartami. A na ráno mu Dijana pokaždé dělala jeho oblíbené palačinky."Chceme, aby se i v Melbourne cítil jak doma," vysvětlovala Novakova matka listu The Age. Ale i kdyby navařila třeba pyramidu palačinek a navršila je uprostřed města na Federation Square, nevzbudila by na Australian Open stejný rozruch jako rodič jiné tenisové hvězdy Jurij Šarapov. Otec ženské vítězky si vysloužil pověst největšího podivína turnaje, když chodil po areálu v maskáčové mikině a po výhře dcery ukazoval do kamery hrdlořezské gesto. Tuhle ostudu musela"hasit" sama Maria Šarapovová. V soutěži o nejpropíranějšího rodiče vyhrála jasně ona. |
