Když skončí sezona, vracíte se domů. Co děláte v té době?
Chci si odpočinout. Navštívit celou svou rodinu a ta je velká. Mám tři bratry, tři sestry a mnoho dalších příbuzných.
Kolik utratíte za telefony z Česka do Ameriky?
Letos to nebylo drahé, jen poslední dva měsíce jsem trochu utrácel, volal jsem víc. Obyčejně ale telefonuje rodina mně.
Budete skutečně jen odpočívat, nebo si také vydělávat peníze?
Pracovat nebudu. Určitě si zahraji basketbal, za nějaký klub zkusím Letní ligu. Ale o peníze nejde, jen o zábavu.
Proč vůbec američtí basketbalisté v houfech proudí do Evropy?
Když se v Americe neprosadíte do NBA, musíte spekulovat, co dál. Evropu máme za nejlepší cíl, je tu hodně zemí, které hrají basketbal. Vyděláme peníze, ale také poznáme nové krajiny.
Nevyplatí se vám zůstat v Americe a hrát nějakou nižší soutěž?
Vůbec ne. V USA bych se basketbalem pořádně uživil jen v NBA, v jiných soutěžích je to horší než tady. Komu nevyjde NBA, nezbývá než se vydat do Evropy.
Do NBA jste se neprotlačil. Kde byla chyba?
ONBA sní v Americe úplně každý hráč, tak vás už odmalička vychovávají. Když jsem ale v roce 1998 dokončil univerzitu, nedostal jsem se do přípravných kempů NBA. Nevybrali mě a byl jsem v hluchém období. Vůbec jsem netušil, jak to řešit, přitom jsem věděl, že basket umím. Proto jsem se zkontaktoval s agentem a dostal se do Evropy.
Lidé na něj zírají
A proč jste skončil v Česku, což není žádná basketbalová velmoc?
Můj agent se přes dalšího agenta dostal k nabídce Kunína, že shání amerického basketbalistu. Vůbec jsem si nevybíral. Prostě jsem chtěl do Evropy.
Co jste věděl o Česku?
Nevěděl jsem o existenci České republiky, ve škole jsme se učili ještě o Československu. Ale znal jsem, kde vaše země leží.
Co se vám tady líbí? Určitě odpovíte, že pivo a holky.
Samozřejmě. Ale jídlo je rovněž výborné a líbí se mi také atmosféra v zemi. Žije se tu úplně jinak než v Americe. Pohoda, klídek, můžete relaxovat, zatímco u nás doma se všechno děje ve spěchu, každý se tam honí.
Dokázal byste v Česku žít do konce života?
Umím si představit, že tady dohraji zbytek své kariéry, ale natrvalo zde zůstat nechci.
Co vás v Česku zklamalo? Setkal jste se s rasismem?
Nic špatného jsem tady nezjistil, ani rasismus jsem nepocítil. Jen když jsem poprvé vystoupil z letadla v Praze, tak se na mě všichni lidé upřeně dívali, připadal jsem jim zvláštní. Kvůli barvě pleti. Už jsem si zvykl, že na mě zírají.
Poznal jste na vlastní kůži typickou českou vlastnost, závist?
Je jasné, že hraji za víc peněz než ostatní basketbalisté v týmu, ale nikdo mi neřekl, že mu to vadí. Se závistí jsem se tady nesetkal, skutečně.
Američané se vídají v Praze
Proč jsou Američané nejlepší basketbalisté na světě?
V naší zemi máme na každém rohu basketbalové hřiště nebo aspoň koš. Když jsem byl malé dítě, hrál jsem každý den. Rozdíl je prostý: my prostě víc hrajeme, máme víc zkušeností. Tady není basketbal sport číslo jedna, trénujete dvě hodiny denně, zatímco v Americe jsem na hřišti strávil klidně šest hodin. Nejdřív v hale, pak jsem do toho mlátil i venku.
Je odlišný i způsob tréninku?
Samozřejmě. V Evropě se trénuje dvakrát denně, když jste profesionál. Na univerzitě jsme sice trénovali až odpoledne, ale měli jsme čtyři pět zápasů týdně. A tady jeden, dva. Možná bych přivítal změnu v české lize, aby bylo víc zápasů. Radši bych hrál než trénoval, to je jasné. Třicet utkání za sezonu je málo, klidně by se jich do ní vešlo padesát.
Čeští trenéři americké hráče občas peskují za to, že hrají příliš na sebe. Čím to je?
Když Američan jde do Evropy, přichází dávat koše, skórovat, chce se ukázat. K tomu nás vedou, tak nás trénují. My necítíme, že jsme sobci, prostě jen hrajeme americkým stylem, který nás naučili. Je ale jasné, že se musíme podřídit týmu. V Evropě se sází víc na kolektivní pojetí, zatímco za oceánem se preferuje hra jeden na jednoho.
Letos jste byl čtvrtým nejlepším střelcem NBL. Jste s osobními statistikami spokojen?
Samozřejmě, pohyboval jsem se v nich nahoře. Za dobu, co jsem v Evropě, jsem lepší rok než ten v Ústí nezažil.
Teď si můžete bilanci ještě vylepšit, přestoupil jste do Děčína. Co vás tam táhlo?
Slýchávám, že tam jdu kvůli penězům. Samozřejmě, peníze jsou důležité, kvůli nim tady vlastně jsem. Ovšem velkou roli v mém rozhodování hrál i krajan Roberts, jsme kamarádi. A v Děčíně se také můžu sportovně posunout výš, to mě láká.
Navštěvovali jste se s Rah-Shun Robertsem během sezony?
Viděli jsme se několikrát, Robets jezdil do Ústí a chodili jsme do kina. Vyráželi jsme také autem do Prahy.
Komunikují spolu vůbec Američané, kteří působí v NBL?
Máme mobilní telefony a po zápasech si voláme. Po konci sezony jsme se teď v Praze všichni sešli na jedné party, šli jsme na diskotéku do klubu Radost.
Co ještě děláte ve volném čase?
Nejčastěji se dívám na hudební kanál MTV. Chodím do restaurací, na internet, hrát bowling, do kina, na diskotéky.
Jste tu šťastný?
Jsem, je tu zábava.
A chybí vám něco z Ameriky?
Postrádám svoji mámu, rodinu, přátele. Můžu je slyšet, ale nemůžu se jich dotýkat, nevidím je. Prostě ten domácí život mi chybí. Projít se po Manhattanu, kdy chci, poslouchat americké rádio, sledovat americkou televizi. Ale těch osm měsíců se to dá vydržet.
Už máte představu, co budete dělat, až skončíte s košíkovou?
Chtěl bych si doma otevřít nějakou restauraci, třeba pizzerii. To by mě bavilo.
Levell Sanders
narozen: 14. 12. 1975 v New Yorku, Queens, USA
výška: 189 cm, post: rozehrávač
agent: Stanley Robert
Kariéra
1994-1998: Seton University (USA)
1998: New Hampshire (USA)
1998 - 2000: Mlékárna Kunín
2000 - 2001: Ubizen Echo Hasselt (Belgie), Azoty Tarnow (Polsko)
2001 - 2002: nižší soutěž v USA
2002 - 2003: SČP Ústí nad Labem
Úspěchy
Mistr ligy s Kunínem 1999
Stastika poslední sezony v Ústí
Body na zápas: 22,9. Asistence: 4,7. Úspěšnost: za 2: 55,1 %, za 3: 40,5 %, trestné hody: 83,7 %
Celková stastika v NBL
Body na zápas: 14,9. Asistence: 4,5. Úspěšnost: za 2: 56,2 %, za 3: 37,8 %, trestné hody: 82,4 %
