Přestat doufat, nedělat si iluze? To Sampras neuznává. "Ne, rozhodně jsem nepřestal věřit v sebe sama," brání se a vysvětluje, že právě výzva ještě jednou vyhrát, vrátit se, jej drží ve hře. "Kvůli tomu právě hraju," tvrdí hráč, jenž za svou skvělou kariéru dobyl 13 titulů na grandslamových a dalších 50 na normálních turnajích a několik let kraloval světovému žebříčku. Naposledy se na grandslamu radoval ve Wimbledonu v roce 2000 a od té doby hrál dvakrát finále US Open. Loňskou sezonu dokončil až na desátém místě, nejhůř za posledních deset let.
Stále častěji ovšem třicetiletý Sampras musí čelit tvrdé realitě. Na okruhu je několik mladíků, kteří jsou lepší než on. Může to být Safin, s nímž prohrál nyní i před dvěma lety ve finále US Open, může to být Hewitt, jenž připravil Američanovi stejně hořké sousto letos. Při pohledu na Safina se Sampras neubrání sentimentu. "Připomíná mi mě samotného před pár lety. Kdykoliv nastoupí proti mně, vypadá hodně nabuzeně," všímá si a svého mladého nástupce nezapomene pochválit: "Má spoustu talentu a když trochu vylepší psychiku, patří mezi špičku."
Sampras tedy opět opustil grandslamový turnaj s prázdnýma rukama. Přitom letošní sezonu hodlá pojmout jako návrat na ztracené pozice. Kvůli tomu najal nového trenéra Toma Gulliksona, kvůli tomu v přestávce dřel jako už dlouho ne, kvůli tomu hraje už od samého začátku sezony. Snad cítí, že má poslední šanci.
 Pete Sampras servíruje v utkání 2. kola Australian Open proti Argentinci Chelovi |
