Start cyklokrosové sezony vám vyšel parádně, překvapilo vás to?
Doufala jsem, že to bude lepší než vloni. To jsem skončila ve Světovém poháru celkově sedmá, ale nikdy mi to v závodě nevyšlo na pódium. Proto bylo moje tajné přání se na ty stupně vítězů už dostat. Ale že se mi to povede hned v prvních dvou závodech, to jsem nečekala. Počítala jsem, že to přijde spíš až později.
Byly šance, že byste skončila ještě výš?
V prvním podniku v belgickém Kalmthoutu to bylo hodně blízko. V průběhu závodu jsem dokonce věřila, že bych mohla vyhrát, ale nakonec to nevyšlo. V Táboře už ty vyšší příčky byly přece jen dál.
Před rokem jste říkala, že ta minulá sezona cyklokrosu bude jen taková zkušební. Teď už je to jiné?
To ano, příprava proběhla mnohem kvalitněji. Ale i proto, že vloni mi kazily plány časté zdravotní problémy. Teď zatím zdraví drží a ten trénink se zúročuje. Doufám, že to vydrží až do ledna.
Vy se nevěnujete pouze cyklokrosu. Z léta máte český titul v cross-country, v září jste vítězila v domácích pohárech v silniční cyklistice. Tušíte tedy, že máte formu?
To je maličko zrádné, protože ten cyklokros opravdu trvá až do ledna. A nestává se často, aby vám forma ze začátku sezony vydržela až do konce. Takže já teď znovu musím nastoupit nějakou přípravu, najet určité objemy, aby se forma trošku utlumila a pak se zase zvedla v závěru.
Jak často teď závodíte?
Každý víkend. Buď je to Světový pohár, závody v cizině nebo domácí pohár. Ty závody v zahraničí jsou ale pro mě určitě stěžejnější, protože se můžu srovnávat se světem.
Je to tedy pěkný kolotoč. Jak zvládáte cestování?
Jde to, já naštěstí řídit nemusím a vyspím se všude, i po cestě v autě. Ale když toho už je moc a a je potřeba trochu se srovnat, tak zůstaneme třeba týden dva v Belgii.
V dubnu jste podepsala profesionální smlouvu s německým týmem Bike-Brothers Team. Jak spolupráce funguje?
Spolupráce už skončila.
Co se stalo?
Bohužel začali ustupovat v některých bodech smlouvy, neplnili domluvené podmínky a já mám nějaký svůj standard, pod který nejdu.
Co to pro vás znamenalo?
Paradoxně mi to pomohlo, protože díky ukončení spolupráce s touto stájí mi můj klub KC Kooperativa zvýšil veškerý komfort. Teď si nemám absolutně na co stěžovat, je tady dokonalé tréninkové zázemí.
Takže jste profesionálka?
No..., to bych neřekla. Ale já vlastně nejsem ani amatér, takže jsem něco mezi.
V létě jste si chtěla v Praze dokončit trenérskou jedničku, povedlo se?
Nepovedlo. Nejsem jediná, kdo má podobný problém, ale dohodnout se na té škole na nějakém individuálním plánu je prostě nemožné. Bojuju s nima. Převážně se teď věnuju závodění, ale na půl úvazku jsem na sportovním gymnáziu v Jablonci jako asistentka trenéra, což je pro mě úplně ideální. Ta práce s mládeží mě hodně baví a je to velká motivace, abych tu školu nějak dokončila.
Kolik kol potřebujete na rok?
Dvě na cyklokros, dvě na silnici, horské kolo...
...na kolik asi vyjde jeden takový závodní stroj?
Přesně to nevím, ale nad sto tisíc korun určitě, proto je podpora od mého týmu klíčová.
Na nedávném mistrovství Evropy jste dojela sedmá. Cíle byly asi vyšší, je to tak?
Dlouho jsem se držela v první skupině. Všechna taktika vycházela podle plánu, ale defekt mi to zhatil. Musím však přiznat, že to bylo trochu i mou vinou, protože jsem si nenahustila kolo tak, jak jsem zvyklá. Zkusili jsme, aby bylo trochu měkčí, ale nevyplatilo se mi to.
Na posledním mistrovství světa vás zase až do druhé desítky odsunul pád...
Tyhle šampionáty jsou pro mě zatím asi zakleté, ale pevně věřím, že to v této sezoně na konci ledna prolomím.
Co je pro vás víc, úspěch na šampionátu, nebo konečné medailové umístění ve Světovém poháru?
Mistrovství světa. Tam se může člověk zviditelnit a otevře mu to cestu mnohem dál. Být nahoře ve svěťáku, třeba mezi třemi, je také samozřejmě hodně dobré, byl by to velký úspěch, ale na to už se přece jen tolik nekouká.
