„Hlavně jsem chtěl poslat rozhodčím vizitku, že co se stalo předtím, je zapomenuté. Oni moc dobře věděli: Verner je v tréninku dobrej. Dokonce mi prý říkali mistr světa v tréninku.
Jenže za to si nic nevezmu.“ Nový osobní rekord a tuhý souboj s vítězným Takahašim, vicemistrem světa. Taková byla Vernerova odpověď v Sendai.
Proč se vám tedy předtím nedařilo?
Protože jsem ještě v Paříži neunesl roli největšího favorita a nepředvedl v pravou chvíli, co umím.
V Japonsku jste dozrál?
To je moje osobní vítězství. Tlak na nervy tam v Sendai byl šílený. K volné jsem tam nastupoval až poslední, po Takahašim. Nešlo neslyšet ty řvoucí lidi ani nevidět jeho strašně vysoké známky. Ale já nejel závod proti němu, já jel závod sám se sebou. O to víc mě těší, že jsem jako první člověk na planetě předvedl program se dvěma nejobtížnějšími krokovými řadami, co existují.
Vás baví překonávat sám sebe, že?
Proto bruslím. Protože cítím, že své hranice můžu pořád posunovat, že mám spousty rezerv. Kdybych byl horolezec, spokojil bych se taky jedině s Mount Everestem.
A ve škole?
Tam jsem měl klukovskou radost aspoň z toho, že jsem nejdřív plaval stovku za 1:40 a potom při přijímačkovém testu za 1:16.
Zvládnete jednou i skok s pěti otáčkami?
V Calgary jedna velmi stará paní krasobruslařka vzpomínala, jak se kdysi skákaly jen jednoduché skoky – a jak si tehdy ani nepomyslela, že jednou budou trojité. A bác ho, už tu máme čtverné. Ale do toho pateráka se zatím pouštět nebudu.
|
■ Tomáš Verner Narodil se v Českých Budějovicích, žije v Praze a Oberstdorfu. Největší úspěchy: stříbrný z ME 2007 (první česká medaile po 12 letech), čtvrtý na MS 2007 (jako jediný se dvěma čtvernými skoky). Letos v Grand Prix: šestý v Paříži, druhý v Sendai. Ve světovém žebříčku je čtvrtý. Debut na mezinárodní scéně: v 15 letech čtrnáctý na ME, kde jako první Čech v historii skočil trojitý axel. |
Přesto: chtěl byste se ho dožít?
Jedině v té podobě, že bych byl první, kdo ho zvládne. (směje se)
Máte už teď natolik kvalitní jízdy, že s nimi můžete být mistrem Evropy nebo světa? Věřím, že tu hodnotu mají. Jen nesmím podlehnout tlaku a svým emocím a nesnažit se mermomocí ty jízdy udělat perfektní. To ani nejde. A vás taková snaha může zničit.
Jak tedy držíte emoce na uzdě?
Snažím se zatím amatérsky studovat psychologii. Změť myšlenek, co se vám před závodem honí hlavou, je totiž strašně složitá.
Přibližte mi ji. Na co jste myslel těsně před volnou jízdou v Sendai?
Jestli předtím celý den proběhl, jak měl. Jestli v závodě zopakuju trénink. Že startuju po vicemistrovi světa a navíc u něj doma, kde lidi budou šílet. Že po průšvihu v Paříži si nesmím dovolit další chybu. Že Takahaši dostal za volnou 157 bodů a já nejvíc za život 155. A že právě na tohle vlastně nesmím vůbec myslet. Pořadí nebylo ten den důležité.
Vůbec? Až s obrovským odstupem skončil za vámi na třetím místě juniorský mistr světa Carriere. To vás netěší?
To ano, těší, určitě. Oni ti junioři dneska nemají žádný respekt.
Copak vy jste ho měl? Mezi muži závodíte od 14 let.
Já přece vždycky říkal, že jsem benjamínek. Jenže teď je mi 21 a připadám si jako mazák. Najednou jsem mnohem zodpovědnější. I když stále jsou chvíle, kdy chci být trochu nedospělý a nedělat si s ničím starosti. Třeba s klukama při fotbálku nebo na tenise.
Kdysi jste vzhlížel k Rusu Pljuščenkovi. Vrátí se ještě?
Měl operaci kolene a další ho čeká. Nedávno jsme se potkali, tak jsem se Jevgenije na rovinu zeptal, jestli přijde zpátky, nebo ne.
A co plánuje?
Vím, ale nepovím. To musí oznámit on sám. Snad jen: eventualita, že by se vrátil v téhle sezoně, definitivně padla.
|
■ Co o něm asi nevíte Jak piluje skoky Jak nákladný je jeho sport Jak začínal Jaké pití má nejradši Jak tráví volný čas Jaké ženy se mu líbí |
Po celém světě vás léta doprovázejí tři „osobní“ japonské fanynky. Ještě je to neomrzelo?
Pořád ne. Jen se trochu rozmnožily. Je jich teď víc.
Vůbec platíte na japonských závodech za celebritu. Připadá vám podivné, že jste tam slavnější než v Česku?
Je zvláštní, že tady se mohu v klidu projít po Václaváku, zatímco tam mě lidi pořád zastavují, mávají, chtějí podpis. Že jsem v uvozovkách větší celebrita než v Česku. Co nadělám, Japonci jsou do krasobruslení blázni.
Jak se žije na palandě v pokojíku nad ledem
Z nádherné arény v Sendai se vrátil zpět na domovský stadion v pražských Havlíčkových sadech, kde je šero a mrazivo. „Kdybyste chtěli víc posvítit na led, musím na pět minut vypnout všechna světla a zase je nahodit,“ volá správce Láďa.
Na teploměru jsou +2 stupně. „Proti Japonsku je to kontrast,“ uznává Tomáš Verner. Přesto si nestěžuje. „Někdy je trocha zimy lepší, na ledu se mi pak líp dejchá.“
Hlavní základnu už má v německém Oberstdorfu, v Praze však studuje FTVS a také trénuje. Nad ledem, ve druhém patře budovy, má pronajatý pokojík 3x3 metry s výhledem do dvora a s palandou.
Dřív tu bydlel se starším bratrem, juniorským reprezentantem ve sportovních dvojicích. „Já spal nahoře, brácha dole. Pak skončil a já si jeho spodní postel přivlastnil. Po tréninku bývám tak utahaný a lenivý, že vždycky na ni jen padnu a už se mi nechce hejbat a někam lézt.“
Fanynky ho tu zatím nevyrušují. Jen jednou se k němu dobývala neznámá Němka. „Hledala nějakého Joachima a spletla si dveře. Nic se neděje, povídám. Jenže za chvíli zaklepala znovu a ptá se: Tak mě napadlo, nejsi ty Tomáš Verner? Docela dobře jsme si popovídali.“
Ráno vstává v sedm, na devátou jezdí do Dejvic do školy. Jen když měli na fakultě kurzy, od šesti chodil plavat. „To je horší než v šest ráno bruslit. Jdu hned ke dnu,“ vypráví se smíchem. Ovšem ani tehdy si neodepřel snídani. „Bez nějakého rohlíku nebo koblihy nedám ránu. To bych byl potom na lidi protivnej.“
Obědvá za poklusu ve městě nebo v restauraci na stadionu. Číšník Michal, náruživý kuřák, mu tady slíbil: „Až budeš zlatej na olympiádě, přestanu kouřit.“ Verner ho ujišťuje: „Vyhraju ji, uvidíš. Abych ochránil tvoje zdraví.“
Pokud školní povinnosti dovolí, trénuje třífázově: dvě fáze na ledě, jednu na suchu. V tělocvičně nacvičuje pózy do svých programů i moderní tanec. „Musíme klasiku inovovat. Třeba jako Takahaši. Teď jel Labutí jezero v rytmu hip hopu.“ Verner se naopak stal ve volné jízdě tygrem. „Proto na mě Japonci naházeli spoustu plyšových tygrů. Málem mě pak kvůli nim zatkli.“
Při návratu do Evropy si německý celník vyžádal na letišti jeho tři tašky k prohlídce. „Našel sponu ke kravatě s perlou za druhé místo, nové hodinky, co jsem od Japonců dostal, a spoustu tygrů. Nechtěl mi věřit, že jsou to všechno jen dárky.“
