Dvakrát v životě však byla Čáslavská sražena z piedestalu slávy. Poprvé komunistickými normalizátory. Podruhé rodinnou tragédií.
"Připadám si jako v tunelu a nevidím žádné světlo," řekla, když ve druhé polovině 90. let onemocněla. Dnes málokdy opouští dům s pečovatelskou službou, kam ji přestěhoval Český olympijský výbor. Nevěří lidem, bojuje s depresemi.
Do společnosti naposledy přišla před sedmi lety při pohřbu Emila Zátopka. Dopisy údajně přebírá jen pode dveřmi. "Věra se schovává," líčí Kubička. "Určitě má i výčitky svědomí, že něco měla udělat jinak, ale dusí je v sobě. Utržila řadu osobních ran a nedokázala od nich utéct. Je to tak smutné."
Někdejší neuvěřitelné životní tempo a životní strasti si vybraly daň na těle i mysli Čáslavské. Jaký to kontrast! Vždyť tutéž ženu v dětství rodiče stěží uhlídali, jak živá byla. Chtěla k cirkusu, otec ji raději přivedl ke gymnastice.
Dřela do úmoru, denně cvičila šest hodin v kuse, ve volných chvílích se učila. Po střední škole navíc pracovala za 460 korun měsíčně jako písařka. Nezničitelná, říkali o ní.
Rudá pomsta zlaté Věře
"Pro Japonce je Věra Čáslavská symbolem tokijské olympiády. A tokijská olympiáda se pro ně stala symbolem poválečného návratu Japonska do světové společnosti. Proto Věru dodnes tolik velebí," myslí si Jiří Zedníček, místopředseda ČOV.
V Tokiu 1964 vybojovala tři zlaté, v Mexico City 1968 čtyři! "Vera, Vera," skandovalo publikum, oslavující v krásné Češce nejen gymnastku, ale též zarputilou bojovnici proti sovětské okupaci. Tu považovala za národní potupu.
Po srpnových událostech podepsala manifest 2000 slov, před odletem na hry vyhlásila: "Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojuji za sebe, ale za nás všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství."
|
Co říká Věra Čáslavská |
Když řekla v mexické katedrále své ano Josefu Odložilovi, stříbrnému atletovi z minulé olympiády, přihlíželo jejich svatbě 100 tisíc lidí, před nadšenými davy museli uniknout kryptou. Při svatební cestě na Capri požívali výsad hollywoodských celebrit.
Ale pak na ni dopadla rudá pomsta. Ani po sérii intervencí a výslechů svůj podpis pod 2000 slov neodvolala. Komunisté Čáslavské nepovolili dokončit životopisný film v japonsko-americké koprodukci, tajemník KSČ Fojtík jí zakázal vycestovat, byla vyloučena ze všech sportovních oddílů v zemi.
"Strach a přetvářka ohýbaly páteře. Lidé, pro které jsem ještě nedávno byla zlatá Věra, se mi najednou vyhýbali. Cítila jsem se jako zatracená," řekla. Napsala Gustávu Husákovi, jenže ten ji vypoklonkoval.
Vyměněna za uhlí
V roce 1974 dálkově dostudovala FTVS a vyrazila za předsedou ČSTV Antonínem Himlem. Svlékla si u něj kabát a pod ním měla gymnastický trikot. "Tak mě tady máte. Přišla jsem rovnou v pracovním."
Himl zařídil, aby směla trénovat gymnastky na Spartě, ale cizina dál zůstala Čáslavské zapovězena. Teprve roku 1979 odletěla s manželem i s dětmi Radkou a Martinem na pozvání mexického prezidenta na dvouletou trenérskou stáž v Mexiku.
Byla vyměněna za uhlí! Mexiko se tehdy dohodlo se sovětskou vládou, že převezme závazky Sovětského svazu a bude dodávat Kubě uhlí. Na oplátku žádalo experty ze socialistických zemí, mezi nimi také Čáslavskou.
Kreml tudíž nařídil její "přesun" – a Husák se podřídil. Pracovala v Mexiku s talenty, natočila televizní seriál Cvičíme s Věrou, údajně si však užívala i nenadálé svobody, chodila po diskotékách.
"Na děti jí čas a síly už nestačily," tvrdil později Josef Odložil. Manželství dvou ctižádostivých povah krachovalo, vzájemně se napadali. Rozvod se stal logickým důsledkem.
"Chyby byly na obou stranách," soudí gymnastický šéf Kubička. "Na začátku mezi nimi vznikla obrovská láska. Na konci hledali oba na druhém jen vady."
Smrt, trest a amnestie
Sametová revoluce opět převrátila život Čáslavské naruby. V listopadu 1989 nechyběla na balkonu Melantrichu, jakási sportovní mučednice, ženská obdoba Václava Havla.
Nabízeli jí funkci pražské primátorky, ministryně sportu či velvyslankyně v Japonsku! Kdyby přijala, její osud by se možná ubíral úplně jinými cestami.
Dva a půl roku působila na Hradě coby poradkyně prezidenta Havla. "Musíme vymést všechny problémy, které se za čtyřicet let nahromadily, jako pověstný Augiášův chlév," vyzývala.
Jako první ženu po devíti mužích Čáslavskou zvolili předsedkyní Československého a později Českého olympijského výboru.
Znovunalezenou chuť do života zmrazila noc ze 6. na 7. srpna 1993. Na diskotéce v Domašově udeřil její syn Martin Odložil svého otce Josefa do obličeje, ten padl, krvácel do mozku, zůstal v kómatu. Po dvou operacích o měsíc později zemřel.
Čáslavská chtěla devatenáctiletého Martina uchránit trestu. Nevěřila důkazům o jeho vině. Tři roky se táhly soudy. Josefova druhá manželka Eva tvrdila médiím, že Martin je jakožto syn prominentní matky protežován.
"Je to neetická bulvární kampaň proti mé osobě," oponovala Čáslavská. Martina Odložila odsoudili za ublížení na zdraví s následkem smrti na čtyři roky. Krátce nato jej osvobodila amnestie prezidenta Havla. "Nežádala jsem o ni," ujišťovala Čáslavská. Mnozí si mysleli opak.
Duši gymnastky, jež bývala modlou národa, zahalila temnota. Obávala se vážné nemoci, zhroutila se, poprvé skončila v péči psychiatrů.
Abdikovala ze všech funkcí, i z té nejnovější v Mezinárodním olympijském výboru. V samotě hledala spásu.
"Začalo to už na olympiádě v Atlantě 1996. Měla předávat gymnastkám medaile, ale na poslední chvíli to Samaranchovi odmítla, zaskočit za ni musela Comaneciová," vypráví Jiří Kubička. "Už tehdy se styděla vystoupit na veřejnosti. Říkala: Všichni vědí, co se stalo mé rodině."
Bývalá ruská soupeřka Tamara Maninová ji před časem chtěla v Praze navštívit, od každého však slyšela: Paní Čáslavskou nemá smysl kontaktovat.
S nikým se nechce stýkat.
Deset let neposkytla žádný rozhovor, teprve nyní pro Magazín MF DNES, prostřednictvím svého známého, japanologa Martina Vačkáře. "Odešla jsem do ústraní," vypráví v něm. "Šlo mi o děti. Abych je uchránila před médii a mohly normálně žít." - ukázky čtěte ZDE
|
Lékař Jirásek: Její psychika dostala zabrat Zkušený lékař vystřídal slavnou gymnastku. Milan Jirásek převzal v roce 1996 po Věře Čáslavské žezlo předsedy českých olympioniků. Dnes patří mezi malou hrstku lidí, se kterými Čáslavská ještě zůstává v kontaktu. 
"Snažíme se jí pomáhat. Bohužel, zdravotní stav Věře nedovoluje, aby se dál věnovala své činnosti ve sportu," říká Jirásek. Jak často spolu hovoříte? Proč? Má strach z lidí? Jste lékař. Mohl byste specifikovat její zdravotní potíže? Povězte tedy, co se na jejím dnešním stavu podepsalo. Zažil jste ji i ve šťastnějších časech. Co na Věře Čáslavské oceňujete nejvíc? |
