Naposledy triumfoval o víkendu v Bělehradě, kde získal evropský titul.
"Pořád mi vítězství dělá radost, velkou! Není to pravidlo, vždyť třeba loni jsem nezískal nic. A když je to v individuálním závodě, o to víc úspěch těší," mínil v srpnu třiatřicetiletý střelec.
Prožil čtyři olympiády, z té před devíti lety v Atlantě má doma bronz. Ale loni v Aténách smutnil, skončil až patnáctý. Byla to derniéra, běžící terč byl poté z programu her vyřazen.
"Jenže mně olympijské hry spíš ubližovaly. Když byl úspěch v Atlantě, plácali mi po ramenou.
Na těch dalších už jsem si vyslechl svoje. Třeba v Sydney jsem byl osmý a tehdejší trenér Pokorný prohlásil, že to bere jako osobní neúspěch. To mě hodně moc mrzelo," vzpomíná Januš.
Tvrdí, že cennější je pro něj úspěch na mistrovství světa a Evropy. "Tam je třeba padesát lidí, kdežto na olympiádě jen osmnáct. Já vím, že pro většinu sportovců a fanoušků je to svátek. Ale já to bral trochu jinak."
Poté, co "kancaři" zmizeli z programu her, si připadá jako samotář. V Dukle skončili parťáci Račanský a Lízal. "Zvykám si na to, že jsem úplně sám. Na střelnici se zavřu do kukaně, automat mi posílá terče a já pálím do zblbnutí," líčí s nadsázkou otec dvou dětí.
Co bude dál? Smlouvu s ministerstvem obrany má do konce roku 2006, pak se uvidí. Zkouší jiné disciplíny, rozhlíží se i po trochu jiné práci. "Ale o tom ještě nechci mluvit. Každopádně chci zůstat ve střeleckém světě," naznačuje Januš.
Vyzkouší si i brokovou střelbu. "Je to otevřené. Už v mládí ve Vlašimi jsme jako kluci zkoušeli pálit na holuby. A na konci sezony jsme se v v Lobzích sešli s ostatními střelci, puškaři i pistolaři. Každý vymyslel jednu svou disciplínu a v klidu bez stresů jsme si zasoutěžili. To bylo vždycky fajn," popisuje Januš.
