Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bylo to dobrý, za tři. Tak Samková ohodnotila svůj první triumf od Soči

Eva Samková | foto: Radek Kalhous, MAFRA

23 2016
Čtvrté vítězství v podniku Světového poháru, ale především první velký triumf od pozlacené olympiády v Soči 2014. Snowboardkrosařka Eva Samková, kterou po hrách trápil kotník, si poradila se sobotním závodem elitního seriálu v německém Feldbergu na jedničku. „Dokázala jsem si, že to tam furt je,“ smála se po závodě 22letá svěřenkyně reprezentačního kouče Marka Jelínka.

Jaké to je, vyhrát po čase tak silně obsazený závod?
Prima! Přece nebudu říkat, že jsem nespokojená? Je to příjemné, nemám jediný důvod si stěžovat. Je to prostě dobrý.

Cítíte to jako návrat šampionky?
Tak to asi neberu, mě baví závodění jako takové. Dobré výsledky jsou samozřejmě skvělé, ale když člověka ježdění na prkně baví... To je pro mě hlavní. Takže vítězství je super, ale nějaký návrat šampionky, to je asi příliš silné slovní spojení.

Tak jinak - kdy jste se naposledy cítila po závodě tak dobře?
To už zní líp. Musím se přiznat, že na olympiádě v Soči. No jo, už jsou to skoro dva roky, ani mě to nenapadlo. Teď jsem ale ráda, že jsem doléčila angínu a že mám dobrou náladu, takže takhle neuvažuju.

Krátce po Soči jste si zlomila kotník, při prvním závodě této sezony Světového poháru v prosinci v rakouském Montafonu jste si zase na startu čtvrtfinálové jízdy vyhodila rameno. Dáváte teď na oba klouby větší pozor?
Na ramena určitě, to musím, víc se o ně starám hlavně při startech. A kotník... To byla chvilková záležitost, to se občas stane, ale neřeším to skoro vůbec. Jen občas se tam nějaká kostička přehodí, tak to mám hodinu bloklý a trochu v tom píchá, ale pak se všechno srovná. Ten kotník je vlastně zdravej! (směje se)

Právě v Montafonu jste před osudnou jízdou byla druhá v kvalifikaci, teď jste ji v pátek dokonce vyhrála. Neměla jste obavy, že se čtvrtfinálová smůla může opakovat?
V Montafonu jsem si to zavinila sama, takže jsem na to na startech myslela a trochu se bála, protože hned zkraje se musí zabrat. Opatrnost je na místě, ale taky chcete vyhrát, takže děláte, co potřebujete.

Žádné další obavy jste neměla?
Měla, z mlhy, která se objevila po pátečním krásním počasí a první skok na startovním svahu nebyl moc vidět. Nebylo to nějak extra nebezpečné, ale dávala jsem si pozor, abych to projela správně. Nejhorší byl dopolední trénink, to jsem letěla na hlavu, ale finálová jízda už byla lepší než všechny předchozí.

Při čtvrtečním tréninku jste upadla taky a vaše slova byla, že jste jezdila strašně. Jak jste jezdila dnes?
Líp, ve čtvrtek byl trochu bloklý kotník. Vždycky si říkám, že si pády vyberu v tréninku a v závodě už to půjde. Zase mi to vyšlo, dneska to asi bylo dobrý, za tři.

Za dva roky od Soči jste se při závodech Světového poháru neobjevila na stupních – co jste za ty dva roky stihla kromě léčení kotníku a dalšího tréninku?
Dělala jsem snowboardkrosové kempy pro děti, což vlastně dělám pořád a baví mě to. Stihla jsem si spoustu věcí urovnat v hlavě a asi trošku dospět, a nesmím zapomenout na školu - v září jsem začala studovat FTVS. Moc to neřeším, ale rodiče jsou rádi, hlavně mamka. Pro mě je to trošku starost navíc.

V neděli absolvujete ve Feldbergu další závod a hned v pondělí odlétáte do amerického Aspenu na X-Games. S jakými cíli?
Už jsem tam jednou byla druhá a jednou šestá, líbilo by se mi být na bedně.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze