První velký test soudržnosti kostí v kotníku byla dovolená v Gruzii, čtyři dny chodila po tamních horách. "Super zážitek," libovala si. "Vrcholy kolem 3000 metrů, 8 hodin chůze denně."
Přitom do té doby z obav o další zranění Samková ani neběhala. "A trochu jsem se toho bála," přiznala. Ale kotník celou dobu bolel jen lehce, jeho stav se ani nezhoršoval, ani nelepšil. "Je vlastně zdravý. Můžu jít i trochu přes bolest, protože se nezlomí. Doufám."
Větším testem nohy byla až dvě srpnová soustředění, nejdřív na Želivce, pak zase na Dukle v Liberci, kde už prováděla všechny možné cviky a březnovou bolístku podrobila opravdové zátěži. Všechno funguje, byla nadšená. "A sedmého odjíždím na první ledovec, na Stelvio," naznačila. "Je to jedno z nejvýš položených míst a ostatní ledovce jsou hodně prudké, což mi nevyhovuje."
Loni vyrazila za přípravou až na Nový Zéland, cestu přes půl světa však letos 21letá snowboardistka zavrhla. Zaprvé proto, že termínově už je pozdě, navíc k protinožcům vyrazila hlavně s vidinou olympijských her. "Takže možná pojedu zase příští rok, teď to není potřeba," uznala. "Letní příprava proběhla dobře a nemá to podle mě smysl nějak hrotit."
Na pochroumaný kotník sice Samková dostala od lékařů ortézu pro zpevnění kloubu, ale rozhodla se ji nepoužívat. I běhání v písku, tedy na nestabilním povrchu, totiž zvládla. "Snowboardová bota samotná je dost zpevňující," vysvětlila. "A hlavně bych do ortézu asi nenarvala."
Kromě přípravy na bitvy ve sněhovém korytu zvládala Samková i doplňkové, relaxační aktivity. Natáčela agitační spot projektu Sportuj s námi, s pistolí v ruce startovala cyklomaraton v Kralovicích a taky ve dvou turnusech dělala instruktorku na koňském táboře.
"Děti poslouchaly, byly to všechno malé děti, takže by poslouchaly i normální Evu Samkovou z Vrchlabí. Což samozřejmě pořád jsem," ujistila. "Ale ptali se, jestli jsem opravdu TA Eva Samková. Na těch dětech je ale super, že to tak neberou, jsou bezprostřední, to je na tom nejlepší."
