Nějaké drama byste ovšem čekali marně, olympijská vítězka Eva Samková, která v neděli uzavřela Světový pohár ve snowboardkrosu druhým místem v konečném pořadí, byla jako obvykle dobře naladěná.
Ramena ji trápila už v předchozích letech a když jí profesor Pavel Kolář doporučil operaci, přijala to jako úlevu.
„Pořád je tejpuju, letos jsem za sezonu spotřebovala sedmdesát metrů pásky, navíc používám ortézu a chrániče, takže si připadám jako zbrojnoš. A stejně to občas vypadne, takže v dubnu mě čeká zákrok. Pravé rameno taky není dobré, to budu tejpovat a posilovat dál, a až si řekne, půjde na operaci taky. Je to lepší než se pořád obávat, jestli rameno vypadne nebo ne,“ oznámila dvaadvacetiletá rodačka z Vrchlabí.
Nemůže operace ohrozit vaši další sezonu?
To nevím! Ale doufám, že ne, že už to bude jenom lepší. Rekonvalescence má trvat čtyři měsíce, rameno napřed bude šest týdnů v ortéze a pak to budeme pomalu rozhýbávat. Do toho musím dohánět školu, abych na FTVS uzavřela ročník a třeba postoupila do druháku. A na sníh stejně pojedeme až v září.
Co vás přimělo k tak radikálnímu zákroku?
Asi už první závod sezony Světového poháru v Montafonu, jela jsem tam oslabená po angíně. Právě tam mi blbě vyskočilo rameno a něco se tam poškodilo víc než obvykle. Pavel Kolář mi řekl, že pokud mi vypadne ještě jednou, tak mám po sezoně. Takže je skvělý, že jsem sezonu mohla dojet, navíc na druhém místě celkově, vždyť já dosud byla nejlíp čtvrtá.
No právě - i přes zranění za sebou máte nejlepší sezonu ve Světovém poháru. Čím to?
Nejspíš to přinesl čas a zkušenosti, protože mít podobné potíže v dřívějších sezonách, výsledky by asi takové nebyly. Navíc už jsem zvyklá na různé tratě, takže mě, až na výjimky, žádná nezaskočí.
Druhá jste letos skončila i na zámořských X-Games - mohou být druhá místa dobrým motivačním prvkem do dalších sezon?
Jo, myslím, že jo. Jsou sportovci, kteří ukončili kariéru, když už neměli čeho dosáhnout, ale u mě je to jiné. Světový pohár ještě nepadl, což motivace bezesporu je.
Jaký je to vlastně pocit být druhá ve Světovém poháru?
Těšila jsem se, až se mě na to někdo zeptá. Když se mi něco povede, tak je to jako když sedím sama v lese na pěkný vyhlídce a jsem ráda, že jsem. Nemusím hledat důvody, prostě to tak je. A je to prima.
Do této sezony jste vstupovala s rozšířeným týmem, trenéry Marka Jelínka a Jakuba Flejšara doplnili manažeři Tomáš Kraus a Jiří Tichý. Jak jste byla spokojená?
Díky manažerům se trenéři konečně nemuseli starat o nic jiného než o trénink a závody, organizační a podobné otázky už řešil někdo jiný. Rozhodně mám větší klid, žádná nervozita, jak tomu bylo dřív.
Jistě počítáte také s dovolenou...
Mám víc zemí, kam se chci podívat, na letošek jsem naplánovala Norsko. Byla jsem tam jednou na závodech a to málo, co jsem viděla, se mi líbilo. Pojedu tam s kamarády, bude to dvacetidenní popojíždění autem, budeme chodit na kopce, spát venku, rybařit, kuchat ryby a připravovat je, a taky jen tak zevlovat, na to se těším. A taky na to, až si budeme kupovat od rybářů krevety.
Za uplynulou sezonu jste vydělala osm set tisíc korun, zatímco Karolína Plíšková za semifinále dvouhry a finále čtyřhry v Indian Wells dohromady osm milionů, byť částky ještě podléhají zdanění. Nelitujete, že jste se nedala na tenis?
Vůbec ne, protože snowboardkros mám ráda a baví mě. Pro peníze ho určitě nedělám a myslím, že by byla hloupost vybírat si sport podle možných příjmů. Ale nesmíte zapomínat, že v tenisu je mnohem větší konkurence, podstatně víc cestování a míň času na domov a rodinu. Plíškové ty peníze rozhodně přeju, ale mám ráda svůj sport a tenis si hraju jen tak bokem.
