Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sakala si pořád věří

7 2000
B i s c h o f s h o f e n (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Ač v srdci zkroušen těžkými porážkami na Turné čtyř můstků, nepřestává třicetiletý Jaroslav Sakala, ověšený medailemi ze světových šampionátů, věřit ve svou hvězdu. Konfliktní rebel minulosti se nevzdává, byť vede krušný život plný svízelů a za svým snem vzkřísit starou slávu jde osamocen jako soukromník bez podpory lyžařského svazu.

Vrátil jste se, abyste vítězil, alespoň jste to několikrát prohlásil. To byl jen reklamní slogan?
Reklamní slogany nepotřebuji, už nemám sponzory, kteří by mě platili čtyři sta tisíc ročně.

Dvakrát jste se z kvalifikace ani neprosadil do závodu, dvakrát jste skončil ve čtvrté desítce závodníků. Kde zůstalo vaše přesvědčení?
Pořád mohu skákat nejlépe ze všech. V Zakopaném při Světovém poháru jsem skočil v kvalifikaci nejdál. Tam ale byla tvrdá ledová stopa a mé lyže na ní jely.

Chcete dál pokoušet štěstí?
Že bych skončil? Ještě ne. Někdo z těch lidí tady v mužstvu by mi mohl víc důvěřovat. Ale mohu to chtít? Ty lyže mi nejdou. Jak padá sníh, dělám mrzáky.

Servisman od Rossignola vám přece lyže před Bischofshofenem vyměnil.
Jedny měl zabalené, tak je vzal a podal mi je. Ukázalo se, že jsou na měkké stopě stejně pomalé. Já už dávno nedostávám speciální lyže s cedulkou Sakala.

Nemůže to být jen váš subjektivní pocit?
I servisman od firmy na vosky Holmenkollen si prohlížel skluznice a řekl, že jsou buď na leďák, nebo na keramickou stopu. Rossignol mi lyže dává zadarmo, vzhledem k dávným vztahům, i když už bez smlouvy. Abych si nějaké koupil, na to nemám, pár rossignolů stojí kolem dvaceti tisíc. Zkoušel jsem to u Elana, tam mi servisman řekl, že když jsem to já, že mi je prodá za čtyři sta padesát marek. Kde bych je vzal?

Členem reprezentačního týmu oficiálně nejste, jak tedy chcete získat jiné lyže?
Dohodl jsem se s Michalem Doležalem, ten má tři páry elanek, že mi jedny věnuje. Tak je příští týden v Harrachově při tréninku vyzkouším.

Říká se o vás, že žijete ve finanční tísni, je to tak?
Já už v ní žiju tři roky. Prodal jsem ledacos. Dvě motorky šly první, pak garáž, auto Hiundai Sonata, pozemek ve Frenštátu, kde jsem chtěl stavět rodinný domek. Žiji s rodinou stále v paneláku.

Představte si vyhrát aspoň jeden závod turné, hned byste měl půl milionu korun.
Investoval bych je do podnikání. Začínám hodně těžko, od rodičů si musím půjčovat auto, abych odvezl zboží.

Čím se vlastně živíte?
Starám se odbyt bytové keramiky jedné firmy v Kopřivnici. V Zakopaném jsem hned pod můstkem vlezl do auta, v Kopřivnici naložil zboží, odvezl je do Prahy a na otočku jsem se vrátil v jedenáct dopoledne do Zakopaného.

Tvrdě jste v létě trénoval, zhubl jste o hezkých pár kil, komu jste se svěřil do péče?
Psychologovi Olegu Mazurovi a gymnastickému trenérovi Pavlu Nyklovi, jezdili za mnou do Frenštátu v létě každý víkend, platil jsem jen jejich náklady. Skákal jsem, kde se dalo, i na třicetimetrovém dětském můstku, s mým trenérem Mikeskou jsem zajel na dva dny do Ramsau. Udělal jsem všechno, co jsem mohl.

Autor:


Témata: Psycholog




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze