V Riu se měla Strýcová ve čtyřhře původně předvést s fedcupovou parťačkou Karolínou Plíškovou. Následně byla svazem nominována dvojice Šafářová, Plíšková. Jenže druhá jmenovaná účast odmítla.
V New Yorku by Šafářová za normálních okolností válela s americkou kamarádkou Bethanií Mattekovou-Sandsovou, avšak ta si ve Wimbledonu zle pochroumala koleno a usilovně se kurýruje.
Vlídná Lucie z Brna a divá Bára z Plzně se poznaly už jako žákyně. Setkávaly se na turnajích různé úrovně v roztodivných koutech světa. Pomohly Česku vyhrát Fed Cup.
Po třicítce patří na WTA Tour mezi mazačky. V deblovém čtvrtfinále, které začínaly na Grandstandu a kvůli dešti dokončovaly pod střechou na Ashe Stadium, zdolaly Kanaďanku Gabrielu Dabrowskou a Číňanku Sü I-fan 6:3, 2:6, 6:4.
Jaké bylo hrát jeden mač na dvou dvorcích?
LŠ: Oba jsou úplně jiné. Bylo fajn, že nás přesunuli na centrkurt. Jsme radši, že nemusíme s dohrávkou čekat na zítřek. Ráno jsme se mimochodem na Asheovi rozehrávaly, protože pršelo. Asi to bylo nějaké znamení.
V čem budou nejvíc nepříjemné další rivalky Lucie Hradecká s Kateřinou Siniakovou?
LŠ: Všechny se velice dobře známe. S Bethanií jsme holky naposledy porazily ve finále v Charlestonu.
BS: Já jsem proti nim - jako páru - nikdy nehrála. Není příjemné nastoupit proti Češkám, ale oba týmy chtějí do finále. Čekám boj.
Dáte si víc pozor na pusu při poradách?
LŠ: Když hrajeme s cizinkami, klidně na sebe křičíme od sítě. Proti českým holkám si to určitě řekneme potichu.
Jaké to bylo, když jste v Cincinnati pomohla Lucii, aby se stala jedničkou?
BS: Zvláštní. Obrovskou zásluhu na jejím úspěchu má Bethanie. Na mě tak nějak vyšlo poslední utkání. Je hezké, že jsem mohla alespoň maličko pomoct. Od deseti let jsme spolu zažily spoustu věcí, získaly olympijskou medaili, které se jen tak něco nevyrovná.
Proč vám to na kurtu tak ladí?
BS: Známe se odmala a rozumíme si jako lidi. Víme o sobě všechno - trable i štěstí. To nám pak hrozně pomáhá i na kurtu. Lucka vycítí, kdy asi během výměny přeběhnu.
LŠ: S někým si člověk sedne, s někým ne. S Barčou si vyhovujeme.
Lucie má pět grandslamových titulů. Vy jste zatím jen dvakrát postoupila do semifinále, Barboro. Už byste taky nějakou trofej brala?
BS: Bylo by to hrozně fajn, ale ještě nás čeká dlouhá cesta.
Na sociálních sítích se objevila vaše společná fotka z Bryant Parku na Manhattanu. Jak v New Yorku trávíte čas mezi zápasy?
BS: Lucka hrála delší dobu singla, já prohrála už před týdnem. Musíme občas utéct z kurtů, třeba se projít do parku. Ale jinak vám sebere půl dne jenom cesta do areálu, chvilka tréninku a cesta zpátky.
LŠ: Člověk si na grandslamu zvykne. Obě jsme ve druhém týdnu dost unavené. Je tady přelidněno. I když teď už je klidněji, spousta lidí vypadla a odjela. Jídelna nebo hráčský salonek jsou prázdnější. Ale hrozný ruch a hluk zůstává.
Můžete vůbec někde v areálu být na chvíli samy?
Obě: Na záchodě! (smích)
Jakou máte nejstarší vzpomínku na tu druhou?
LŠ: Jely jsme na nějaký dětský turnaj v Česku a Bára měla s sebou hrozně moc svačinek, jako vždycky. To mě dojímalo. Za prvé měla asi šest vrstev oblečení, aby byla v teple, a pak obrovský koš s jídlem.
BS: Já vždycky rozdávala svačiny. Uherák? Byl. Řízek? Byl. A samozřejmě i okurka.
LŠ: Jo a pamatuju si, jak jste mi dávaly hroznou čočku s Petrou Cetkovskou v Chile...
BS: Tam jsme byly na mistrovství světa do čtrnácti let a Lucka tam byla nejmladší. Tak jsme si na ni s Péťou lehce zasedly.
LŠ: Malinko šikana. Vždycky mě někde nechaly, musela jsem nosit vodu...
BS: Veřejně se jí tady omlouvám.
Jak byste jedna druhou popsaly?
BS: Lucka je klidná, hodná. Taková Matka Tereza. Na všech vidí jenom to dobré, s každým se baví tak, jako by mluvila s bohem. To se mi na ní hrozně líbí.
LŠ: Trošku divoká, ale hrozně hodná. I když to občas dává najevo takovým tvrďáckým způsobem. A taky je dost přirozená.
BS: Já Lucku učím být tvrdá.
