"Arménský pas mi ale komplikuje časté zahraniční cesty, všude potřebuji vízum. Razítka už téměř není kam dávat, měl bych mít nový pas. K jeho výměně bych však musel jet do Arménie, to raději změním občanství." Movsesjan žádá na arménské ambasádě ve Vídni o vyvázání ze státního svazku. Poté by měl dostat slovenské občanství. Českým občanem se stát nemůže: nesplňuje podmínku pětiletého trvalého pobytu ani žádnou z podmínek pro zkrácení této délky.
Na Slovensku existuje zákon, že občanství se může udělit, pokud je to v zájmu státu. Právě díky němu se Movsesjan může stát Slovákem. Rozchod s Českou republikou však pro Movsesjana neprobíhá právě v dobrém. Šachista uznává, že se do českých zákonů nevejde. Ohrazuje se však proti způsobu, jakým s ním o tom jednala Kateřina Guliškinová, šéfka odboru státního občanství na ministerstvu vnitra. Ponížilo ho to, cítil se jako nebezpečný živel.
Guliškinová se s Movsesjanem přela, že nemůže hrát za Česko, pokud nemá občanství. "Nedala si nic vysvětlit a obvinila mě ze lži." Na základě razítek v pasu pak Guliškinová usoudila, že Movsesjan nepobývá v republice minimálně šest měsíců, což je další podmínkou pro získání občanství. "Přitom to není pravda."
V písemném vyjádření tiskového odboru ministerstva vnitra se konstatuje, že tyto dohady neproběhly a nejsou v zápisu z jednání. "Do protokolu jsem tohle nenechal zapsat, byla to chyba," reaguje šachista. Z Pardubic, kde žije s přítelkyní, se Movsesjan stěhovat nehodlá. Plánuje tam žít jako Slovák, je to pro něj pohodlnější varianta než vyřizovat si nový pas v Arménii.
"Podstoupil jsem to v roce 1998 a už nechci. Strávil jsem tehdy v Arménii dva a půl měsíce a i s úplatky mě to stálo 50 000 korun. Navíc tam zkoumali můj špatný zrak, kvůli němuž nemohu na vojnu, tím, že mi lili nepříjemnou látku do očí." Movsesjana nepotkal osud házenkáře Alexandra Radčenka, původem Rusa: tomu bylo urychleně uděleno české občanství letos v lednu, těsně před mistrovstvím Evropy.
