Když píšete o Hortovi, té historce se nemůžete vyhnout. Historce, jak jediný zmeškaný tah, opomenutý pohyb figurky po šachovnici, zničil sen o titulu mistra světa. „Ten zmeškaný tah by mi měli vytesat na náhrobek,“ měl dokonce jednou říct Hort. Tak moc ho fatální selhání drásalo...
V boji o světového šampiona 1978 stál proti Hortovi silný Boris Spaskij.
Šlo o to, kdo postoupí mezi poslední čtyři. Hort, byť nebyl favoritem, měl životní formu. A v partii, která mohla rozhodnout, stál jasně na vítězství.
I slabší šachista by už Spaského udolal. Jenže Hort se pozicí kochal, kochal a kochal... až překročil časový limit pro partii a prohrál! Šedesátník dnes v nadsázce označuje celou věc za „hezkou vzpomínku“.
Berte to s rezervou: jako by si fotbalista rád vybavoval, že ve čtvrtfinále šampionátu trefil z metru tyč a postup daroval soupeři. Těžko odhadnout, nakolik Horta kiks proti Spaskému zdeptal. Faktem je, že podobný úspěch už nikdy nezopakoval.
Přesto nadále zůstal obávaným hráčem, který vyhrál několik velice kvalitních turnajů.
Na absolutní vrchol mu podle vlastních slov chyběl ještě kousek talentu, snad lepší koncentrace.
A možná také poměry v tehdejším socialistickém Československu. I proto Hort zůstal v polovině osmdesátých let v západním Německu. Tam žije dodnes a do vlasti dojíždí.
Ještě jedna zajímavost: Hort se dobře zná s Bobby Fischerem, fenomenálním šachistou, ale také záhadným podivínem a samotářem. Český šachista k němu pronikl a postřehy ze setkání má uloženy v trezoru. Vyjdou prý až po smrti jednoho z nich.
V případě Horta to na žádný tragický konec nevypadá. „Už mám to nejlepší za sebou,“ prohlásil pro Lidové noviny nynější šachový glosátor. „Ale zjistil jsem, že nejlepší je všemu se smát.“
