 foto: ČTK/APMartina Sáblíková |
Neděláte vy si ze soupeřek už tak trochu legraci?
(směje se) Nedělám, vážně ne.
Ale ještě v pátek jste mi tvrdila: Na stupně vítězů na patnáctistovce rozhodně nebudu mít.
No jo no. To jsem sice tvrdila, jenže v sobotu trenér změnil názor a v neděli mi před startem řekl: Mohla bys atakovat bednu. On asi opravdu ví, o čem mluví. Vidí mě při tréninku na ledě a tuší, co bych mohla zajet.
Nakonec z toho byl čas 1:56,99 a druhé místo. Připadáte si, že máte životní formu?
Každopádně se mi jelo nádherně, to se musí nechat.
Takže byste řekla: Start do sezony jako pohádka?
Nevím... Čekám. Je mi jasné, že třeba Němka Friesingerová bude na patnáctistovce při olympiádě placku atakovat. Jsem v klidu. Je to teprve start do sezony, někomu forma přijde později. Já si počkám.
Nemáte naopak obavu, zda je vaše forma načasovaná přesně? Abyste nevystřílela prach předčasně?
Věřím Petrovi (trenéru Novákovi). Jasně, je to sport, stát se může všechno. Olympiáda není sedmidílný seriál jako Světový pohár. Ve Vancouveru se vám v jeden jediný den musí sejít všechno dohromady. Bude záležet, jakou budu mít ten den formu, jak se vyspím, jak se rozjedu, jak pojedu technicky. Tolik faktorů! Ano, mám strach, abych si formu udržela, to by nebylo normální, kdybych strach neměla. Ale Petr ví, co dělá. Zatím mu to vychází.
Trenér tvrdí, že už před sezonou věděl, že budete usilovat na olympiádě o tři medaile.
Uvidíme, uvidíme, je to otevřené. Byla bych strašně ráda. Ale olympijský závod je mnohem těžší psychicky.
Víte, kdy naposledy získal český sportovec na jediných hrách tři medaile?
To nevím...
Věra Čáslavská v roce 1968.
Tak to už je hodně dávno. Ale já budu opravdu ve Vancouveru moc ráda i za jednu medaili, věřte tomu. Vždyť pořád žádnou olympijskou medaili nemám.
