S nároďákem končím, rozhodl se Starosta

  13:38aktualizováno  17. září 10:04
Praha - Na pouhé tři dny se smrsklo účinkování českých basketbalistů na právě vrcholícím mistrovství Evropy ve Španělsku. Národní tým se na šampionát probojoval po dlouhých osmi letech, avšak domů se vracel už po základní skupině, v níž prohrál všechny tři zápasy. "Mohli jsme dopadnout lépe," soudí pivot Ondřej Starosta, s 215 cm nejvyšší hráč reprezentačního výběru.

V již rozehrané loňské sezoně, na konci listopadu, si jej vyhlédl CAI Zaragoza. Špičkový tým druholigové španělské soutěže (LEB) s jasnými ambicemi na postup do elitní ACB svého kroku jistě nelitoval. Starostovi sezona vyšla, s průměry 10,8 bodu a 7,5 doskoku za 23 odehraných minut patřil k tahounům svého týmu.

Dařilo se mu i v play-off. Vysněný postup sice jeho klubu o vlásek unikl - Zaragoza ztratila dramatickou semifinálovou sérii s Leonem 2-3 na zápasy, přitom vstupenku do ACB dostali oba finalisté - avšak rodák z Prahy mohl být se svými výkony navýsost spokojen. V osmi zápasech vyřazovací části navýšil své průměry na 11,6 bodu, 12,1 doskoku a 1,6 bloku za 29 odehraných minut a v užitečnosti a doskocích byl dokonce nejlépe hodnoceným hráčem celého play-off!

I v národním týmu se od osmadvacetiletého basketbalisty očekával výrazný příspěvek na cestě ke kýženému úspěchu. Na přehlídce nejlepších evropských reprezentačních výběrů měl patřit mezi základní pilíře družiny trenérů Hummla a Budínského.

Dlouho dopředu totiž bylo naprosto jasné, že mnoha náročnými bitvami prověřené duo českých hvězd Luboš Bartoň-Jiří Welsch bude od svých spoluhráčů potřebovat velkou podporu a všeobecně se předpokládalo, že právě Starosta by měl být jedním z hráčů, kteří na svá bedra vezmou velký díl odpovědnosti a přiřadí se po bok výše zmíněných lídrů. Jenže "Slimovi", jak se opoře Zaragozy už řadu let přezdívá, ostře sledovaný turnaj příliš nevyšel. "Nehrál jsem dobře, vím to," uznal sebekriticky Starosta hned na začátku obsáhlého rozhovoru.

Ondro, sám uznáváte, že vám osobně šampionát nevyšel podle představ. Dokážete s odstupem času říct, proč tomu tak bylo?
Už v přípravě jsem neměl dobré zápasy, až na dvě výjimky, kdy jsem dostal větší příležitost. Ani na trénincích to nebylo ono. Já ale většinou mívám pomalejší rozjezd, navíc potřebuji cítit důvěru.

V reprezentaci jste ji necítil?
Když hrajete 3 minuty, jakmile uděláte chybu, hned jdete ze hřiště dolů a druhou šanci už nedostanete (povzdychne si)... A taky jde o způsob některých trenérových komentářů jak do tisku, tak před týmem. Někdy jsem si připadal, že jsem prezentován jako jakýsi handicap. Taky se mi donesly zprávy o nedůvěře některých spoluhráčů a musím říct, že na tom kus pravdy určitě byl. To samozřejmě zamrzí. Bez důvěry to prostě nejde.

Jak to v tomto směru funguje v Zaragoze?
V Zaragoze to loni bylo velmi složité, měnila se spousta hráčů a trenér. Já jsem přišel po NBA kempu do týmu pozdě na místo zraněného hráče, ten se však překvapivě rychle uzdravil, a já tak první měsíc a půl skoro nehrál. Nicméně našemu týmu se hodně nedařilo a tak přišla výměna trenéra. Ten mi dal hned šanci a já se jí od prvního zápasu chytil a už jí nepustil. Trenér mi pak dal hodně důvěry a moje forma měla stoupající tendenci v podstatě až do konce play-off, v němž jsem měl asi nejlepší formu v kariéře.

Vraťme se ale k reprezentaci a k první otázce. Do přípravy jste určitě nastoupil se zdravým sebevědomím, které bylo podepřeno kvalitními výkony v uplynulé sezoně. Jak jste se cítil v průběhu přípravy před evropským šampionátem?
Určitě jsem se moc těšil, byl jsem také na rozdíl od loňska v klidu, jelikož jsem v Zaragoze prodloužil smlouvu na další dva roky. Jediné věci jsem se obával: toho, abych se dostal do formy a udržel si ji. Před prvním srazem jsem pár týdnů pracoval na kondici a chodil střílet, kondiční soustředění ve Špindlerově Mlýně proběhlo dobře. Potom ale bohužel intenzita tréninků klesla, samozřejmě se hrálo mnoho přípravných zápasů, ale i tak se podle mého názoru trénovalo velmi málo. Některým hráčům to samozřejmě vyhovuje. Mně, a obecně myslím větším a těžším hráčům, to ale dělá problémy, já potřebuji udržet a získat formu v tvrdém tréninku, ne rovnou v zápase. Jak trenér často používal, spíše šlo o ladění nálady, ne formy.

Pokud se toho náhodou neujal asistent Budínský, tréninky neměly potřebnou intenzitu, také v podstatě nebyla žádná střelba, žádné velké pravidelné dávky, a z toho pak možná plynula naše mizerná úspěšnost na šampionátu. Dále mě dost udivuje, že jsme v podstatě nepracovali na žádných striktních obranných zásadách, systémů bylo velmi málo a byly velmi jednoduché a tím i pro soupeře snadné k přečtení. Nepřipravili jsme žádný presink, kterým jsme jako malý tým mohli třeba překvapit, pokud by se nedařilo. S podivem bylo i to, že když ve všech ostatních týmech vrcholila herní příprava a hrály se přípravné zápasy, my jsme jen trénovali a šli na golf... Poslední přípravné utkání jsme hráli jedenáct dní před prvním zápasem s Německem...

To je nezvykle tvrdá kritika...
Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, jako kritika od frustrovaného hráče, který nehrál. Znovu říkám, že si jsem vědom toho, že mé výkony nebyly optimální (důrazně). Ale třeba před zápasy nebyla skoro žádná taktika, žádný větší rozbor hráčů soupeře kromě jedné až dvou největších hvězd. Já jsem zvyklý, že probíráme systémy a hráče soupeře klidně i týden před utkáním.  Nám ale trenér často jen řekl: Vy ty hráče znáte líp než my...

Opravdu to takhle fungovalo?
V přípravě zcela, na ME byl rozbor o něco lepší, ale podle mě pořád nedostatečný. Navíc každý mohl vidět, jak nekonstruktivní byly naše time-outy. Pokud se toho náhodou neujal asistent, nebyly to prakticky žádné konkrétní pokyny. Bylo to ve stylu: V obraně šlapem, v útoku jedem...

Na mistrovství jste odehrál ve vstupním duelu s Německem 11 minut s bilancí 6 bodů (z pole 3/7) a 2 doskoků, proti Litvě o tři minuty méně (z pole 0/2, 1 doskok) a v rozhodujícím střetnutí proti Turecku už jste se na hřiště nedostal vůbec. Trenér Zdeněk Hummel pak ve svém hodnocení pro Deník Sport na vaši adresu uvedl, že jste reprezentaci neměl co nabídnout. Co jeho hodnocení říkáte?
Co se ME týče, v prvním utkání jsem dostal šanci na 11 minut a myslím, že jsem si svou práci odvedl, i když podle mě jsem proti Femerlingovi mohl hrát víc. Proti Litevcům jsem nezačal dobře, ale druhou šanci už jsem prakticky nedostal - až v samém závěru, když už bylo rozhodnuto, jako nějaký mladý hráč, zcela ztuhlý, a to už se snad ani nedá počítat. No a ve třetím zápase jsem už nedostal příležitost vůbec. Řekl bych, že na 19 odehraných minut na celém mistrovství je to přísná kritika...

Trenér Hummel dále řekl, že na evropský basketbal nemáte.
Nevím... Samozřejmě mě jeho slova hodně mrzí. Hrál jsem Euroligu a do doby, než přišel, myslím celkem úspěšně i za reprezentaci pod jinými trenéry. Další věc je, že byl v průběhu sezony bez klubových povinností a mohl se na Luboše Bartoně, Juru Welsche a na mě kdykoliv přijet podívat. Navíc když hrajeme všichni ve stejné zemi, byly by to tři mouchy jednou ranou. Viděl by, jak hrajeme a v jaké jsme formě, jak nás může použít. Mohl by si udělat obrázek, jaká je má výkonnost. Jenže trenér dlouho ani nevěděl, že hraju v Zaragoze.

Vážně?
Až několik týdnů před začátkem přípravy se to dozvěděl od jednoho novináře... Podobné to bylo i loni. Tehdy přišel za Jurou (Welschem) a říkal mu, že jsem dva roky nehrál. Přitom jsem hrál Euroligu a před tím jsem měl skvělou sezonu v Chalons. Myslím si, že kdyby mě trenér viděl hrát na klubové úrovni, věděl by, co ode mě může čekat. Já třeba samozřejmě nemůžu v obraně zdvojovat za trojkovou čárou jako dvoumetroví hráči atd.

Očividně jste i s odstupem času velice rozčarovaný. Odvezl jste si z evropského šampionátu vůbec nějaký pozitivní zážitek?
Jet na ME bylo mým snem celých osm let, co jsem s národním týmem. Ale musím říct, že jsem si asi žádný pozitivní zážitek neodvezl, ba naopak, spíše to byla tak trochu noční můra a trochu lituji, že jsem vůbec jel. Jak říkám, nedůvěra v mou osobu se dala číst během celé přípravy a vlastně i před ní. Jinak mě ale moc mrzí, že i za těchto podmínek jsme mohli dopadnout líp. Němce jsme zaskočili, měli na ME později hodně nevyrovnané výkony, byla to naše šance, ale chyběly maličké detaily. Litva je úrovní opravdu někde jinde, ale Turci byli stoprocentně také hratelní, ale zápas nám vůbec nevyšel. Možná trochu došly i síly, vždyť jsme hráli s omezeným kádrem tři zápasy za tři dny.

Bavil jste se o vašich názorech s reprezentačními spoluhráči?
Samozřejmě bavil. Myslím, že by mi převážná část dala za pravdu, nicméně jelikož většina z nich působí doma v Čechách, tak to neudělají, protože si možná nechtějí způsobit problémy, což je pochopitelné, a ti, co jsou v cizině, to zas třeba nemají zapotřebí.

Zaslechl jsem, že vážně uvažujete o ukončení kariéry v národním týmu. Skutečně je to pravda?
Ano, dá se to tak říct. Samozřejmě nikdy neříkej nikdy, vždycky jsem chtěl reprezentovat, ale za současného trenéra už opravdu nechci, to mohu říci. Také vím, že o mě už zájem mít nebude, nejsem naivní, asi i kdybych měl skvělou sezonu, bylo by to jedno. Mám pochybnosti, jestli by se to vůbec dověděl... Je mi opravdu líto, pokud to opravdu je konec, protože jak říkám, vždycky pro mě byla čest hrát za národní tým, i když to většinou bylo a zčásti pořád je za neprofesionálních podmínek a taktéž je to oběť, věnovat větší část jediného volna v létě reprezentaci, pak se připojit ke klubu pozdě, těsně před sezonou. Stálo mě to například tak trochu sezonu ve Štrasburku, přijel jsem 2 týdny před prvním zápasem, napůl zraněný, nestihl jsem se integrovat do týmu včas a poznamenalo mě to u trenéra na celou sezonu. Jak jsem už řekl, vždycky jsem reprezentoval rád, ale za současného trenéra nechci.

Není to škoda? Je vám teprve 28 let, stejně jako další španělští krajánci Jiří Welsch a Luboš Bartoň jste v ideálním basketbalovém věku...
Ano. Je to velké škoda. Jak říkám, nikdy neříkej nikdy, ale obávám se, že je to velmi pravděpodobné.

Počítáte s tím, že se nyní na vaši hlavu může snést vlna kritiky?
O mě nejde, jak už jsem řekl, já jsem s reprezentací v tuto chvíli skončil. Ale někdo to začít musí, třeba to s něčím pohne... Jsem připraven na kritiku, vlastně by to pro mě nebyla žádná změna (hořce se pousměje).

Prakticky okamžitě jste se zapojil do přípravy Zaragozy a za sebou už máte i první tři zápasy (ve finále turnaje v Gandii proti Alicante nastřílel Starosta za 26 minut 17 bodů a pomohl svému týmu k výhře 90:76, ve středu pak zaznamenal proti Granadě – týmu ACB - 11 bodů, doskočil 6 míčů a přidal 3 bloky - pozn. aut.). Těšil jste se hodně na návrat do klubu?
Ano, dá se to tak říci, těšil jsem se po dlouhé době na sezonu do klubu. Vím, že mě tady dokáží ocenit, trenérem počínaje, spoluhráči, dvanáctitisícovou halou a médii konče. Na sezonu se moc těším a věřím, že konečně postoupíme, proto jsem také zůstal, i když jsem měl nabídky z první ligy. Cítil jsem zodpovědnost za to, že se to loni nepovedlo. A co se týče mých výkonů ve zmiňovaných zápasech, bude to znít zvláštně, ale cítím se ve skvělé herní formě. Podařilo se mi rychle se otřepat psychicky, jen chybí trošku fyzička. Jak jsem již zmiňoval, moc tréninku v reprezentaci nebylo a v zápasech jsem toho moc neodehrál.

 

Hummel: Překvapuje mě to

"Ondru Starostu jsem považoval za velice seriózního borce, tahle věc mě od něj trošku překvapuje. Moje metody práce jsou samozřejmě asi odlišné od mladších trenérů. Před osmi lety jsem na mistrovství Evropy dával prostor mladému trenérovi Ježdíkovi, při tom letošním jsem se snažil dávat co největší prostor mladému trenérovi Budínskému.

Co se týče přípravy, myslím si, že zatížení hráčů bylo dostatečné. Podle mého názoru jsme absolvovali jednu z nejlepších příprav. Náročnost turnajů, cestování, náročnost soupeřů... To všechno bylo velice kvalitní. Už to, že nás takoví soupeři pozvali na přípravu, je pro český basketbal samo o sobě velkou poctou. Je mi líto, že situaci takhle hodnotí hráč, který byl v loňské kvalifikaci nejslabší. Závěr letošní sezony mu sice vyšel, ale od jednoho člověka, který byl ve styku přímo s klubem v Zaragoze také vím, jak to bylo předtím a že Starostovy výkony nebyly hodnoceny zas tak úplně dobře.

Ve Španělsku jsme mohli sehrát v rámci přípravy ještě jedno utkání. Španělé nám nabízeli, abychom s nimi za tři dny hráli znovu, ale já jsem to odmítl a dal jsem přednost tomu, abychom doladili formu doma. Nepovažoval jsem po náročné třítýdenní štaci za dobré, abychom tam hráli ještě jednou.

V naší hře jsme chtěli vycházet z dobré obrany. Nejde přitom o nacvičování nějakých presinkových obran atd. Když se podíváte na všechna nejlepší družstva v Evropě, hrají vytaženou obranu, napadají, ale nějaké speciální zónové presinky nehrají. My jsme chtěli sázet na obranu, ale bohužel to bylo tak, že s Ondrou jsme to vždycky museli nějakým způsobem měnit, a přestože jsem se ho snažil dávat v každém zápase do základní pětky, nešlo to. Musel jsem si přiznat, že vždycky, když začínal, tak jsme okamžitě prohrávali. Všechny koše šly přes něj.

Můj předpoklad byl, že když ve Španělsku působí, bude se tam chtít vytáhnout. Když ale nastupoval v základní sestavě, měli jsme začátky dost mizerné. I proto jsem ho nepostavil do základu v utkání s Tureckem, i když tam se podělalo celé družstvo, nebyla to otázka Starosty.

Vůči Ondrovi necítím žádnou zášť, ale jsem přesvědčený o tom, že na tenhleten basketbal opravdu nemá. Ať je to jakkoliv, všichni soudní lidi vidí, jakým stylem hrají vysocí pivoti. Savrašenko, oba Lavrinovičové a další. Všechno jsou to pohybliví hráči, střelci, skokani... Ondra mě může kritizovat po všech možných stránkách, samozřejmě může být zklamaný a možná si trochu vylévá zlost, ale opakuji, že podle mě na evropský basketbal prostě nemá.

Říká, že jsem se na něj mohl přijet během sezony podívat. Oba hráče, Bartoně i Welsche, jsem viděl dostatečně v televizi a dostatečně je znám. Od Ondry jsem očekával, že pro mě bude po špatné minulé kvalifikaci milé překvapení. Jeho statistiky byly dostačující k tomu, aby měl místo v reprezentačním družstvu. Nakonec si ale myslím, že jsem měl nominovat spíš Zbyňu Pospíšila, který by si to zasloužil daleko víc, protože odváděl dobrou práci a do koncepce naší obrany by se hodil daleko víc.

Jsem takový a takový trenér, všem se nemůžu zalíbit. Ondru neodsuzuji, ale jsem stoprocentně přesvědčený, že ať už bude hrát pod jakýmkoliv trenérem, jen se ukáže, že na evropský basketbal nemá. Všichni příznivci českého basketbalu to mohli vidět na vlastní oči v přípravě a v televizi přímo na mistrovství Evropy." 

Zdeněk Hummel, trenér reprezentace ČR

Autor:

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

1. Ledecká, 2. Davidová, 3. Voborníková. Kolik si na sněhu vydělaly

25. března 2024  15:51

Z českých lyžařů, snowboardistů a biatlonistů si v uplynulé sezoně nejvíce vydělala na prémiích...

Zlatá tečka za super-G. Skvělá Ledecká triumfovala ve finále Světového poháru

22. března 2024  9:50,  aktualizováno  13:05

V novém roce potvrzovala v superobřím slalomu stoupající formu. V únoru se propracovala do první...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Hořící defenzivu Litvínov uhasil. Kluci chtěli sezonu i v dubnu, říká Mlejnek

28. března 2024  8:58

V základní části extraligy hořel v defenzivě, v play off většinu požárů uhasil. Jestli se hokejový...

Matelová chválila Hodonín, fandila ale Francouzkám. Ligu mistrů obětovala

28. března 2024  8:13

Místo pikantního souboje proti svému bývalému týmu strávila stolní tenistka Hana Matelová...

Favorit trestal zbytečné chyby. Macháč ve čtvrtfinále v Miami nestačil na Sinnera

27. března 2024,  aktualizováno  28.3

Čtyři soupeře na nabitém podniku v Miami vyřadil, pátý byl nad jeho síly. Tomáš Macháč se loučí s...

Krejčí měl smůlu při trojkách, přesto sedmi body pomohl Atlantě k výhře

28. března 2024  7:50

Basketbalisté Atlanty zvítězili v NBA doma nad Portlandem 120:106 i díky příspěvku Víta Krejčího....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...