"Považuji to za historický úspěch českého futsalu. Přitom se zdálo, že vyhoříme jako papír," strachoval se po úvodním výprasku 1:6 od Ázerbájdžánu.
Ale pak to přišlo: famózní obrat s domácím Maďarskem na 6:5 a postup ze skupiny, čtvrtfinálové vyřazení Italů 3:1 na penalty po remíze 3:3, semifinálový smutek se Španělskem 1:8 a sladká odveta o bronz s Ázerbájdžánem 5:3.
Proč nestavíte výš první český bronz z roku 2003?
Tehdy se totiž nehrálo o 3. místo, poražení semifinalisté brali medaili. Pamětníkem šampionátu v Itálii jsme zůstali jen já a Vít Blažej.
Teď jste se ukázali jako mistři obratů. V čem to tkvělo?
Žádný zápas pro nás není v tahu, jsme na podobný vývoj zvyklí. Byli jsme už obrnění. Poslední dobou v řadě utkání prohráváme a pak většinou v power play, tedy hře bez brankáře, dotahujeme. Máme to už dokonale nacvičené.
Zvlášť převrat skóre proti Maďarům byl z říše snů.
Když jsme ve druhém utkání prohrávali 0:4, nikdo už nevěřil, že postoupíme dál. Jenže my to otočili, byl to nejhezčí a nejdramatičtější zápas v mé kariéře. Vyprodaná hala, sedm a půl tisíce diváků, obě mužstva hrála o všechno. A my postup vyfoukli domácím. Paráda!
Jak jste ten zápas prožíval?
Když ztrácíte 4 góly, už nemáte nervy. Může to být jen lepší. Hráli jsme v klidu. Začali jsme při power play sázet góly, Maďaři znervózněli. Obrátili jsme na 5:4, oni vyrovnali na 5:5 a v té chvíli by postupovali. Podívali jsme se na tabuli, zbývalo 40 vteřin. Neměli jsme strach, že za tu dobu nedáme gól. Přišel za 20 vteřin a pak už jsem se tedy bál. Já si ten gól pro svůj klid přál později, načasování nebylo ideální (smích).
Ani proti Italům jste se neklepali.
Je to velmoc futsalu, ale zápas s Maďary nás nakopnul, napumpoval nám krev do žil. Nikoho jsme se už nebáli, měli jsme větší sílu, sebevědomí. I to, že na Italy byl kurs 1:1, nás zdravě naštvalo. Při penaltách byli pod větším tlakem, náš brankář je vychytal. Bohužel jsme v semifinále šli na Španěly, což je jasně nejlepší tým v Evropě. Portugalce ve skupině smetli 7:1, nás 8:1.
Španělsko má titul. Proč ční?
Futsal dělají od pidižáčků a věnují se čistě jen jemu. Jinde všichni hrají velký fotbal a od 15 let se začíná s futsalem. Oni k tomu fotbal neuznávají. Mají návyky z dětství, všude profesionální podmínky.
O medaili jste se prali s Ázerbájdžánem. Ze šoku z prvního zápasu a debaklu 1:6 jste nebyli vyplašení?
Po prvním utkání nebyla dobrá atmosféra, ale to se pak změnilo. Věděl jsem, že to bude jiný zápas. Že jim to nenecháme zadarmo. Zase jsme to otočili, odveta se povedla.
Byl to vůbec Ázerbájdžán?
Brazilbájdžán. Od začátku měl tuhle přezdívku, polovina jeho hráčů byli Brazilci. Nepotřebují tam prý dlouhodobý pobyt, jen vám dají razítko a jste státní občan Ázerbájdžánu. Tohle neuznávám, nelíbí se mi to. Ale děje se to. I stará Itálie byla složená z Brazilců a Argentinců.
Jak jste medaili oslavili?
Nejvíc na hřišti, v kabině. Vyndalo se šampaňské, špunty začaly lítat, kouřily se doutníky. Jak to má být. Placky nám při závěrečném ceremoniálu předával Michel Platini. Medaile nám pověsil na krk, potřásl rukou a řekl, že gratuluje.
Byl to pro vás zážitek?
Určitě. Já už loni měl s Pavlem Nedvědem slavnostní výkop fotbalového poháru mého Radotína, taky jsem se potkal s Erikem Cantonou. Na šampionátu plážového fotbalu vedl Francii, my je porazili a on byl na své hráče dost nepříjemný.
Slavili jste pak i mimo halu?
Chvíli na hotelu během balení, chvíli v půl druhé ráno v autobusu cestou z Debrecínu do Budapešti a chvíli ve vlaku do Česka. Brzy jsme odpadli, únava byla velká. Ještě za měsíc uděláme oficiální oslavu.
Co pro vás bronz znamená?
Obrovskou satisfakci, nikdo nám totiž nevěřil. Komentátoři v televizi prý říkali, že se špatně vybrali hráči. Kluci z toho byli zklamaní. Ukázalo se ale, že sestava byla dobrá, výběr fakt nejlepších futsalistů. Nechali jsme za sebou Italy, Rusy nebo Srby, to nikdo nečekal.
Inspirovali vás čeští házenkáři, kteří také hráli mistrovství Evropy?
Hlavně proti Maďarům. Oni den předtím maďarské házenkáře porazili a postoupili ze skupiny. Sledovali jsme to na pokojích. Pak jsme si říkali, že když to vyšlo jim, bylo by fajn, kdyby se to povedlo i nám. Vidíte, a teď si Maďaři můžou říct, že je vyřadili bronzoví Češi.
Jak rychle jste se přehodil zpátky do ligového kolotoče?
Hned! O bronz se hrálo v sobotu, v neděli mi volal prezident Balticflory, jestli nestihnu večerní zápas na Slavii. Nakonec jsem po domluvě s trenérem byl připravený jen jako pojistka, byl jsem unavený.
Ukázal jste spoluhráčům bronz?
S kluky jsme moc nepokecali, řeč tam vázne (v Balticfloře převažují cizinci). Gestikulovali, kde mám placku. Já ji zapomněl doma, byl jsem ospalý. Zdřímnul jsem si jen na dvě hodiny a už mazal na zápas. Určitě jim ji ještě přivezu.
Dlouhý je posedlý číslem 7. I díky němu slavil bronzJeho posedlosti číslem 7 se po mistrovství Evropy futsalistů už nikdo nemůže vysmívat. I v Maďarsku hrála v účinkování Martina Dlouhého hlavní roli. "Určitě mi pomohla. Měl jsem přece čtyři góly a tři asistence, takže sedm bodů," bez přípravy vypálí kapitán české reprezentace.
|
