„Matka mi pokaždé dobře radila. Za celou kariéru jsem vlastně neměl jiného kouče než ji,“ vzpomínal Jimmy Connors, největší bojovník, jakého kdy tenis poznal.
Umřít na kurtu? O.K.
Prožil čtyři tenisové dekády. Když vlasatec s trochu přihlouplým úsměvem vtrhl koncem šedesátých let na turnaje, okamžitě zaujal nejen „tahanými“ údery, hodně od těla hraným obouručním bekhendem a výbušným podáním, ale také rvavostí, arogancí a velkohubými prohlášeními. „Ten chlapík si myslí, že je největším americkým objevem od coca-coly,“ kroutil hlavou australský klasik Rod Laver.
„Je mi jedno, co o mně kdo říká. Jednou stejně budu nejlepší,“ reagoval Connors, ještě než se v roce 1972 stal profesionálem a v Jacksonvillu získal první titul.
Dva roky nato vyhrál Wimbledon, US Open i Australian Open všechny se tenkrát konaly na trávě. Mohl by si stěžovat, že mu upřeli šanci na Grand Slam, když ve stejném roce dostal zákaz startu na Roland Garros kvůli tomu, že se účastnil soutěže World Team Tennis, znepřátelené s organizátorem pařížského turnaje. On však nebrečí.
„Nedívám se zpátky. Doba, kdy jsem hrál tenis, mi připadá jako mžiknutí oka,“ tvrdí
|
James Scott (Jimmy) Connors |
| - Americký tenista. - Narozen: 2. září 1950. - Získal 8 grandslamových titulů (US Open 1974, 76, 78, 82 a 83, Wimbledon 1974 a 82, Australian Open 1974). - Světovou jedničkou poprvé v roce 1974, naposledy 1983, celkem 268 týdnů. - Turnajové tituly: 109 ve dvouhře (rekord), 19 ve čtyřhře. - Na turnajích vydělal 8 641 040 dolarů. - Ženatý, syn a dcera. |
„Umřít na kurtu by bylo docela O. K.,“ vyděsil později svým názorem manželku Patti, bývalou Modelku roku časopisu Playboy, s níž žije šťastně už přes dvacet let.
Rvačka ve Wimbledonu
Connors udělal z usedlého sportu show. Každý zápas bral jako pouliční bitku, v níž jde o přežití. „Nikdy jsem nenastoupil, aniž bych nechtěl cedit pot a krev,“ rekapituloval později. Provokoval soupeře, hádal se s rozhodčími, průpovídkami a teatrálními gesty bavil diváky.
„Connors se tváří, že je proti němu celý svět,“ ušklíbal se John McEnroe, jeho největší rival ve výsledcích i ve vystupování. Co lidé zpočátku na „Jimbovi“ odsuzovali, tomu později aplaudovali.
S několika výjimkami odmítal reprezentovat v Davis Cupu. Při stoletém výročí Wimbledonu schválně nepřišel na přehlídku bývalých šampionů. V šatně se popral s McEnroem, který řekl, že jeho dvouletý syn má lepší vychování než spratek Connors. A na čárovou rozhodčí vyštěkl: „Koukáte se mi na nohy, nebo sakra taky občas sledujete hru?“
Tenis jako alchymie
S největšími protivníky neměl aktivní bilanci (s Borgem 7:10, s McEnroem 13:20 a s Lendlem 13:22), ale v důležitých utkáních je dokázal srazit k zemi. Vítězství nad Borgem ve finále US Open 1976, jež se tehdy hrálo na antuce, a nad McEnroem ve finále Wimbledonu 1982, kde stál čtyři míče od porážky, považuje Connors za dva největší zápasy kariéry.
Porážky Lendla ve finále US Open 1982 a 1983 bral jako samozřejmost.
„Pochopil jsem, že tenis není jen zvládnutí úderů, ale že jde hlavně o alchymii vyhrávání. Naučit se ji, poznat to přes prohry nebylo jednoduché,“ popisoval Connors.
Rivalita s McEnroem nemohla být větší. „Když jsem ho porážel, tak mě nezdravil,“ vzpomíná McEnroe. „Budu toho fracka pronásledovat po všech turnajích na světě a pak ho strašně spráskám,“ vykřikoval Connors na vyzývatele, o sedm let mladšího.
Dnes o sobě mluví s respektem. „Jimmy je jeden z největších, ne-li vůbec největší bavič v historii sportu. Bývaly doby, kdy jsem ho chtěl na kurtu uškrtit, ale jsem si jistý, že on smýšlel stejně,“ řekl McEnroe.
Auto se čtvrtým motorem
Connors neznal posvátnější turnaj než US Open. Vyhrál ho pětkrát, jako jediný v historii na třech různých površích, trávě, antuce i betonu. Americké publikum z nikoho jiného tolik nešílelo. Nejslavnější US Open sehrál Connors v roce 1991, kdy mu bylo už devětatřicet. Vrátil se po čtrnáctiměsíčním zranění jako 936. hráč světového žebříčku. „Proč bych měl tenisu nechat, když pořád můžu všem nakopat zadek?“ ptal se.
Předtím na Roland Garros vyrovnal s Changem na 2:2 na sety, vyhrál první fiftýn páté sady a přišel k rozhodčímu, že už nemůže a že končí. V New Yorku se při svém dvacátém US Open probil až do semifinále.
Ve čtvrtém kole, na své narozeniny 2. září, porazil o patnáct let mladšího krajana Kricksteina. Kulisa: 21 tisíc diváků, 45 stupňů tepla, Krickstein v pátém setu vede 5:2 a je dva míče od vítězství. Po 4 hodinách a 41 minutách však vyhrává Connors 7:6.
Možná pamatujete, jak Krickstein několikrát smečuje, ale Connors mu všechno vrací a nakonec ho prohazuje. „Neodejdu dobrovolně, musíte mě zastřelit,“ vzkazuje Connors, který na své narozeniny vyhrál 10 z 11 zápasů a přirovnává se k autu, jež jede na čtvrtý motor.
Nikdy oficiálně neukončil kariéru. Příležitostně hraje turnaje veteránů, věnuje se rodině a byznysu. A neopomene si postesknout: „Dnešní tenisté nemají ctižádost být nejlepší.
Nevidíte finesy ani osobnosti.“ Tak výjimečný hráč však následníka ani najít nemůže.
