Skutečně už nikdy nebudete hrát? Vždycky se říkalo, že Slavia se rovná Růžička.
Pro mě je Slavia všechno. Doufám, že se to nestane, ale kdyby třeba za dva roky hrozila baráž, nechtěl bych to dopustit. Musel bych to vzít na sebe. Čtyřikrát bych zatrénoval a šel bych na to.
Záleželo vám na vítězství?
Chci vyhrávat, nesnáším porážky. Pro mě je každý zápas s Litvínovem, ať jsem hráč, nebo trenér mládeže, něco jako fotbalové derby Sparta - Slavia. Tahle sezona pro nás nebyla dobrá, ale tenhle zápas se měl vyhrát.
Nastoupil jste po třech měsících, jak vám bylo po těle?
Hrozně. Jsem rád, že jsem to takhle zvládnul. Zachránilo mě, že jsme hráli na čtyři útoky. Tempo bylo pro mě dost vysoké. Trénoval jsem jenom v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Pak mě začala bolet kolena a od té doby jsem byl na ledě jen na rozbruslení před zápasem.
Byla v zápase chvíle, kdy vás přemohlo dojetí?
Když v závěru celá hala stála, bylo to perfektní.
Nebude se vám po hře stýskat?
Vzpomínky. Já minulost nemám rád. Pro mě je hlavní, co je a bude. Jsem sportovní manažer Slavie, mám funkci, jakou jsem si představoval. Máme mladé hokejisty a budeme muset mužstvo přestavět. Už se na tom pracuje. Dva a půl měsíce se jezdím dívat na hráče.
Jaké máte cíle?
Byl bych rád, aby lidí chodilo tolik jako při mém posledním zápase. Hokej se hraje pro lidi. Je důležité, aby viděli pěkný hokej a hodně gólů.