Dle zvyklostí se na ni připravoval v Jihoafrické republice.
Za tři měsíce si v Potechfstroomu dovolil pouze dva výlety - do parku se zvířaty a na lví farmu. Rybaření trojnásobný olympijský vítěz oželel. "Pršelo víc než v jiných letech, takže hladina řeka byla vysoká," vysvětluje.
Deštivé počasí jeho tréninkový plán neovlivnilo. "Vždycky totiž pršelo spíš k večeru."
Skripta anatomie a fyziologie, které musí nastudovat kvůli zkouškám pro studium trenérství, párkrát po večerech prolistoval, ale... "Přiznávám, neučil jsem se. Chtěl jsem se věnovat naplno jedné věci, studium jsem odložil na podzim."
Ani zdraví jej v přípravě neomezovalo. Achillova šlacha po loňské operaci tréninkovou zátěž vydržela. "A když člověka občas bolí záda, je to normální, zvlášť ve čtyřiceti," žertuje. Kulaté jubileum oslaví světový rekordman za šest týdnů.
Tou dobou by měl mít za sebou první dva starty sezony - rozlučkovou tour odstartuje v Kataru. Na mítinku Super Grand Prix v Dauhá (12. května) jej čekají čtyři pokusy. Předposlední den v květnu jich absolvuje šest na Zlaté tretře. "Věřím, že jsem v Africe udělal, co potřebuji a už na prvních mítincích to ukážu."
Mistrovství Evropy není dogma
V Ostravě se utká s dlouholetým soupeřem Sergejem Makarovem. "Je to velký závodník, byť ještě nevyčerpal svůj potenciál. Mladíky Thorkildsena a Pitkamäkiho ještě může prohnat," říká o ruském oštěpaři.
Po ostravském závodě mu možná nabídne pivo - stejně jako divákům na vítkovickém stadionu. Slíbil jim ho před lety - na rozlučku. "Od té doby si dávám pozor, co říkám," směje se Jan Železný. Pivo však na Zlaté tretře rozdávat bude.
Bez nostalgie. Ani krátce před začátkem své poslední sezony se jí nezabývá - odchod ze scény velké atletiky si naplánoval. "Nepřemýšlím, že to bude poslední sezona. Hlavně ji chci ukončit s výkonem, který odpovídá mé úrovni. Být schopný házet daleko a zůstat ve špičce," přeje si Jan Železný.
Kvalitní výkon? "Problémem je, že u mě se za výkon bere pokus za devadesát metrů, i když se nehází každý den," uvědomuje si. Byť průměr jeho sto nejlepších hodů je nad 90 metrů, je opatrný. "Pořád je to výkon extratřídy. Dá se hodit, ale ne házet," zdůrazňuje oštěpař. "I 87 nebo 88 metrů by bylo dobrých."
Devadesát metrů v Göteborgu by však nadchlo. "Je velká pravděpodobnost, že s tím člověk vyhraje nebo bude druhý," uvědomuje si před srpnovým evropským šampionátem - jedinou vrcholnou akcí, kterou český oštěpař nikdy nevyhrál.
I proto se loni rozhodl pokračovat v kariéře... "Není to dogma, že bych se chtěl připravit jenom na mistrovství Evropy a vyhrát. Na to jsem měl už spoustu šancí a nepovedlo se. Letos šance je, i když menší než bývala."
