Proč myslíte, že si to užijí i diváci?
Protože takovéhle podniky nejsou jen o výkonech. Lidi se pobaví při světelné show, při vystoupení artistů nebo hudební skupiny a zároveň se seznámí se skokem o tyči, protože my se přitom budeme rozcvičovat. Nebude to jen pár záběrů v televizi a konec. Těším se.
Dosud tyčkaři v domácích podmínkách skákali v zimě v hale ve Stromovce anebo v nafukovačce na Strahově. Je to velký rozdíl?
Ta nafukovačka je strašná... Proto mám radost, zvlášť po zkušenostech z mítinku Sergeje Bubky v Doněcku, který je obrovský. Doufám, že Zlatá tyčka se bude odvíjet v podobném duchu a že bude mít v dalších letech pokračování.
Budete skákat při hudbě. Už máte vybranou písničku?
Už několik let skáču při songu Jump od Nelly Furtado, jinou nechci. Jen jednou jsem sáhla po změně, ale dopadlo to špatně. Když jdu na závod tohoto typu, mám s sebou cédéčko a empétrojku. V Doněcku už ji mají v počítači pod jménem Ptáčníková. Až tam 9. února budeme skákat, a budu tam počtvrté, tak jen přijdu a řeknu, že jsem to pořád já, ale jmenuju se Svobodová. (úsměv)
K čemu vám ta písnička vlastně je? Vnímáte ji během pokusů?
Vůbec ne. Když mi hrajou, je to fajn, ale jakmile zvednu tyč, nasadím klapky jako koník a nevnímám. Jsou tyčkařky, které pořád koukají, jak kdo vypadá a jak kdo skáče, ale já se uzavřu a vnímám jen sektor před sebou. Kolikrát ani nevím, jak jsem v závodě dopadla. Kdyby mi pustili hudbu při mistrovství Evropy, tak by mi to asi vadilo, ale tyhle závody jsou jiné, uvolněnější.
V sobotu vstoupíte do sezony přeborem Kraje Vysočina v Praze na Strahově. Už se dá hovořit o formě?
Těžko říct, spíš si potřebuju osahat tyče, zkusit rozběh na laťku. Ale příprava byla hodně dobrá, cítím se nejlíp, jak jsem se kdy cítila, rychlostně i silově jsem na tom výtečně. Ještě mi trochu dělá problémy technika, ale doufám, že se s ní potkám, čas na nejdůležitější závody ještě mám.
Cítíte se tak dobře, že byste v sezoně mohla ohrozit svůj český halový rekord z loňska 470 centimetrů?
V to doufám. Co mám naběhané, naskákané, to je oproti dřívějšku nejvíc. Věřím, že dřina, kterou jsem absolvovala, se mi vrátí ve výkonech.
V úvodu března se v Göteborgu uskuteční halové mistrovství Evropy. Díváte se tak daleko?
Ne ne, teď myslím na sobotní přebor Vysočiny, dávám si postupné cíle. Ve středu mám poslední technický trénink, Evropa je daleko.
Jak se vám líbilo prosincové vítězné tažení vaší bývalé kolegyně Kateřiny Janků soutěží StarDance?
Tancovala krásně. Co jsem koukala, tak po mimču okamžitě shodila. Jen jsem čekala, že se bude radovat trošičku víc, když ohlásili, že vyhrála. Jen se tak potutelně usmála. Mně kdyby řekli, že jsem vyhrála, tak jásám radostí.
Takže se do taneční soutěže přihlásíte?
Nééé, já pro to nemám vůbec žádné vlohy. Jsem absolutně bez hudebního sluchu, bez smyslu pro rytmus. Kdyby mě někdo poprosil, ať jdu zpívat, tak řeknu ne. A kdyby někdo chtěl, ať jdu tančit, tak uslyší stejnou odpověď. Na taneční parket bych nevlezla. Nechci trápit lidi kolem! (směje se)
