Vidíte, a přitom jste o den dříve říkala, že už toho máte plné zuby.
A ještě dneska na startu jsem si pomyslela: To nevím, co na té trati budu dělat. Ale potom se mi jelo mnohem líp než v těch dvou předchozích závodech. Byla jsem nakonec schopná i zabojovat o umístění.
Po třetí položce jste dokonce s Gabrielou Soukalovou jely přede všemi na prvním a druhém místě.
Věděla jsem, že za námi je trochu mezera a pak že jede Kaisa (Mäkäräinenová). Když nás Kaisa předjela, tak jsem se jí ani nesnažila chytnout, protože jsem věděla, že bych z toho mohla mít problém v dalším kole. Ani jsem netušila, jestli Gabča za ní pojede, snažila jsem se soustředit na sebe a jet svoje tempo.
Při závěrečné stojce jste potom minula poslední ránu a vybíhala na čtvrtém místě, ale stahovala vás Běloruska Skardinová. Na posledních stovkách metrů jste ji však opět výrazně ujela.
Třetí Ruska Podčufarovová byla přede mnou hrozně daleko, na tu jsem si už nevěřila, že bych ji dojela. Naopak jsem se bála, abych nezkapala někde ve druhé půlce kola a nebylo to potom ještě horší. Takže jsem odjela začátek kola takticky a pohlídala si ho. Pak jsem ve druhé polovině nastoupila a když mi hlásili, že jsem Skardinové poodjela, uklidnila jsem se. Věděla jsem, že zvládnu dojet na čtvrtém místě.
Že na Pokljuce sestřelíte během tří dnů při položkách vleže všech 25 terčů...
... tak to bych před závody vůbec nevěřila.
Navíc i ta poslední rána vstoje, váš dnes jediný nesestřelený terč, byla údajně hodně těsná.
Jo, říkali mi. Ale na to se nikdo neptá. Prostě nespadla a musela jsem na to trestné kolo.
Česká dvojice Veronika Vítková, Gabriela Soukalová přijíždí na střelnici.
Když se ohlédnete za celým pohárovým trimestrem, jaký podle vás byl? Dobrý Östersund, trápení v Hochfilzenu a vydařená Pokljuka?
Ty skoky ve výsledcích byly dané hlavně mojí špatnou střelbou. Tou byl ovlivněný už Östersund, jenže tam se mi pořád ještě povedly pěkné výsledky. V Hochfilzenu už to nebylo úplně ono. Takže teď jsem šťastná, že jsem se na Pokljuce trefila. Je to pro mě povzbuzení. Vím, že to jde a že to umím.
Jak jste se zase dostala do střelecké formy?
Probírali jsme se Zdendou Vítkem, jak se vrátit střelecky do pohody a já mu říkala: Čím méně střílím, tím je to lepší. Tak jsme tady zkusili strategii, že jsem při čtvrtečním tréninku vůbec nebyla střílet. Trochu jsem si tím odpočinula od flinty a asi to bylo ku prospěchu.
Pokud porovnáte loňskou a letošní sezonu, připadáte si v této fázi podobně?
Hlavně jsem docela překvapená, že mi to pořád běhá. A doufám, že teď se začnu zase trefovat.
V příštím pohárovém kole nyní čeká váš oblíbený Oberhof.
Kdo ví jestli.
Stále hrozí, že tam kvůli nedostatku sněhu závody nebudou?
Těžko říct. Kolují takové zvěsti, že by ho třeba mohli přeložit sem na Pokljuku.
Minulou sezonu jste přitom v oberhofském nečasu jezdila úžasně a třikrát stála na stupních.
Ale jo, mně ten jejich nečas nevadí, i když si na něj skoro všichni ostatní stěžují.
Na co se nyní nejvíc těšíte?
Domů. A na vánoční cukroví. Doufám, že je napečené. Já ho už nenapeču.
Jak dlouho teď nenazujete lyže?
Ještě jsem neviděla plán. Měli jsme začít společně trénovat zase sedmadvacátého, ale ukecali jsme to do osmadvacátého. Což ovšem neznamená, že máme do té doby volno. U nás na Mísečkách je sníh, lyžovat se tam dá.
Předtím vás ještě v pondělí čeká Sportovec roku.
Bleky (Zdeněk Vítek) na nás zkoušel, že bychom si mohli jít i v pondělí zaklusat. Ale to vážně nevím kdy (směje se)
