Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tři trička, kraťasy, plavky a hurá na Srí Lanku. Tak odpočívala Vítková

Vítězka ankety o nejlepšího biatlonistu sezony Veronika Vítková. | foto: ČTK

20 2015
Překvapená a dojatá byla, když uslyšela své jméno. Veronika Vítková, čtvrtá žena Světového poháru, vyhrála v zimě sprint v Oberhofu, třikrát s ženskou štafetou i na mistrovství světa se smíšenou anketou - a nyní vyhrála také v pražském divadle Hybernia. Přivlastnila si trofej pro českého Biatlonistu roku.

Na pódiu jste pak vypadala opravdu dojatě...
Pro mě to bylo něco úplně nového, protože předtím jsem tuto anketu nikdy nevyhrála.

Ale vyhrála. Už v roce 2009.
Aha, 2009. Ještě před mým onemocněním meningitidou. Ale to už bylo dávno, to si moc nepamatuju. Teď jsem ráda, že i ostatní ohodnotili moji sezonu jako vydařenou. Jsem překvapená a spokojená.

Před vyhlášením jste netušila, že byste to mohla být právě vy?
Ne, opravdu ne, nikdo mi ani nic nenaznačoval.

Kdo jste si tedy myslela, že vyhraje?
Spíš Ondra Moravec nebo Gabča Soukalová, ti mají individuální medaile z mistrovství světa.

Pak při vyhlašování nejprve oznámili, že biatlonistou roku je žena...
...to už byla větší šance. Ale pořád jsem si myslela, že to bude Gabča.

Jak byste vaši sezonu ohodnotila?
Byla vydařená. Sice jsem trochu zklamaná z mistrovství světa, odkud jsem chtěla individuální medaili, ale takových závodů ještě pojedu - a snad se té medaile ještě dočkám. Nejhezčím momentem zimy naopak bylo, když jsme v Kontiolahti vyhráli smíšenou štafetu. A předtím samozřejmě i to, jak jsem ve svěťáku vyhrála svůj první individuální závod.

Finišmanka české štafety Veronika Vítková projíždí vítězně cílem v Ruhpoldingu.

Vítězná radost Veroniky Vítkové. Takhle ji prožívala po štafetě žen v Ruhpoldingu

Kde jste po sezoně relaxovala?
Letěla jsem s přítelem na Srí Lanku a strávili jsem tam sedmnáct dní. Celou jsme jí procestovali. Pak jsme se ještě hned vydali na Stubai na sjezdovky a bylo po volně.

Na Srí Lance jste tedy byli jako baťůžkáři?
Jo, to bylo něco úplně nového, takovou dovolenou jsem ještě nikdy nikde neměla. Měla jsem s sebou jenom tři trička, kraťasy a plavky, víc mi přítel nedovolil si vzít.

A přivezla jste si spoustu zážitků...
Bylo to pěkné, na žádném místě jsme nezůstali déle než dva dny. Opravdu jsme dopředu neměli vůbec nic zařízeného, jen letenku. Přiletěli jsme na Srí Lanku a říkali jsme: Tak co dneska budeme dělat? Kam pojedeme?

Vy, která milujete precizní plánování na několik týdnů dopředu, jste jela takříkajíc „na blind“?
Jo, trochu jsem se bála a musela jsem se hlídat, protože Tomáš mi říkal: Ne že budeš zase plašit.

A všechno fungovalo?
Přijeli jsme vždycky do městečka, které jsme si podle průvodce naplánovali, a tam jsme našli nějaký baráček s volným ubytováním. Bylo jich tam takových hrozně moc, protože na Srí Lance už měli po sezoně. Tak jsme spali u místních. Taky jsme jezdili místní dopravou, což byl asi největší zážitek, protože do autobusu pro čtyřicet lidí jich nacpali sto čtyřicet. To bylo neskutečné.

Když jste se vrátila, chyběl vám sníh, proto jste vyrazili do Stubai na lyže?
Tam jsme jeli poprvé loni, na pozvaní od Fischeru na testování sjezdových lyží. Líbilo se nám tam, tak jsme si řekli: Proč bychom nejeli letos znova?

Teď už opět dva týdny trénujete. Bolí začátek přípravy?
Bolí to hodně. Hned na začátku jsem byla nachlazená, vlastně ještě trochu jsem, tak jsem dostala úlevy. Jenže já jsem o ně nestála, takže jsem stejně dělala to, co ostatní.

Údajně už nemáte přezdívku Gedžitka, ale Hujer.
Ale to je zkreslené, Ondra Moravec je mnohem větší Hujer než já.

Proč ji tedy máte?
Já nevím. Asi že chodím včas. Jsem radši někde o pět minut dřív než o pět minut později. Nejspíš tu přezdívku vymyslel Evik (Puskarčíková). Říkala: No jo, Hujer, všude musí být první, i v cíli. To vzniklo po mém prvním vítězném závodě.

Do poslední sezony jste vstoupila ve znamení mnoha změn. Nastanou nějaké i letos?
Tentokrát to v zimě fungovalo, tak není na příští rok třeba nic měnit.

Takže žádná úprava tréninku nebo jiný materiál?
No, když jsme byli před vyhlášením Biatlonisty roku v Ikemu, tak mi tam jeden pán říkal, jestli ta moje horší střelba v poslední době nebyla způsobená tím, že teď mám růžový lauf. Prý mám zkusit změnit barvu.

Růžové jsou na vyhlášení i vaše večerní šaty. Je to tedy vaše nejoblíbenější barva?
Nevím, prostě se to takhle sešlo.

Jak jste šaty vybírala? Jste shoppingový typ?
Ne, nejsem. A hlavně by na to ani nebyl čas. Nechala jsem si poradit a půjčila jsem si je.

V anketě čtenářů iDNES.cz jste letos dokonce „naháněla“ sebe samu, protože jste coby Vítková jen těsně prohrála se štafetou žen, ve které jste finišmankou. A na třetím místě skončila pro změnu smíšená štafeta, kterou rozbíháte.
To mám vlastně celé stupně vítězů. Tak to je pěkné.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze