Máte za sebou letos první tři velké mezinárodní starty – Dauhá, Ostravu a Řím. Jak byste je zhodnotil?
Tak jako každý začátek sezony, někdy se to povede víc, někdy míň, ale vždycky je to takové hledání techniky hodu. V předcházejících sezonách se mi většinou hned povedlo ze šesti pokusů alespoň jeden trefit, ale teď se mi to až tak moc nedařilo. Věděl jsem ale, že mám dobře natrénováno. Nebyl jsem nervózní, že by bylo něco špatně.
Co se tehdy honí atletovi hlavou, aby neztratil odhodlání a motivaci?
Říkal jsem si, že potřebuji hlavně zůstat zdravý a pak se ten trénink projeví. Což se mi povedlo.
A jste tedy úplně zdravý?
V Dauhá se mi po prvním pokusu stalo něco s kyčlí, takže jsem měl zatažený sedací sval. To mě trochu drží doteď, ale při házení mě neomezuje. Spíš při tréninku. Třeba před Zlatou tretrou jsem toho moc nenatrénoval. V Ostravě mě trochu trápilo tříslo, takže jsem vůbec zvažoval, jestli do Říma poletím. I proto jsem rád, že se mi podařilo hodit daleko už druhým pokusem a trochu jsem své tělo pošetřil.
Kdy jste se vůbec rozhodl, že do Říma poletíte?
V pondělí dopoledne jsem si šel zaházet a s manažerem jsme byli domluvení, že mu dám do 12 hodin vědět. Ve středu jsem pak letěl.
Co mohlo být příčinou bolestí? Množství tréninku?
Je to hlavně o technice. Vždy říkám, že když házím na tréninku, je to úplně jinačí sport, než když jsme na závodě. Člověk se s tím musí trošku srovnat a já jsem rád i za ty technické problémy, protože díky tomu mi zase trenér něco vysvětlil. Do Říma jsem jel s tím, že si musím něco nového vyzkoušet a ve druhém pokusu se to hned projevilo. Tak doufám, že se to bude projevovat i dál.
Někteří atleti říkají, že jim to jde na tréninku lépe a dokáží tam hodit nebo třeba skočit víc než při soutěži. Jak je to u vás?
Možná technicky je to tak, protože se při tréninku neběhají tak vysoké náběhové rychlosti. Ale nedostanu se do stejné intenzity jako na závodě – takže abych házel na tréninku dál než na závodě, tak to určitě není.
Tréninkový kolega Petr Frydrych se v Římě opět trochu pral s technikou a nelítalo mu to. Proč se s ní trápí?
Nenosím mu štěstí (smích). Když jsem spolu na pokoji na diamantovce, tak se mu moc nedaří. Ale teď to byla skutečně spíš technika a navíc měl menší poranění na noze, ale nic vážného. U něj je technika alfa a omega. Když hod netrefí technicky, tak mu to prostě neletí.
Máte nyní na kontě druhý nejdelší hod kariéry, až za 88 metrů. Dá se říct, že už jste v sezoně na správně vlně a bude vám oštěp i nadále létat daleko?
Je těžké ptát se po prvním povedeném závodě, jestli jsem už na 88metrové vlně, ale určitě ten výkon pomůže mé hlavě. Měl jsem ze začátku sezony určité problémy s tím, abych se na závody zkoncentroval a ani mě to popravdě moc nebavilo.
Teď vás už závodění baví?
Nevím, teď už možná třeba bude.
Kde si to otestujete?
Z Říma letím přímo na další Diamantovou ligu do Birminghamu a pak asi na evropský šampionát týmů. Uvidíme.
