Do Tinkoffu přišel Ján Valach coby posila štábu sportovních ředitelů loni na podzim s vizitkou muže, který se coby kouč slovenské reprezentace staral o Petera Sagana při jeho zdařilém útoku na duhový trikot.
Sagana zná léta, může porovnávat. Přesto říká: „Petera titul mistra světa nezměnil. Vůbec v ničem! Ani povinnosti mu nepřibyly, měl toho spoustu už předtím, má i teď. Zvykl si s tím žít.“
Sagan však není „pouze“ světovým šampionem, nýbrž i cyklistou s obrovským charismatem. „Má vlastnosti, které některým lidem chybí. Je velmi lidský, vnímavý a férový. Dokáže jiným pomoci, dovede si stát za svým. Té jeho lidskosti si na Peterovi vážím ze všeho nejvíc.“
Zároveň umí aktuální mistr světa pobavit svými kousky, jejichž zásoba je zřejmě nevyčerpatelná. Stačí maličkost, například autíčko na ovládání, s nímž dovádí před hotelem, a hned jde o hit na sociálních sítích.
„Na tyhle vtípky má Peter talent. Nápady dostává rychle,“ říká Valach. „Ve vteřině vytáhne něco nového a celý tým se najednou baví jako malé děti.Takový typ jezdce předtím v profesionální cyklistice nebyl. Přitom Peter vedle toho zvládá i tvrdě trénovat.“
DEN SLOVENSKÉHO TRIUMFU. Peter Sagan a jeho vítězství na loňském mistrovství světa v Richmondu, kde jej vedl v rámci slovenské reprezentace Ján Valach.
Avizovaný odchod majitele týmu Olega Tiňkova ze světa cyklistiky však bude mít i pro Sagana za následek hledání nového zaměstnavatele. Na cyklistických webech se psalo o velkém zájmu kazašské Astany.
Sagan je nyní údajně nejdražším ze všech cyklistů, spekuluje se o jeho možném ročním platu až šest milionů eur.
„Je nejdražší,“ pousměje se Valach, byť o částce pochopitelně nehovoří. „Ale Peter má opravdu velké charisma. Vždyť kdo naposledy dokázal v duhovém trikotu takhle vítězit a strhávat na sebe pozornost.“
V nejbližší době se musí o osudu týmu rozhodnout
Saganovými týmovými kolegy jsou v Tinkoffu také Roman Kreuziger a Alberto Contador, kteří se nyní chystají na závod Dauphiné. „S Romanem jsem kdysi i sám jezdil závody, Contadora znám ze soustředění,“ vypráví Valach. „Oba jsou to velcí profesionálové. U Romana se tým může spolehnout, že pokud má jet závody, přijede na ně vždy výborně připravený.“
Oleg Tiňkov se o svůj tým stará také v posledním roce svého působení v profipelotonu. „Věnuje se tomu pořád,“ přitaká Valach. Svůj odchod předtím ruský bankovní magnát zdůvodnil především neochotou organizátorů Grand Tour podělit se s týmy o zisky z televizních a marketingových práv.
„Nebudu do cyklistiky sypat obrovské peníze napořád,“ vyhlásil Rus.
Vzhledem k očekávanému rozpadu týmu Tinkoff a zároveň ukončení činnosti stáje IAM nyní hrozí, že 60 cyklistů se ocitne bez práce a budou shánět novou stáj. Ovšem toto je téma, o němž Valach detailněji hovořit nechce.
„To jsou věci majitele a manažerů, k nim nebudu dávat názory. Já jsem zaměstnanec, neovlivním to.“
Managament stáje se usilovně snažil nalézt pro tým finanční náhradu za mizející peníze Tinkoffa, jenže zatím žádná pozitivní zpráva na veřejnost nepronikla. „Ale už se musí v nejbližší době rozhodnout. Každý závodník se potřebuje zařídit na další sezonu.“
Čtyřiačtyřicetiletý bývalý slovenský mistr Valach v minulosti reprezentoval na olympijských hrách v Atlantě 1996 i Pekingu 2008 a postupně závodil za profesionální týmy De Nardi, Ed ́System ZVVZ, AKL, Elk Haus a Dukla Trenčín. Později pracoval v Trenčíně také v roli kouče.
Patnáctihodinová denní šichta
Na podniku Grand Tour si v uplynulých třech týdnech odbyl svůj debut jakožto jeden ze tří sportovních ředitelů stáje Tinkoff na Giru. „Přivezli jsme do Itálie docela početný realizační tým, celkem šestnáct lidí, z toho například pět masérů,“ vypočítával.
Do role lídra obsadili Rafala Majku s úkolem, aby zaútočil v celkovém pořadí na stupně vítězů. Polský jezdec, loni celkově třetí na Vueltě, nakonec zůstal v Turíně o dvě místa pod nimi na páté příčce.
„Od rána do večera tady bylo práce dost. Logistika je na Grand Tour náročná,“ líčil Valach. „Ale postupně si na ten rytmus zvyknete.“
Jaký tedy byl v jeho podání na Giru den sportovního ředitele?
Vstával o sedmé, často i dřív. „Když stíhám, na půl hodiny se jdu proběhnout a rozcvičit, abych se dostal do tempa.“
Snídani jim vařil v pojízdné kuchyni týmový kuchař Rune. Po ní a po ranní debatě sportovních ředitelů se Valach staral o balení materiálu či úhradu financí na hotelu.
A potom už vzhůru na start. Detailní rozpis, kdo s kým ve kterém autě pojede, rozeslali všem o den dříve aplikací WhatsApp. V každém z doprovodných vozů seděl vždy jeden sportovní ředitel a jeden mechanik.
Přibližně hodinu před startem přijeli ke startu spolu s nimi také závodníci v týmovém autobusu, za jeho zavřenými dveřmi se konala taktická porada, zhruba desetiminutová.
„Na televizi jsme pro ně měli vždy připravenou prezentaci etapy, rozebrali jsme její profil, ukázali fotografie důležitých míst a občas i předtočené video.“
Zatímco se cyklisté vydali k podpisovému aktu před vlastním startem, Valach si ještě vystřihával profily a časové itineráře a lepil je na palubní desku. „Podrobnosti máme v autě i na tabletech, máme v něm také televizi a tři rádia,“ ukazoval. Na různých okruzích tudíž byli sportovní ředitelé Tinkoffu na trati ve spojení buď se závodníky, nebo mezi sebou navzájem či s organizátory.
Po skončení etapy, zatímco se závodníci hned v autobuse sprchovali, Valach a další sportovní ředitelé už etapu vyhodnocovali.
Po příjezdu na hotel připravili pro celý tým detailní plán na další den a rozeslali jej WhatsAppem. „Denně jsme současně vypracovávali i hodnocení, které jsme pravidelně odesílali vedení stáje.“
Teprve okolo desáté večerní se vždy zastavil, po dlouhé patnáctihodinové pracovní šichtě.
„A takhle je to 26 dnů.“