Hned zkraje se musím zeptat na téma, který je nyní před Lutychem snad nejvíce propíráno. Jaké je večer před závodem u vás počasí?
Zatím to docela jde. Chvíli pršelo, pak přestalo, večer vysvitlo i sluníčko a máme tu nějakých 10 stupňů. Nic nenasvědčuje tomu, že by zítra mělo vážně sněžit. Ale všechny ty předpovědi se shodují, že bude zima.
Jak jste na ni připravení?
Už teď je to mezi námi velké téma, co si do závodu oblečeme. Asi to bude na startu trochu stresující, všichni budou přemýšlet, jakou kombinaci oblečení zvolit, aby nám nebyla moc zima, ale aby nám nebylo ani moc teplo, nezpotili jsme se a potom nepromrzli. Hlavně musíme mít nohy a ruce v teple, mít návleky a rukavice. Bude to s tou zimou také hodně psychická bitva. A musíme pořádně jíst, na to člověk občas zapomíná.
Kdy naposledy jste zažil opravdu promrzlý závod?
Minulou neděli na Amstelu se asi 50 kiláků před cílem ochladilo na šest stupňů a padalo na nás cosi jako kroupy, ale to bylo jen chvilkové. Do té doby se mi jelo perfektně, pak mi trochu promrzly nohy a najednou jako by se mi zastavily. Jinak jsem ale měl v sezoně na počasí docela štěstí. Sice to podle předpovědi vypadalo špatně v únoru před jednorázovými závody ve Francii, ale nakonec i tam pršelo jen chvíli.
Letos už Petr Vakoč oslavoval vítězství třikrát.
Nakolik vám chladné počasí na trati vadí?
Já myslím, že se s ním umím srovnat líp než jiní jezdci. Samozřejmě, že preferuju závodit v teplém počasí, ale co se týče výsledků, je pro mě zima spíše výhodou.
Máte v oblibě cyklistickou historii. Takže jste určitě četl o slavném vítězství Bernarda Hinaulta v roce 1980, že? Tehdy závod Lutych-Bastogne-Lutych přejmenovali na Sníh-Bastogne-Sníh.
Viděl jsem i fotky z toho ročníku, už to tady koluje. Plno lidí očekává, že jestli bude zítra sněžit, půjde o podobně epický závod. Nestartoval jsem letos na Paříž-Nice, kde kluci počasí taky dost protrpěli, ani na předloňském Giru při etapě na Stelvio, ale o těchto závodech se tady také dost mluví.
Vraťme se ještě k vašim posledním dvěma startům v Ardenách. Na Amstelu jste vydržel ve skupině favoritů do závěrečné rovinky. Potom zněl plán, že zkusíte pomoci kolegovi Julianovi Alaphilippovi?
Ano. Plán byl, že se pokusím odjet na Caubergu, což se mi nepovedlo, už jsem na to fyzicky neměl, abych tam jel s Gasparottem. A byli jsme domluveni, že když neodjedu, pojede se sprint na Alaphilippa. Proto jsem se v závěrečném kilometru snažil sjíždět ztrátu na vedoucí dvojici a pak rozjet spurt Julianovi. Tak jsem mu aspoň trochu pomohl na konečné 6. místo.
Na Valonském šípu jste ve středu odpadl z pelotonu na předposledním stoupání. Co se stalo?
Nebyl to úplně můj den. Očekával jsem od sebe víc, ale asi se mi nepodařilo dostatečně zregenerovat po Amstelu. Dělal jsem, co jsem mohl, jenže v tom kopci jsem ztratil kontakt. Ale i tak byl plán jet na Juliena a na Dana (Martina), a ti to zvládli perfektně. Z týmového hlediska už nešlo udělat nic líp.
Jaké to bude nyní v Lutychu? Opět jede váš tým Etixx na dva lídry?
Opět. Dan už Lutych v minulosti vyhrál, Julien byl loni druhý. Mají velkou šanci. Největším favoritem je Valverde, ale my máme dva favority z pěti top jezdců závodu. Jsme jedním z mála týmů, který má dva tak velké favority, takže odpovědnost za průběh bude dost na nás, asi s Orikou nebo i s Kaťušou.
A váš úkol? Vydržet s Martinem a Alaphilippem co nejdéle?
Přesně tak. Měl bych být vepředu a být jim k ruce. Taktika zní: Všechno na ně. Ale uvidíme, jak se bude závod vyvíjet, počasí asi sehraje velkou roli.
Navzdory všeobecným obavám z chumelenice se těšíte, ne?
Hrozně moc. Lutych je krásný závod a je i vyvrcholením mé jarní sezony. Po Amstelu jsem se cítil trochu nachlazený, přesto věřím, že zase všechno padne dohromady a já zakončím jaro pěkným závodem - a že nám z týmového hlediska klapne to vítězství.
Start na Lutychu původně zvažoval také Zdeněk Štybar. V sestavě Etixxu však nakonec není.
Nakonec dal přednost odpočinku. Před Roubaix byl také nemocný, proto se rozhodl, že se raději připraví na další část sezony.
