Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V Polsku jsem zjistil, že se dá s nejlepšími závodit, liboval si Vakoč

Cyklista Petr Vakoč | foto: ETIXX-IHNED

10 2014
Vyhrál etapu, vezl žlutý dres lídra a když už to vypadalo, že v kopcích podlehne přesile zkušenějších závodníků, dokázal svou ztrátu snížit na minimum. I proto si cyklista Petr Vakoč odvezl ze závodu Kolem Polska, svého druhého startu v kategorii WorldTour, desáté místo. "Já jsem maximálně spokojený a myslím, že i vedení musí být," říkal 22letý závodník Omega Pharma-Quick Step.

Jaká byla další lekce v nejvyšší cyklistické lize?
Byl to úžasný týden, možná nejlepší, jaký jsem na kole zažil. Bylo super, když jsem vyhrál etapu, skvělý zážitek, a pak taky to, že jsem čtyři etapy držel žlutý dres a skončil celkově v TOP10. To je neskutečné. Mám ohromnou radost, je to největší úspěch dosavadní kariéry.

Nemířil jste po tom, co jste tak dlouho držel vedení, o něco výš?
Když jsme o tom mluvili se sportovními řediteli, říkali, že není nemožné dostat se do nejlepší pětky, bylo to nějakých 25 sekund. Ale v závěrečné časovce už jsem neměl síly. Ale i tak jsem podal velice slušný výkon a skočil jsem o jedno místo výš.

Jak časovka bolela?
Byla extrémně dlouhá a náročná, když máte v nohou přes 1 200 kilometrů. Po týdnu už jsem se nedokázal dostat na tepy, na kterých běžně jezdím, bolelo to od samého začátku. Nebyla to úplná placka, pořád mírně nahoru dolů, takže člověk musel držet tempo a opravdu bolela. Jedna z nejbolavějších časovek, co jsem kdy jel.

Jaké je to závodit ve WorldTour?
Neřekl bych, že je to nervóznější, naopak se oproti nižším závodům třeba v Belgii jede příjemněji. Tam je to ohromný boj o pozice. Tady byla úžasná zkušenost, že když jsem jezdil ve žlutém trikotu, tak fungoval takový respekt, měl jsem pozici usnadněnou. Jinak se jezdí rychleji než na ostatních závodech, je tady spousta silných týmů, hlavně v horách bylo poznat, že úroveň je vysoká.

Toto byl váš druhý závod nejvyšší kategorie. Dá se s Katalánskem srovnat?
Byl tam ohromný posun. V tom prvním závodě, který byl ještě kopcovatější, jsem jel jako podpora pro ostatní závodníky a ani má kondice nebyla vysoká, takže jsem se pohyboval ke konci výsledkové listiny. A navíc jsem pak v poslední etapě spadl, takže jsem ani nedokončil. Neměl jsem tam nárok promluvit do výsledků, ale tady se mi podařilo v náročných etapách držet ztrátu co nejmenší a dostal jsem se do první desítky.

Jak taková zkušenost posiluje?
Hlavně psychicky, když vidím, že se s těmi nejlepšími dá závodit. Je to určitě příslib do budoucna, že bych se v takových závodech mohl pravidelně umisťovat tak vysoko.

Jaké to je, když na závodníka pracuje celý tým?
Skvělý pocit, měl jsem skvělou podporu a jede se úplně jinak, když se nemusíte starat o bidony, jestli máte dost jídla, nebo si hledat pozici na větru, kde mě teď kluci chránili. A taky tady bylo plno zkušených závodníků, kteří mi poradili, kdy mám být vepředu, kdy se šetřit, jak se pohybovat v pelotonu. Když bylo potřeba, sjeli únik, nebo mě dostali dopředu. Super zkušenost, kterou jsem dosud neměl možnost zažít.

Zazněla od sportovních ředitelů pochvala?
Byli spokojení. Úkol vždycky, když jedeme takové týdenní závody, zní vyhrát etapu a umístit se v desítce, což se splnilo. Před poslední etapou jsme byli tři na hranici desítky a možná vedení čekalo, že se někdo z nás umístí o něco výš. Ale i tak si myslím, že byli spokojení.

A co kolegové? Zdeněk Štybar nebo Mark Cavendish se ozvali?
Ozvali se po vítězné etapě, napsal mi Cav, napsal mi Štyby, který psal povzbuzující zprávy i po dalších etapách.

Kam zamíříte teď?
Pojedu pár závodů ve Francii, nejdřív Chateauroux Classic, potom krátký čtyřdenní etapák, který jsem jel loni za Etixx, a ještě jedna jednorázovka - GP Plouay. A po bloku závodů ve Francii bych chtěl jet Kolem Británie a rád bych i na mistrovství světa.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze