Když ve finále tohoto podniku s dotací 50 tisíc dolarů porazila Tunisanku Ons Jabeurovou 7:5 a 6:2, pro svěřenkyni trenéra Vladimíra Volejníka to byl první triumf v turnaji ITF.
„Na této úrovni hrají skvěle už všechny hráčky,“ říká osmnáctiletá rodačka z Hradce Králové, „o to víc si cením, že jsem vyhrála právě já.“
Získala jste zatím svůj nejcennější titul. Jak se cítíte?
Když jsem vyhrála, byl to skvělý pocit a já byla moc šťastná, že jsem to zvládla.
Věřila jste si před finálovým zápasem?
Šla jsem do něj s vědomím, že vyhrát mohu. S Jabeurovou jsem totiž hrála už dvakrát a pokaždé jsem ji porazila. Ale počítala jsem s tím, že zápas určitě nebude lehký.
Jak probíhal?
První set byl hodně vyrovnaný, myslím, že jsme obě předváděly velmi dobrý tenis. Když jsem první set udolala, hrálo se mi ve druhém už o trochu lépe. Když máte set v zádech, přece jen se hraje jinak.
Před dvěma týdny se vám podařilo dojít do semifinále dobře obsazeného Kremlin Cupu v Moskvě. Tam jste úspěch předpokládala?
Chtěla jsem projít kvalifikací a možná udělat ještě kolo, ale semifinále jsem neočekávala. Byl to pro mě obrovský úspěch, ze kterého jsem měla velkou radost.
V semifinálovém utkání jste dvakrát podlehla 2:6 Pavljučenkové, nyní už byste věděla, jak na ni zahrát?
Ano, myslím si, že to je hratelná soupeřka. Možná jsem byla trochu unavená, přece jen jsem měla za sebou už víc zápasů, hrála jsem tam kvalifikaci. A na této úrovni rozhoduje každá maličkost.
Díky tomuto turnaji jste se dostala mezi sto nejlepších hráček světa, nyní se posunete na 74. místo, máte šanci do konce sezony se dostat ještě výš?
S radostí bych to brala, ale musím obhajovat nějaké body. Teď budu makat dál, abych se neustále zlepšovala a šla ještě výš. Mám sebevědomí, ukázala jsem si, že mezi top hráčky mohu také patřit.
Druhou hradeckou tenistkou v první stovce je dvacetiletá Tereza Smitková. Jaký spolu máte vztah?
Dříve jsme spolu v Hradci trénovaly. Nyní už se potkáváme jen na turnajích. Vztah máme dobrý, neřekla bych, že jsme nějaké rivalky. Ale tenis není týmový sport, takže každá chceme být lepší.
Věnujete se rovněž čtyřhře. Chcete se do budoucna zaměřit na ni, nebo preferujete dvouhru?
Na prvním místě je dvouhra. V žádném případě neplánuji soustředit se pouze na čtyřhru, je to spíš doplněk. Ale samozřejmě i v deblu je super vyhrávat, takže cílem je stále se zlepšovat a lézt na vyšší příčky.
Pomalu se probíjíte mezi tenisovou špičku dospělých. Která z elitních hráček je vaším vzorem?
Od malička mám ráda Rusku Šarapovovou. Líbí se mi její styl hry, bojovnost i chování.
Setkala jste se s ní již osobně?
Ano, už jsem se s ní setkala a vyfotila se. Byl to pro mě nepopsatelný zážitek.
Je těžké kombinovat tenis na takové úrovni se studiem, ve vašem případě na gymnáziu?
Snažím se všechno dohánět, jak jen to jde. Lehké to není, občas se musím učit na turnajích nebo pak doma místo odpočinku sháním zápisky a zjišťuji, co se probíralo ve škole, abych mohla napsat všechny testy.
Jak vnímají spolužáci vaši častou nepřítomnost?
Většina už možná ani nevnímá, že tak často chybím. Spíš je to překvapení, když se na pár dní ve škole objevím. Kamarádka mě často vítá s otázkou, co tu dělám, a pak ještě, jak dlouho tu u nich pobudu.
