Dají se vaše pocity popsat?
Byl to šok. Nikdo si neumí představit, co jsme prožívali, když kluk ležel v cíli v kómatu a nikdo k němu nešel. Ležel tam deset minut a my jsme viděli jen reklamu. A pak už nic. Šílené čekání.
A neskutečné dlouhé.
Volali mi kluci z Horské služby a říkali, že kdyby oni ošetřovali úraz a nechali tak dlouho ležet někoho v bezvědomí, že by je noviny roznesly. Divili se, jak je to možné. Pořadatelé se pak hájili, že nemohli na trať, ale přece tam nenechají umřít člověka! Nechápu, že první byl u něj náš doktor Beznoska, který stál někde na trati. Místní doktoři nikde. Šílené!
Kdy jste dostal první zprávy?
Volal jsem okamžitě Tomášovi (bratr a trenér Ondřeje), ale půl hodiny trvalo, než jsme se dovolali. Když mi to zvedl, byla to úleva. Sice ještě říkal, že nic neví, že Ondra nekomunikuje, že je v bezvědomí. Ale když během hovoru pohnul nohou, byla to známka toho, že páteř je v pořádku.
S Ondřejem jste pak mluvil?
Ve dvě v noci jsme se spojili, to ho akorát dovezli z nemocnice. Komunikoval, věděl, s kým mluví. To už bylo pozitivní. Vůbec nejpozitivnější ale byly hned první fotky, kdy jsem viděl, že má otevřené oči.
Tomáš z Ameriky vzkázal: Takový strach jsem v životě neměl. I pro vás to byla nejhorší situace?
My jsme toho zažili tolik... První úraz byl už na mistrovství světa juniorů, odkud nám volali, že má zlomenou nohu, ale že dýchá a žije. Ale teď jsme to viděli v přímém přenosu. To jsem ještě nezažil.
Ač se to zprvu nezdálo, zranění nejsou vážná. A Ondřej už opustil i nemocnici.
Nepochopil jsem, proč ho pustili. Manželka je lékařka, vidí do toho mnohem víc, a tak se divila, proč si ho tam nenechali.
On sám chtěl pryč.
To je celej Ondra. Ale někdo měl rozhodnout za něj. Pokud je v pohodě, ať jde, ale kdyby nastaly komplikace, bude to problém.
Bude se ještě vracet na lyže, nebo ho tento pád „vyléčí“?
Já si skoro myslím, že ještě letos si zkusí nějaký sjezd sjet. On má tak výborné pozice, které si budoval v podstatě dva roky, je ve třicítce nejlepších lyžařů světa. Jenže má nalomenou zánártní kůstku, což ho bude limitovat. Kdyby tohle nebylo, měl by to jednodušší.
