Forma je tedy před světovým šampionátem k vaší spokojenosti?
Jo, myslím, že je delší dobu dobrá, už někdy od Vuelty. A teď se mi konečně povedlo stát zase i na pódiu.
Jde o klasický případ, kdy jezdec zhodnocuje výkonnost, kterou nabral při objetí třítýdenní Grand Tour?
Určitě. S tím, že samozřejmě by bylo něco jiného, kdybyste jel Vueltu na celkové umístění. Ale mně osobně hodně pomohla.
Co v úterý chybělo k tomu, abyste neskončil druhý za Francouzem Démarem, ale ze všech nejvýše?
Chybělo jen to, aby mi řekli, že už se nikdo z našeho týmu dopředu nedostane. Protože my jsme měli v plánu jet na Boonena a Gaviriu. Nebylo naopak v plánu, že tam budu sám něco zkoušet. Takže jsem se po těch dvou pořád ohlížel, kde jsou. Ještě zhruba 400 metrů před cílem jsem se otočil doprava a v tu chvíli Démáre zleva nastoupil. Než jsem zareagoval, ujel mi o nějakých pět nebo deset metrů. A když jsem si to sjel, neměl jsem už síly na to, abych ho přespurtoval.
V dresu Etixxu jste v úterý startovali hned dva Češi. Jak se vám líbil František Sisr jako stážista?
Já z něj byl nadšený, zajel opravdu výborný závod. Líbilo se mi, jak jel pozičně, pořád vepředu. Ukázal se v hodně dobrém světle.
Věříte tedy, že vám může být hodně platný také coby pomocník v reprezentačním dresu v Kataru?
Jo, jsem právě hrozně rád, že jsme teď spolu jeli závod, dokonce jsme i bydleli na jednom pokoji. Díky tomu jsme se víc poznali. Jsem přesvědčený, že bude hrát v Kataru důležitou roli.
Jak se vy osobně těšíte na šampionát na Arabském poloostrově?
Celkem jo. Teď mám před sebou ještě v neděli Paříž-Tours a v úterý Putte Capellen, které jsem původně jet neměl. Chtěl jsem do Kataru odcestovat v úterý, ale nakonec jsem se rozhodl, že pojedu Putte a odletím až ve středu. Zvolil jsem přípravu formou závodů, protože tu závodní intenzitu ke konci sezony už těžko natrénujete. Teď jsem si ověřil, že jsem na tom dobře. Proto věřím, že po dvou dalších závodech a po patřičném odpočinku bych mohl dorazit na start v Kataru v top formě.
RADOST. V úvodu sezony si Zdeněk Štybar po etapě na Tirrenu-Adriatiku vychutnal oslavy pro vítěze. Vůbec by se nezlobil, kdyby stejný pocit zažil po některém ze tří posledních startů sezony.
Mnozí jezdci se obávají situace, kdy pouštní vítr rozfouká v Dauhá brzy po startu peloton. Ale vám by takový scénář spíše vyhovoval, ne?
Tam to bude o pozičním boji a o umění číst závod, protože ten se může různě měnit a vyvíjet. Kdo ví, nakonec třeba až tolik foukat nebude. A když pak kterýkoliv tým rozjede tempo, je jasné, že polovina toho týmu do konce odpadne. Na vývoj závodu bude mít velký vývoj i to, jestli se ho rozhodnou zkrátit. Každopádně spousta lidí nebude chtít čekat na sprint. Toho bych chtěl využít.
Kdyby nakonec přece jen došlo na hromadný spurt, rozjížděl by ho český tým i v tom případě pro vás, nebo přichází do úvahy ještě jiná varianta, například se spurterem Kaňkovským?
To už se my, kluci musíme domluvit, kdo na tom jak bude. Rozhodně je něco jiného spurtovat po 150 kilometrech než po 250 kilometrech ve vedru a větru.
Organizátoři hovoří o možném zkrácení trati z původně plánovaných 257,5 kilometrů, pokud bude extrémní počasí. Kdy by podle vás k takovému kroku měli sáhnout?
Jestli bude 40 ve stínu, tak rozhodně. To by potom bylo 50 na sluníčku. A v tom objet sedm hodin je nereálné. Kluci mi vyprávěli, jak loni měli Kolem Abú Dabí přibližně stejné počasí. Balík vypálil jako obvykle rychlostí kolem 45 km/h, ale poslední hodinu potom jeli pětadvacítkou a někdo nebyl schopný dorazit ani do cíle.
V podpůrném týmu máte české jezdce, kteří z největších závodů až tolik zkušeností nemají. Co jim jako lídr řeknete?
Já doufám, že všichni budou namotivovaní už jen tím, že mají příležitost jet mistrovství světa. Věřím, že vytvoříme skvělou partu, budeme závodit jako celek - a pak uvidíme. Může se stát během závodu cokoliv. Může být po deseti kilometrech balík roztrhaný na dvacet skupin a pak už si s nikým nepomůžete, pak už to bude jen o tom, abyste se dostal do vláčku, který jede terezín, protože za ním se nedá uviset.
Reprezentační trenér Konečný mi říkal, že byste rád překonal jeho český rekord ze silničního závodu profesionálů na mistrovství světa, kterým je deváté místo. Kam až tedy sahají vaše ambice?
Je to mistrovství světa, takže duhový dres by byl skvělý. Ale to by se ten závod musel vyvíjet opravdu hodně moc do mých karet. Jak říkám, dělám vše pro to, abych přiletěl do Kataru v co nejlepší formě, abych měl výborný den a abych si spravil chuť po olympiádě. O výsledku zatím nechci přemýšlet.
OLYMPIJSKÉ VZPOMÍNKY. Zdeněk Štybar byl nadšen z atmosféry v Riu, ale z vlastního výkonu už tolik ne.
Sezona je už nyní velmi dlouhá. Ovšem vy jste tak trochu extrémista. Takže vám to až tak moc nevadí?
Jsem teď v závodním rytmu, proto mi to opravdu moc nevadí. Nejsem ani unavený, ani demotivovaný. Spíš naopak, jak jdu ze závodu do závodu, tak mi i ten konec sezony strašně utíká.
Přitom jste začal závodit už koncem ledna na Mallorce.
Což je vážně docela dávno. Ale po Kataru bude dovolená.
A potom i nějaký ten cyklokros?
To v tuhle chvíli zatím vůbec neřeším. Chci dotáhnout co nejlíp do konce zbytek silniční sezony a potom se na zimu nějak zařídím.
