V průvodním tiskovém materiálu k sezoně 2016, který stáj Etixx vydala, stojí černé na bílém: „Zdeněk Štybar se pokusí vyhrát svůj první Monument.“ Druhý muž z posledního ročníku Paříž-Roubaix chce udělat poslední krok.
Co pro vás taková věta, vyřčená šéfy vašeho týmu, znamená? Těší vás, nebo naopak zavazuje?
Já hlavně doufám, že se mi to jednou opravdu povede. Když jsem se touhle cestou vydal, musím jí dokončit. Může to být letos, nebo příští rok, ale hlavně, aby to bylo. Naposledy se při Roubaix zdálo, že jsem byl k prvnímu Monumentu (vítězství v jedné z pěti nejvýznamnějších klasik) docela blízko, ale stejně jsem měl ještě k vítěznému Degenkolbovi daleko.
Do kostkových klasik se letos z vašeho týmu poprvé hlásí i Tony Martin, exmistr světa v časovce. Co to změní?
Že přibude další silný člověk. S Tonym budeme opravdu velmi silní.
Nebude těch potenciálních lídrů na tyto klasiky opět jednou až moc?
Nemyslím, že Tony by chtěl Roubaix hned vyhrát. V budoucnu třeba jo, ale letos to pro něj bude spíš další zkušenost. Bude nám chtít pomoci.
Ale i tak. Jsou tu kromě vás bývalí vítězové Tom Boonen a Niki Terpstra, nebo ambiciózní Stijn Vandenbergh.
To ano, to je pravda.
Vaše pozice v týmu je čím dál privilegovanější. Když jste nyní se sportovními řediteli plánovali sezonu 2016, mohl jste už říci: Chci být při té a té klasice lídrem?
To je hrozně složité. Sportovní ředitelé ještě teď neukáží na jednoho nebo dva lidi a neřeknou: Vy budete lídři a všichni ostatní se vám podřídí. Ale musí být připraveni říct jasné příkazy před závodem a případně je pak i během závodu podle aktuální situace změnit. Já každopádně o tu roli lídra stojím. Takže budu dělat vše proto, abych byl na jaře v maximální formě - a tím si o tu pozici řeknu.
TĚSNĚ PŘED TRÉNINKEM. V deset dopoledne jezdci Etixxu vyrážejí z hotelu, Zdeněk Štybar je vpravo.
Jak se vám letos jeví Tom Boonen?
Zatím se ještě jasně nevyjádřil, zda to bude jeho poslední sezona. Loni se po pádu dlouho dával dohromady, ale špatně na tom určitě není.
Mohl by se chtít rozloučit právě triumfem na Roubaix? Nebo je typem, který předem přizná: Kluci, už na to nemám, pomůžu vám?
Myslím, že by měl být upřímný a před závodem říct: Mám na to, nebo Nemám na to. A pak to bude na sportovních ředitelích.
Loni byli jezdci Etixxu pětkrát druzí v kostkových klasikách. To je až neuvěřitelná bilance - ovšem vítězství vám chybělo.
Vždycky před námi někdo byl: Degenkolb, Kristoff, Paolini, Thomas. V žádném z těch závodů, s výjimkou Omloop Het Nieuwsblad, jsme neudělali vyloženě chybu. Já vím, že v cyklistice se všechno počítá na vítězství, ale byli jsme v každém finále a průběh těch závodů jsme v podstatě diktovali. Letos samozřejmě celý tým chce, aby někdo od nás na kostkách vyhrál. Jestli Tom, Niki, Tony, nebo já, to nehraje až takovou roli. I když každý z nás chce pochopitelně vyhrát sám za sebe.
Přestože vám vedení týmu zatím neslíbí post jasného lídra, můžete si už z titulu vaší silné pozice nadiktovat závodní program, který chcete v sezoně mít?
Pokaždé v minulosti jsem si k němu mohl něco říct. Teď se ale moje pozice natolik zlepšila, že si mohu vybírat podle sebe. Tým by například chtěl, abych jel na začátku klasické sezony i Omloop a Kuurne (dvě méně významné semiklasiky), ale já jim řekl: Radši bych místo toho trénoval. Odkývali mi to, i když vím, že by mě tam viděli rádi.
Týká se taková výsadní pozice i nominace na Tour? Je tam už vaše místo v sestavě mnohem jistější než dřív?
S Tour je to jiné. Nerad bych, aby mi utekla. Loni jsem vyhrál etapu a také letos bych na ní rád startoval se stejnými ambicemi. Ale bude určitě přetlak. Přišel k nám Marcel Kittel, otázkou je, kolik lidí k němu budou chtít dát do spurtů. Rozhodne se až někdy v červnu, při závodě Kolem Švýcarska.
Jste v této fázi přípravy tam, kde jste chtěl být?
Myslím, že jo. Všechno vycházelo podle mých představ. Odtrénováno mám víc než loni, což je vždycky dobré vědět. V Calpe jsme teď na druhém týmovém soustředění a další budu mít ještě od 18. ledna na Mallorce, kde potom začnu i svůj závodní program.
Jak tedy zní plán první poloviny vaší sezony?
Stejně jako loni, jen s tím rozdílem, že místo Murcie začnu na Mallorce. Pak mě čekají Kolem Algarve, Strade Bianche, Tirreno-Adriatico, Milán-San Remo, E3 Harelbeke, Gent-Wevelgem, Flandry a Paříž-Roubaix. Potom uvidím, jestli bych jel Amstel a Lutych-Bastogne-Lutych, nebo jen jeden z těchto závodů, nebo žádný. Záleží na tom, jak budu vypadat po Roubaix.
V cyklokrosovém terénu jste nakonec odjel pouze jeden závod. Svrběly vás nohy?
Když jsem dojel cyklokros v Essenu, říkal jsem si: Ty jo, nejradši bych jel zase deset cyklokrosů. Bavilo mě to, užil jsem si tu zvláštní krosovou atmosféru, s kemprem i s mechaniky. Ale abych objel nějakých šest dalších cyklokrosů, to mi do silniční sezony nepasuje. Musel bych krosu v prosinci přizpůsobit trénink, abych se tam neplácal někde vzadu. A týden bych se pak z toho dostával. Ztratil bych tím tři týdny silniční přípravy.
Vaše zodpovědnost směrem k jarním klasikám je tedy rok od roku větší?
Každý rok se něco naučím, jak o přípravě, tak o průběhu závodů. Po poslední silniční sezoně jsem byl vyždímanej. Když jsem si potom všechna pro a proti dal na papír, tak jsem si řekl: Absolvovat víc cyklokrosů by bylo i kvůli možnosti pádů a zranění příliš velkým rizikem.
Sestava celého Etixxu prošla po minulé sezoně velkou obměnou. Zamlouvá se vám letošní třicítka?
Máme zase spoustu mladých kluků, Martinelliho a dva Kolumbijce, Gaviriu a Contrerase. A především budou obrovskými posilami Marcel Kittel a Dan Martin.
POHODA. Tým Etixx-Quick Step odpoledne u hotelového bazénu v Calpe. Druhý zprava Zdeněk Štybar
Na podzim jste vyprávěl, že bude zvláštní pomáhat najednou ve spurtech Kittelovi proto Cavendishovi, který z Etixxu odešel, ale se kterým jste dobrým kamarádem. Už jste si zvykl?
Jo, říkal jsem si, jaké to bude, až poprvé potkám na týmové akci Kittela a napadne mě: Jak já ti mám pomoct, když jsem dobrý kamarád s Cavendishem? Ale teď tu s Kittelem všichni jsme a přijde nám to normální. Jsme profesionálové a víme, že musíme pro něj odvést co nejlepší práci. Když on bude vyhrávat, všichni budou spokojení.
Zapadl do týmu?
Výborně. Je to takový pohodář, ne tolik výbušný jako Cav, spíš skromný kluk.
A podobným pohodářem je také Dan Martin, že?
Přesně tak. Máme letos zase dobrou skupinu. Trochu jsem se toho bál, když odešli Kwiatkowski, Cavendish, Golas a Renshaw. To byly lidé, co dělali skupinu a byli v ní dominantní. Měl jsem obavy, že atmosféra opadne. Naštěstí to není vůbec znát.
Snažíte se nyní při tréninku občas vy sám situovat do vůdcovské role?
To ne. Moje povaha je pořád stejná. Spíš jsem introvert, moc nevyčnívám. Radši poslouchám jiné, než že bych sám něco plácal.
