„Cyklokros pro mě navždy zůstane první láskou, ale silniční cyklistika byla obrovskou motivací,“ vypráví. „A letošní výsledky mě motivují k tomu, abych to zkoušel dál. Byl to dobrý rok. Pro mě, ale i pro další české cyklisty. Ale vždycky je prostor, kam se dál mohu zlepšovat.“
Jakou známku byste si tedy za letošní sezonu dal? Jedna? Jedna mínus?
Já bych to nechal za tři. Za tři je dobře. Z trojky se ještě mám kam zlepšovat, ne? Pořád se mohu v klasikách pošoupnout víc dopředu. Pojedu je už počtvrté, takže budu mít zase víc zkušeností.
Letos jste na nich byl z týmu Etixx nejlepší. Už byste se pro ně mohl stát jasnou jedničkou vaší stáje?
Myslím, že to asi bude pořád stejné, že tam budeme pořád ve čtyřech lídrech. Protože jet na klasikách jenom na jednoho lídra je tak trochu utopie. Jeden lídr nepokryje všechny útoky a nástupy. Ideální je mít v závěru třeba i tři lidi.
Rok 2015, jednorázové závody: Štybarův triumf na Strade Bianche (vlevo) a 2. místo na Paříž-Roubaix
Zkuste porovnat vaše dva největší úspěchy v poslední sezoně: 2. místo na Roubaix a vítěznou etapu na Tour?
To byly úplně jiné závody. Tour jedete tři týdny a čekáte na svoji příležitost. Tři kilometry před cílem etapy do Le Havru jsem byl stý v balíku a myslel jsem si: Tak dneska nepomůžu ani Cavendishovi se spurtem, ani Martinovi se žluťákem. Jenže pak jsem chytnul dobrou pozici, najednou jsem byl vpředu a Cavendish odpadal. Tak jsem řekl: Dobrý, jedu já, zkusím to. Na takovou etapu se nepřipravujete. Máte někde v pozadí mysli, že by vám mohla sedět. Ale dojezd jsem předtím viděl jen v knize nebo na Google Earth. Těžko se odhadovalo, na koho se v týmu pojede. Sportovní ředitelé nám předtím řekli: Jede se na Cavendishe, ale pokud bude mít Marc těžkou chvíli, mohou to zkusit Kwiatkowski a Štybar. A já tam byl, zkusil to a vyhrál jsem. Ale není to tak, že bych o téhle etapě přemýšlel půl roku. Zato na Roubaix se připravuju dlouhodobě. Na další Roubaix jsem se začal připravovat už před deseti dny. Vše směřuji k tomu, aby mi tam v dubnu vygradovala forma.
Rok 2015, etapové závody: triumf v etapě Tour do Le Havru (vlevo) a v závěrečné etapě Czech Cycling Tour.
Mezitím jste si zvykl už i na novou roli otce?
Po Tour, když jsem za malým přijel poprvé domů, jsem pořádně nevěděl, co se děje. Dlouho jsem si na ni zvykal, zvlášť když jsem potom zase odjel na San Sebastian, pak na 14 dnů do Livigna a po pěti dnech doma zase na týden pryč. Až teď si malého Lewise začínám užívat.
Včetně některých tradičních rodičovských povinností?
Jo. Třeba předevčírem jela Ine (manželka) nakupovat do supermarketu a já jel s kočárkem pozdravit Erika Zabela. A jeho manželka, když mě viděla, se na něj hodně přísně podívala a říkala: Vidíš, že to jde!
Kolik kilometrů na kole už nyní máte v přípravě na další sezonu v nohách?
Něco už jsem objezdil. Začal jsem na Mallorce a tam se mi povedly dobré tréninky. A přidal jsem oproti loňsku i víc všeobecné přípravy, protože před rokem jsem byl ještě omezený bolavým ramenem.
Takže jste častějším hostem i v posilovně?
Tak. Posilovna, běh, nějaké túry. A vychutnávám si to. Když jsem si přehrával zpětně poslední sezonu, začal jsem přípravu na ni možná až příliš hladově. Letos se snažím odtrénovat víc v klidu.
Jaké je to pro vás coby vyhlášeného tréninkového perfekcionistu ubírat si a kontrolovat se?
Musím si dávám víc pozor na to, abych to nepřehnal. I když trenér mi říká: Tolik bys neměl jezdit.
Už zase?
Už zase. Ale když vyjedete na Mallorce v 18 stupních, tak jestli jedete čtyři hodiny nebo pět, nehraje zase až takovou roli, než kdybych to objížděl tady v Česku ve sněhu nebo v dešti. A tělo se pak cítí líp.
V první polovině letošní sezony jste řešil i velké problémy se zuby a stravou. Jsou dořešené?
Ještě ne, snad až v neděli bych je měl mít nakleplé, protože to není na šroubek, natloukají mi je tam kladivem. Budu rád, až to vše budu mít za sebou. I proto, že k zubaři chodím jen večer, jindy vůbec nemá čas. V neděli k němu chodím v osm večer a v týdnu od deseti večer do dvanácti.
Co vás nyní v nejbližších týdnech čeká?
Teď pojedu charitativní cyklokros Boonen and friends. V pondělí se pak vracím na Mallorku, kde zůstávám až do 8. prosince. A potom se hned přesouvám na první týmové soustředění ve Španělsku.
Údajně dojde i na nějaký ten klasický cyklokros....
To psali v novinách. Já si to vždycky přečtu až z novin, nebo mi začne pípat v telefonu upozornění, že něco o mě vyšlo.
Byl to v Belgii list Het Nieuwsblad, který přišel s tím, že se v období Vánoc zúčastníte čtyř cyklokrosů, v Antverpách, Loenhoutu, Bale a Lovani.
Já jim to rozhodně neříkal. Nejdřív pro mě bylo na podzim překvapením, když se tam v novinách objevilo, že žádný cyklokros nepojedu. A teď mě překvapili, když pro změnu napsali, které konkrétní pojedu. Přitom já ještě ani nebyl v kontaktu s organizátory těch závodů.
A mohl by ten zveřejněný cyklokrosový program nakonec sedět?
Sám nevím. Chtěl bych se rozhodnout nejpozději o tomto víkendu. Těší mě pozitivní reakce fanoušků, kteří by si mě přáli vidět aspoň na několika závodech v terénu. Pokud to půjde, pár bych jich opravdu rád jel.
Tým to nechává na vás?
Jo jo. Nechává mi volnou ruku. Ale samozřejmě, že pokud pak nebudu mít dobrou formu na jaře při klasikách, tak mi to tým vrátí.
Už jste se sportovními řediteli detailněji probírali příští silniční sezonu?
Po prvním týmovém mítinku mám spíš jen takový nástřel. Konkrétněji se budeme bavit až při prvním soustředění. Ale nechtěl bych moc měnit loňský program, protože mi seděl. Tedy: odstartovat na závodech dobře už na Algarve a tu formu si udržet na Roubaix a po něm až do Lutychu, na poslední klasiku. A pak Tour a snad olympiáda.
Lutyšský Monument jste poprvé okusil letos. Začal se vám líbit?
Určitě. Rád bych ho zkusil znovu. Ale to se uvidí až po Roubaix. Loni bych Lutych ještě nebyl schopný jet. Letos jsem po Roubaix odjel na Mallorku, tři dny tam ležel u bazénu a až potom jsem začal jezdit pořádně tréninky v kopcích s tím, že chci Lutych zkusit. Vím už, co do něj i od Amstelu čekat. Kdyby bylo nejhůř a stalo se mi něco před Roubaix, třeba kdybych onemocněl, mohu svůj vrchol klasik přehodit z kostkových na ty ardenské.
Loni jste se zkraje sezony zřekl únorových startů v Kataru a Ománu. U toho zůstanete?
Rád bych. Vyhovovalo mi začínat na Algarve, kde jsem si po některých etapách i přidával trénink navrch, abych se dostal ke kilometrové délce nejdelších klasik, jako jsou Roubaix, Flandry a San Remo. Což bych v Ománu nebo Kataru dělat nemohl, protože se tam startuje později a brzy po dojezdu bývá tma.
Ani příležitost k průzkumu terénu pro příští mistrovství světa vás letos v únoru do Kataru nenaláká?
Ne. Není moc co okoukávat. Já už tam jednou jel a ten závod je o tom být ve správnou chvíli ve správném terezíně. Cílové okruhy mistrovství světa se podle mých informací v září pojedou ve městě, takže si to před šampionátem budeme moci najet na místě. A stejně bude záležet hlavně na tom, jak toho dne bude foukat vítr.
V akci na letošním mistrovství světa v Richmondu
Olympiáda v Riu by měla být pro změnu velmi kopcovitá.
Mluví se o tom, že bude strašně těžká a že je pro závodníky typu Froome, Nibali, Contador. Pro mě asi úplně nebude, i když to jsou zatím jen takové řečičky, na okruhu jsem tam nikdy nebyl, hodnotit nemohu. Pokud však tvrdí, že při olympijském závodě nastoupáme přes 5 000 metrů, tak už jen to eliminuje 95 procent startujících. Pokud v Riu pojedu, a to bych samozřejmě chtěl, rád bych pomohl Romanu Kreuzigerovi nebo Leovi Königovi, kterým by trať měla sedět.
Je to dobře těch 5 000 nastoupaných metrů? Letos se Marc Cavendish v průběhu Vuelty proti takovým profilům závodů ohrazoval slovy, že cyklistika není jen pro vrchaře.
Jo, na Vueltě měli kluci v jedné etapě dokonce přes 6 000 metrů. Ale Cavendishovi se zase bude líbit mistrovství světa v Kataru, které klukům jako Rodríguez moc vyhovovat nebude. Každý má nějaký svůj oblíbený profil. Ačkoliv je fakt, že kopců se přidává čím dál víc. Na Vueltě chtějí mít nejextrémnější závod s nejvíce výškovými metry, na Giru zase chtějí mít nejprudší kopce a tak dále. Pořád je to o snaze mít něco nej, nej, nej.
Právě Cavendish z vašeho týmu odešel. Jak vnímáte s týmovými kolegy „výměnu“ sprinterského lídra Etixxu, tedy Kittela místo Cavendishe?
Těžko říct. Kittel letos nezažil až tak dobrou sezonu, řekněme, že ji měl tragickou. Může mít další sezonu stejnou jako tu letošní, ale také u nás může najít klid a lítat jako předloni. Bude to zvláštní. Cavendish byl velkým kamarádem nás všech, pomáhali jsme mu a teď budeme v průběhu pár měsíců jezdit proti němu. Ale jsme profesionálové a musíme brát, že to takhle chodí.
Zdeněk Štybar s korunou pro vítěze ankety Král cyklistiky
Na kolik korun Krále českých cyklistů se ještě cítíte?
Sleduju, jak se mládí žene vpřed. Budu muset asi v tréninku přidat, aby mě nepřeskočili. Vidím tu spoustu talentů. A Petr Vakoč bude v průběhu pár let špičkový cyklista. Ale než se naše cesty v týmu rozdělí, musím ho usměrňovat. (směje se)
Cítíte, že po letošní sezoně už na něj šéfové Etixxu nahlížejí o hodně jinak?
Určitě. Už od loňské vyhrané etapy Kolem Polska se to děje. Letos vyhrál dost podobným stylem etapu v Británii, a to opravdu klobouk dolů, protože tehdy bylo vepředu balíku složených pár silných týmů a stejně nebyli schopni Petra dojet. Věřím, že kdyby v další etapě nespadl, Británii by celkově vyhrál. Tým s ním počítá a pozice se mu zase vylepšila, což mu pomůže do ardenských klasik i na další etapáky. Zvlášť když má dobrou časovku.
A co vy? Když si nyní perfekcionista Štybar plánuje další sezonu, jak by měla dopadnout, aby po ní byl spokojený?
Líp než ta letošní.
To by s trochou nadsázky znamenalo: vyhrát Roubaix, vyhrát dvě etapy na Tour a mít medaili z olympiády?
Ano, tak by to bylo skvělé. Každopádně bych byl rád, kdybych přidal oproti letošku nějaké vítězství navíc. A kdyby se mi povedl některý z klasických Monumentů, bylo by to úžasné.
