Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Štybar nepojede mistrovství světa v Táboře! Mé nejtěžší rozhodnutí, říká

Zdeněk Štybar při svém zatím posledním vítězném mistrovství světa v cyklokrosu v Hoogerheide | foto: Reuters

5 2014
Leuven (Od našeho zpravodaje) - Usedl do křesla v Bakala Academy v Leuvenu, měl za sebou zátěžový i silový test - a byl smutný. Nešlo však o výsledky testů. Pravdu znal Zdeněk Štybar mnohem dřív. „Ani jsem je nemusel dělat, abych věděl, že jsem na tom špatně,“ říkal.

Věří, že na další silniční sezonu bude připravený dobře. Na mysli však má jiné datum, které pro něj nastane příliš brzy: 1. únor 2015.

Den, kdy měl obhajovat titul mistra světa v cyklokrosu.

Navíc na české půdě, v Táboře.

„Pomalu mi tečou slzy, když to mám vyslovit, ale... v Táboře nepojedu,“ oznámil Zdeněk Štybar s odmlkami.

Srdce by jet chtělo, hlava mu však říká: Nesmíš, neblázni, neuspěchej to.

„Na silnici teď mohu trénovat v klidu. Tam mě rameno neomezuje. Ale pokud přijedu k obrubníku a chci si přizvednou kolo, tak to prostě nedokážu. Rameno mě pořád bolí. A v krosu si dávám kolo na pravé rameno a zvedám ho pravou rukou,“ připomíná cyklista týmu Omega Pharma-QuickStep.

Po pádu při zářijovém cyklokrosu v Ardooie a po operaci pravého ramene jste plánoval, že v Táboře nastoupíte, pokud předtím stihnete vánoční sérii cyklokrosů.
Jenže tu určitě nestihnu. Když jsem teď uklízel listí na zahradě, hodil jsem si hrábě na rameno a okamžitě to bolelo. Neumím si představit, že bych si na to rameno hodil kolo. A bez vánočního turné ani pořádně nenatrénuji techniku, rychlý start, zrychlování, seskočení z kola, běh s kolem na rameni. Do toho se nevžijete během týdne.

O kolik tréninku jste nyní vlastně přišel?
Pět týdnů jsem netrénoval. Ještě jsem se ani pořádně nevzpamatoval ze srpnového pádu na Eneco Tour a lehnul jsem v září znovu. A potom? Většinou jsem zvyklý, že i na dovolené cvičím, jdu běhat, do fitka. Teď jsem nemohl dělat skoro nic. Jen jsem zkusil chodit na túry. To bylo jediné, co jsem mohl. Podporu ramene jsem na dovolené hned první den zahodil a řekl: Bude to dobré. Ale už první večer jsem litoval.

V součtu obou pádů jste tedy byl dohromady takřka deset týdnů bez tréninku. Šlo o nejdelší zdravotní pauzu v kariéře?
Bohužel jo. Neměl jsem před letoškem v životě žádný horší pád, jen v bikrosu, tam jsem padal furt. Ale na silnici? Jestli jsem někde občas lehnul, tak jsem se maximálně odřel. Nikdy to nebylo tak hrozné jako letos.

Zdeněk Štybar v Leuvenu, když oznamoval, že nepočítá s účastí na cyklokrosovém MS.

Zdeněk Štybar v Leuvenu, když oznamoval, že nepočítá s účastí na cyklokrosovém MS.

Zdeněk Štybar při zátěžových testech na Bakalově akademii.

Zdeněk Štybar při zátěžových testech na Bakalově akademii.

Je tedy rozhodnutí o absenci v Táboře definitivní?
V podstatě ano. Možná tak jedno procento bych nechal tomu, že se v Táboře nakonec přece jen objevím. Ale... Ne, ta šance je minimální. Jel bych tam pouze pro fanoušky a bez ambicí, jen abych se zúčastnil, a to by nebylo dobře. Naopak, to by bylo nejhorší, co může být. Přestože je cyklokros má srdeční záležitost a první láska.

Bylo to nejtěžší rozhodnutí vaší kariéry?
Tím, že je šampionát v Česku, tak nejspíš ano.

Vedení stáje Omega vám doporučilo, abyste v Táboře nestartoval?
Ti pochopitelně především chtějí, abych byl na jaře na silnici připravený na klasiky. Rozhodnutí však bylo nejvíc na mně a na mém pocitu. Kdybych týmu oznámil: Chci jet Tábor, tak bych asi jel. Není to tak, že by mi řekli: Ne, ne, ne, ty tam nepojedeš. Možná za čtrnáct dní by mi to už přikázali, že na žádný cyklokros nesmím. Ale už jsem to rozhodnutí udělal sám. Kvůli formě i kvůli stavu ramene. V dresu mistra světa se nechci jen ukázat. Nemělo by to logiku bez jediného přípravného závodu. Nebo možná tak jeden Světový pohár bych před Táborem stihl, i to je málo.

Mohl jste na domácí půdě obhajovat titul v dresu mistra světa.
Právě. Jsem z toho vážně moc zklamaný. Jsem mistr světa, mám krásné kolo a duhový dres. Tak moc jsem si chtěl vychutnat tyhle pozice, ale... prostě to nejde. Mám jet pro patnácté místo? Už druhé místo by bylo pro mnohé zklamáním. A trápit se ve středu pole? Pokud nemohu přijet připravený, abych mohl bojovat o titul, nemá smysl startovat. Kdybych jezdil vždycky kolem desátého místa a teď jel o patnácté, tak budiž, ale po tolika titulech to je složitá záležitost.

Se všemi obtížemi po opakovaném zranění byste se dokázal rychle vyrovnat, ale s tímhle se určitě jen tak srovnat nejde, že?
Já mám hlavně strach, že při cyklokrosu ani nemusím spadnout, jen mi to podklouzne, dám si pravou ruku pod sebe a jsem zase o měsíc zpátky a mohu zapomenout na klasiky. Neměl bych pak ani mistrovství světa, ani klasiky, vůbec nic. Tak by se má kariéra neměla vyvíjet. Strašně smutné na všem je, že jde o Tábor. Kdyby bylo mistrovství světa v Belgii, vůbec bych to tak těžce neřešil. Tábor mi však změnil kariéru, cítím k němu obrovské pouto. Chtěl jsem to táborským fanouškům vrátit. Ani nechci domýšlet ty reakce, co přijdou, když jsem teď řekl, že nepojedu. Snad mě pochopí.

Fotogalerie

Může to být definitivní konec vaší „natahované“ cyklokrosové kariéry?
Cyklokros pro mě byl nyní zpestření zimy, zábavou, tréninkem. Ale nikdo se na mě nemůže zlobit, že silnice je pro mě priorita. Nemohu po těch zraněních riskovat. Musím se nejdřív dát do kupy, abych ukázal, proč jsem se pro silnici rozhodl. Definitivně s cyklokrosem však končit nechci. V období mezi Vánocemi a Novým rokem do přípravy na silnici podle mě i pasuje. Já mám tou dobou vždycky už hroznou chuť začít závodit, tak si hraju v terénu s kolem.

Nebyl byste v lednu radši v teple na vaší základně na Mallorce než v blátě a zimě v terénu?
Ne, protože ten pocit, který si prožijete při cyklokrosovém závodě, se snad ani nedá popsat. Já si to vážně užívám. Tu úžasnou atmosféru a adrenalin, tu jízdu v bahně, celý špinavý a zmrzlý, to závodní vypětí, kdy hodinu jedete hranu. 

Jak náročné nyní pro vás bude zůstat víceméně v klidu a nechtít nic uspěchat?
Za normálních okolností bych si dopřál po běžné silniční sezoně čtyři týdny volna. Ovšem byl jsem zvyklý i v rámci tohoto volna dělat třeba stabilizační cvičení, abych pak měl tělo připravené a nastavené na najíždění tréninkových kilometrů. Tentokrát to nešlo. Nejradši bych už zase trénoval šest hodin, abych dohnal tu pauzu, jenže musím být trpělivý. Trenér mě uklidňoval, abych nebláznil, ani tým mě do ničeho netlačí. Ale přesto je to složité.

V létě, když vás nenominovali na Tour, jste si zlepšoval náladu přípravou svatby a myšlenkami na druhou polovinu sezony. Čím si ji vylepšíte tentokrát?
Asi tvrdým tréninkem. abych pak doopravdy prodal formu a nějakou klasiku vyhrál.

Kdy byste mohl být na silnici zase ve formě?
Snad do poloviny února se do ní dostanu.

Když tedy vše půjde dobře, závodní sezonu byste opět zahájil na Arabském poloostrově, v Kataru či Ománu?
Já jsem byl malinko proti takovému programu, protože za poslední roky mi moc nesedl. Jde o dlouhou cestu a teplotní rozdíl je pak obrovský. Na první plánovací schůzi týmu jsem sice chyběl, ale nějaký nástřel sezony už mám. Ještě však není definitivní, ještě ho budeme upřesňovat.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze