Prokleté Ardooie, mohl si říkat v polovině října. Stejně jako při silničářském závodě Eneco Tour tady upadl, tentokrát při cyklokrosu a znovu po srážce s nevhodným oplocením trati, které tolik kritizoval. Zatímco v srpnu odnesl karambol vylomenými zuby, nyní si poškodil vazy i klouby v rameni.
V jakém stavu je rameno nyní?
Cítím, že je každým dnem lepší, ale pořád to není ono. Nemohu s tím ještě nic zvednout. Ine (manželka) mi musí pomáhat obléci se do trička nebo nandat si boty, nezvládnu základní věci. Sice se snažím rameno nějak rozhýbávat, ale ta cesta bude ještě daleká.
Lékaři tvrdí, že pro cyklistu je horší přetrhat si při pádu vazy v rameni než zlomit si klíční kost. Souhlasíte?
To asi jo. Kdybych si zlomil klíček, už bych teď mohl jezdit na kole. Zato takhle... Když mi třeba spadne telefon a chci ho rychle chytit, tak mě v rameni tak píchne, že to doopravdy bolí. Léčí se déle než klíček. Navíc mě teď ještě čeká operace zubů.
Cyklokrosař Zdeněk Štybar porazil na mistrovství světa v Hoogerheide obhájce Svena Nijse z Belgie (v pozadí).
Další?
Přesně tak, všechno mi to budou trhat. Nevím, co mám čekat. Až se z téhle operace vzpamatuju, zase se rozběhnu po doktorech s ramenem a nachystáme strategii pro rehabilitaci a plán návratu na kolo.
Troufnete si odhadnout, kdy byste se mohl vrátit do tréninku a kdy do závodů?
Do závodů vůbec nevím. I návrat do tréninku v terénu mi určitě potrvá delší dobu. Ale pokud budu na Mallorce, mohl bych se tam za nějakých 14 dnů aspoň začít vozit na silnici. S takovým vývojem bych byl spokojený.
Čestmír Kalaš, ředitel světového šampionátu cyklokrosařů 2015, na úterní tiskové konferenci řekl, že vidí šanci na váš start v Táboře na 70 procent. Co na to říkáte?
Chci udělat vše pro to, abych tam byl. Ale pokud nepojedu ani kolem Vánoc a Nového roku žádné krosové závody, bylo by těžké jet do Tábora s myšlenkou na obhajobu. Říkat teď nějaká procenta je nesmysl. Pokud to půjde, rád bych v Táboře startoval. Ale je to ještě hrozně daleko a ještě jsem ani neseděl na kole.
Kdybyste necítil reálnou šanci na medaili, nestartoval byste?
Jet mistrovství světa před českými fanoušky je velká pocta a navíc Tábor mi změnil kariéru, rád bych se mu odvděčil. Ale na druhou stranu startovat tam s pocitem, že riskuju, nebo že forma není ideální, by nebylo dobré. Nemohu si dovolit podstupovat velké riziko, například pokud trať bude zmrzlá nebo pod sněhem. Ovšem na druhou stranu bych se moc rád rval o další titul.
Rozebírali jste to už s Patrickem Lefeverem, manažerem vaší stáje Omega-QuickStep?
Ne, to vůbec. Po silniční sezoně jsme se rozutekli. Na týmové schůzi jsem potom nebyl, protože se konala právě v den, kdy se jsem jel cyklokros v Ardooie. A pak jsem odlétl na dovolenou.
Po šampionátu cyklokrosařů byste měl měsíc a půl času do prvních velkých klasik. Letos jste si ověřil, že je to dostačující doba?
Jo, vyzkoušel jsem si, že ta kombinace je dobrá a funguje, protože formu jsem pak měl na jaře dobrou. Pokud ta možnost bude, budu tenhle model kopírovat. Ale momentálně doopravdy nevím, jak se to vše vyvine.
Když se ještě vrátíme k letošní silniční sezoně, jak byste ji charakterizoval? Postihl vás smolný pád a nejel jste žádnou Grand Tour, ale také máte na kontě český titul, tři vítězství a tři umístění v Top 10 ve worldtourových klasikách.
No kdybych to měl shrnout od 1. ledna do dneška, musel byste mít čas ještě tak hodinu. Protože tenhle rok je doopravdy na knížku. Začal jsem ho skvěle na mistrovství světa v cyklokrosu, forma pak byla výborná i na klasikách, jenže bohužel se mi na nich nepovedl opravdu velký výsledek - přestože jsem měl pocit, že v nohách byl. Potom jsem nejel na Tour a všechno směřoval ke druhé půlce sezony.
V jejím úvodu to vypadalo, že máte snad životní formu, ve Valonsku a především na Eneku jste překypoval energií.
Přesně tak. Na Eneku jsem možná doopravdy byl v životní formě, snad byla i větší než loni, kdy jsem Eneco vyhrál. Mým obrovským cílem mělo být mistrovství světa a nějaká etapa na Vueltě. Byl jsem na dobré cestě, jenže kvůli tomu pádu jsem to nedotáhl.
Zdravotníci nakládají Zdeňka Štybara do sanitky po jeho ošklivém pádu ve čtvrté etapě závodu Eneco Tour.
Aktivně jste pak vystoupil proti používání nebezpečných, starých zábran při závodech. Už měla vaše iniciativa nějaký efekt?
Nevím. Shodou okolností jsem to teď řešil s jedním rozhodčím UCI, kterého jsem potkal na letišti. Snad s tím něco provedou. Nejde o nic složitého, nové zábrany existují, chce to jen vyměnit je a dát aspoň na nebezpečné úseky. Těch pádů bylo poslední dobou příliš. Jen vzpomeňte i na mistrovství světa žen, nebo jak lehnul Jirka Ježek. Nejvyšší čas, aby se s tím něco dělalo.
Při vašem zářijovém návratu na silnici bylo pro vaši psychiku mimořádně důležité, že jste vyhrál váš předposlední závod v sezoně, Memoriál Vandenbroucka?
Moc. S tím jsem už vůbec nepočítal, že bych se dostal na podzim tak rychle zpět na úroveň, abych vyhrál závod. Při prvním závodě po návratu, na Brussel Classic, jsem odpadal mezi prvními a forma byla tragická. Ale tělo je občas neuvěřitelné, jakmile začne regenerovat, začne se i rychle dostávat do formy. Klíčové bylo mistrovství světa. Tam jsem si sice hrábnul hodně na dno, abych ho dojel, a odpadl jsem v předposledním kopci, ale zase mě to posadilo výš. Sezonu jsem potom zakončil v relativně dobré formě, i když ne v takové jako před Enekem.
Na šampionátu byl nejlepším z Čechů mladý Petr Vakoč. V Omeze musí mít z jeho nováčkovské sezony radost, ne?
Určitě. Petr udělal obrovský skok, takový od něj nikdo v týmu nečekal. Povedla se mu v létě skvělá věc, vyhrál v Polsku etapu na World Tour závodě, což ho nakoplo. Pak jel v pohodě i Kanadu, formu měl dlouho stabilní. To ukazuje, jak je talentovaný. Má otevřenou budoucnost.
