Tři klasiky kategorie World Tour máte letos za sebou, vždy jste dojel v první dvacítce. Jak jste s nimi spokojený?
Vím, že na každé z nich jsem měl nohy na lepší umístění. Na Gent-Wevelgem jsem se snažil pomoci Tomovi Boonenovi a rozjet mu spurt. Při San Remu jsem zase pomáhal Marku Cavendishovi. Možná kdyby Cav začal spurtovat trochu dýl, tak jsem tam i já mohl být do pěti. (Štybar skončil sedmý - pozn. red.) A také na Harelbeke jsem měl rozhodně na víc než na 19. místo.
Jenže tam jste si zase vybral kopec smůly.
Třikrát jsem měnil kolo a co bylo úplně nejhorší, byl jsem v pádu v rozhodujícím momentu závodu, asi 17 kilometrů před cílem.
Čtěte v sobotní MF DNES: O historii, kouzlu, nástrahách a hrdinech nejslavnějších klasik na kostkách, závodech Kolem Flander a Paříž-Roubaix
Tím větší máte motivaci na Flandry?
Ty jsou přece jen už svojí délkou trochu jiným závodem. Je to 260 kilometrů, selekce bude mnohem větší. Myslím, že spousta kluků, kteří se při 200kilometrových závodech ještě zmáčknou a poslední kopce přejedou, tam tentokrát už ke konci nebudou.
Váš na jaře úspěšný kolega Niki Terpstra tvrdí, že stáj Omega Pharma bude mít v neděli tři karty, se kterými může hrát: Toma Boonena, Zdeňka Štybara a jeho. Řekl byste to stejně?
V podstatě ano. Máme na každou variantu jednoho člověka a navrch ještě Stijna Vandenbergha, který je také ve vynikající formě. Ale musíme si dávat pozor, abychom neudělali taktickou chybu.
Loni jste na Flandrech debutoval a šel takříkajíc do neznáma. Letos už víte, co vás čeká. Je to veliká výhoda?
Určitě. Ve středu jsme si navíc projeli posledních 180 kilometrů tratě. A už v únoru, dva dny po mistrovství světa v cyklokrosu, jsem si vyzkoušel posledních 120 kilometrů. Takže tu trať už vážně trochu znám. Vím, co mě čeká na kopcích i mezi nimi. A myslím, že jsem na tom líp než loni. Takže jsem sám zvědavý, jak to dopadne.
Zkusíte si tipnout, kde se bude závod lámat?
První věcí, která ho asi ovlivní, bude počasí - má pršet. Většina kopců je na kostkách a kopec jako Koppenberg je složité vyjet i za sucha. Tím horší to bude za mokra. Chleba se tedy bude lámat jak kvůli počasí, tak kvůli trati. Ovšem smrtelnou trojkombinací kopců je samozřejmě Kwaremont-Paterberg-Koppenberg. Ta začíná na 205. kilometru. Ty tři kopce přicházejí už v takové fázi závodu, kdy začíná jeho finále a vytvoří se jen malá skupina.
Na nich byste chtěli být minimálně všichni tři lídři z Omegy v čelní skupině, že?
Takhle nějak to má být. Formou i pozicí bychom tam měli patřit. Jenže při závodech, jako jsou Flandry, vždycky platí: Jak máte silné nohy, tak stejně velké potřebujete i štěstí. Není to jen o nohách a znalostech trati, ale také o vašem štěstí vyhnout se pádům a defektům.
Tom Boonen, trojnásobný šampion Flander, se minulý týden trápil se zraněným a zabandážovaným zápěstím. Jak je na tom nyní?
Věřím, že v pohodě. Na tréninku jsem ho vůbec neslyšel stěžovat si. A pro závod mu to ještě zatejpují, aby ho ruka na kostkách nebolela.
O něm, Švýcarovi Cancellarovi a Slovákovi Saganovi se hovoří jako o triu největších favoritů. Souhlasíte?
Asi jo. Ještě bych přidal Devoldera, který vypadal minulý týden hodně silně, a může vytěžit z toho, že má u sebe v týmu Cancellaru. Ale stejně tak my máme u sebe Boonena.
Roli hraje na kostkových klasikách i technika. Také o té jste hodně přemýšlel?
Rozhodl jsem se, že pojedu Flandry na kole, které máme speciálně udělané jen na závod Paříž-Roubaix. Cítím, že na něm mohu dát větší sílu než na tradičním Tarmaku SL čtyřce. I řetěz je stabilnější.
Budete jediným mužem z vašeho týmu, který speciál pro Roubaix použije už tuto neděli?
Ještě Tom váhá, protože jsem ho nalomil. Jinak budu asi jediný.
Máte osobní cíl pro Flandry? Jaké umístění by vás uspokojilo?
To si netroufnu vůbec říci. Ale budu rád, když ten závod objedu bez defektu, abych byl ve správnou chvíli na správném místě. Pak by to mělo dopadnout dobře a někde vepředu bych měl skončit. Připravený jsem dobře, víc jsem asi udělat nemohl. Teď jen všechno musí klapnout a zapadnout.
